Vévoda Albrecht V. Rakouský souhlasí s tím, aby měšťan Brna Hanušek Tyrolt prodal zástavu mlýna na řece Svitavě na brněnském předměstí Radlas. Albrecht tento mlýn Hanuškovi dříve zastavil, jak o tom svědčí starší listiny (dávno zajisté věrnému našemu Hanúškovi Tyrolt, měštěnu našemu brněnskému, mlýn náš, kterýž v Redleins blíž Brna na vodě Cvitavě leží, dali sme i dáváme k držení i požívání podle zapsání listů na to učiněných). Poté však husité tento mlýn opakovaně vyplenili a vypálili. Hanušek není schopen mlýn obnovit, a proto jej nyní chce prodat. Případný kupec má mlýn držet a využívat za stejných podmínek, za nichž jej dosud držel Hanušek; musí jej však nově vystavit a obnovit. Pokud by se vévoda Albrecht nebo jeho nástupci rozhodli mlýn vyplatit, jsou povinni budoucímu držiteli zaplatit stejnou sumu, v níž měl mlýn zapsán Hanušek, a k tomu veškeré náklady na stavební práce. Zástavní držitel pak musí mlýn neprodleně vrátit.
- A: N/A
- B: český překlad ve zlomku registrech zápisů Markrabství moravského z roku 1459
- A: N/A
- B: roku 1887 uloženo v Museu Království českého; dnes v archivu i knihovně Národního muzea nelze dohledat
Listina odkazuje na minimálně jednu Albrechtovu deperditní listinu, jíž byl markraběcí mlýn na Radlasu zastaven Hanuškovi Tyroltovi (viz regest ). Albrecht v ní zřejmě pouze rozšířil dřívější zástavu poloviny mlýna Hanuškovi králem Zikmundem (viz regest ; příjemce se zde označuje jako Hanušek z Poličky, ale s vysokou mírou pravděpodobnosti jde o stejnou osobu), a to přesto, že Zikmund roku 1429 Hanuškovi nařídil, aby svou polovinu mlýna umožnil vyplatit Rackovi Bubnovi (viz 1429_09_03a), který od roku 1423 držel v zástavě druhou polovinu (viz 1423_xx_xxi). K Zikmundem iniciované výplatě však zřejmě nedošlo a vévoda Albrecht naopak Hanuškovi zapsal celý mlýn (viz regest ), aby mu nakonec již roku 1430 regestovanou listinou povolil prodej této zástavy.
Přepis regestovaného dokumentu
Albrecht, Božie milostí vejvoda rakúský, štýrský, korutanský a karniolský, markrabie moravský a hrabě tirolský etc., známo činíme tiemto listem všem vuobec: dávno zajisté věrnému našemu Hanúškovi Tyrolt, měštěnu našemu brněnskému, mlýn náš, kterýž v Redleins blíž Brna na vodě Cvitavě leží, dali sme i dáváme k držení i požívání podle zapsání listů na to učiněných. Ale že potom nevěrní husáci kacieři ten jistý mlýn často jsú vypalovali a ovšem úplně zkazovali tak mnoho, že Hanušek již řečený toho zasě nemohl stavěti a skrz jménem prodaje od sebe odlúčiti jest přinucen: a protož k takovému prodaji a odlúčení naše plné dali jsme a tiemto listem dáváme naše svolení a povolení takovúto měrú, aby ten neb ti, jenž by dřéveřečený mlýn kúpili, ten drželi i toho požívali týmž právem, jako Hanúšek dřéveřečený do sie chvíle držel a jím vládil, a také aby ten zasě stavili i opravovali. A když bychom my, erbové neboli budúcí naši, margrabí moravští, ten mlýn od dřéveřečených kupiteluov neboli potomkuov jejich vyplatiti a zasě chtěli jmieti, tehdy aby oni nám toho bez odpornosti postúpili; avšak toho znamenitě přičiňujíce, že těm kupitelóm, dědicóm nebo potomkóm jejich za to, což jsú za kúpení, za stavení a za opravení řečeného mlýna vědomě vydali a naložili, nade všecko prvé jim sě má dosti státi, lest i faleš každý oddalujíce. K těmto věcem na svědomie a na potvrzenie pečet naše jest k listu přivěšena. Dán u Vídni v pondělí najbližší po hodu Všech svatých, léta Božieho tisíc čtyři sta třidcátého.