Nejmenovaný husitský autor informuje, že brzy ráno v úterý (v úterý velmě ráno) 14. srpna byli husité připraveni táhnout na nepřítele v ležení u Domažlic (ležiece pod Domažlici), když se ti o tom dozvěděli, šikovali své houfy do bojových formací, a v nich setrvali až dokud se k nim husité nepřiblížili na vzdálenost jedné míle. V tu chvíli nepřátelé zachvátil takový strach, že své vozy s proviantem začali stahovat před les, a dalšími vozy, hájené vojskem, se pokusili zpomalit postup husitů. Poté co na ně neustále husité doráželi a začali se blížit k Rýzmberku (k Risenberku), tehdy se nepřátelé dali na zběsilý úprk; husité je naháněli po celou noc, během toho jim padlo do rukou mnoho vozů s proviantem i zajatců. Zvláště si cenili ukořistěných houfnic a pušek. Anonym dodává, že v lesích bylo mnoho nepřátel pobito nebo zajato. Dále oznamuje, že byli opakovaně zpravováni o tom, jak nepřátelé, zvláště kardinál, knížata i biskupové, světská hrabata, páni, rytíři a města, zástupci rozličných národů (kardinál, moc papežova, kniežata i biskupi, říše světská s hrabiemi, s pány, rytieři, s městy i s jinými rozličnými jazyky), vtrhli do Čech (do země), aby utiskovali dary a křesťanskou víru, kterou byla tato země obdařena od Boha. To způsobovalo velký zármutek, neboť se dopouštěli ukrutností na obyvatelstvu, staré i mladé upalovali, hubili a pobíjeli bez milosti; anonym dále uvádí, že si totiž nepřátelé vzali za svůj cíl vyplenit český jazyk, potupit a uhasit víru lidu. Bůh však na nikoho nenaloží víc, než co je pro něj snesitelné, zvláště když k němu volá v nouzi (Pán Buoh, kterýžto na své viece nedopúštie, čehož by nemohli snésti, svých k němu volajících v núzi jest hotový a věrný spomocník), protože je vždy připraven a je věrný, což zjevně dokázal, když jim daroval vítězství nad všemi nepřáteli.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub anno
- Hofman 1904, s. 281.
- Urbánek 1915, s. 39.
- Čornej 1992, s. 24.
- Jánský 2001-II, s. 87.
- Soukup 2001, s. 12.
Přepis regestovaného dokumentu
Když smy v úterý (14 Aug.) velmě ráno hotovi byli, na ně táhli, tehdy oni nepřietelé to zvěděvše, ležiece pod Domažlici, tak ráno hotovi byli, v mnohé silné haufy šikovavše se; a ti haufové stáli sú, až sme sě přiblížili k nim svým vojskem od nich snad míli. A tu jest Pán Buch na ně poslal takový znamenitý strach, že sú byli vozy ráno přes les pustili, a jiných vozóv těch sú húfi hájili, od našeho vojska zdržujíce. Ale kdy sú naši z vojska po nich tiskli, a vojsko naše všecko po nich k Risenberku přibližovalo: toho zazřevše, cestami mnohými s těmi haufy utiekali sú, a naši vozy jich jim v lese i před lesem vzdrželi. A kdy sme s vojskem k lesóm přitáhli, tehdy opustivše se téměř všecky vozy jich stavili, a celú noc téměř po lesiech i za lesem s nimi sě stiehali. I nesmiem psáti, co jim jest pobráno vozóv: ale za to mám, že viece, než naše vojska mají; na nich kořistí předosti a haufnic přes to, kromě jiných pušek. A z nich někteří po lesiech sú zmordováni, a něco zjímaných.
Král nad králi, pán nad pány, jenž své zachovávaje brání, retuje i za ně bojuje i vítězí. Mužie, bratřie, sestry, se všemi mladými, nám v témž králi a pánu milí! Často vám psáno jest o nepřáteléch, zvláště kterak kardinál, moc papežova, kniežata i biskupi, říše světská s hrabiemi, s pány, rytieři, s městy i s jinými rozličnými jazyky a lidmi do země silně vtrhli byli, k utištění těch daruov i viery křesťanské, jimiž jest tato země od Pána Boha obdařena. To nám i vám bylo k mnohému zamúcení. Neb ukrutností velikú nad starými i nad mladými počeli sú vésti, páliti, hubiti a mordovati bez milosti, uloživše sobě český jazyk vypleniti a vieru v nich potupiti a zhasiti. Ale Pán Buoh, kterýžto na své viece nedopúštie, čehož by nemohli snésti, svých k němu volajících v núzi jest hotový a věrný spomocník; jakžto nám jest hřiešným zjevně okázal nad těmi nade všemi nepřátely, kdy smy věrni (sic, ostatek chybí).