Mikeš z Labouně, purkrabí na Veliši (Mikeš z Labúně), Čeněk z Janovic, purkrabí na Bydžově, Aleš z Húně, Václav Pšenička ze Sloupna (Václav Pšenička z Slúpna), Pertolt z Ratěnic, Jan ze Sloupna (Jan z Slúpna), Václav z Kněžiček a Machek z Janovic dosvědčují, že Jan Ohnišťko ze Smidar (Jan Ohniščko z Smydar) je dlužen 1500 kop grošů pražských Kunšovi z Křičova (Kunšovi z Křiečova) a Boharynkovi z Chotělic a jejich potomkům a tento dluh jim zapisuje na svém zboží ve Smidarech (v Smidařích), Smidarské Lhotě (ve Lhotě Smidařské), ve Mstihněvi se vším příslušenstvím. Dále slibuje jmenované statky vložit do desk zemských, jakmile to bude možné a prohlašuje, že zboží ničím nazavadil a zvláště jmenuje děti nebožtíka Mikše z Úliblic, s nímž byl ve spolku, ale s výminkou, že spolek se nebude týkat Mikšových dětí.
- Mikeš z Labouně, purkrabí na Veliši (Mikeš z Labúně)
- Čeněk z Janovic, purkrabí na Bydžově
- Aleš z Húně
- Václav Pšenička ze Sloupna (Václav Pšenička z Slúpna)
- Pertolt z Ratěnic
- Jan ze Sloupna (Jan z Slúpna)
- Václav z Kněžiček
- Machek z Janovic
- A: N/A
- B: NA Praha, Desky dvorské, inv. č. 21, s. 10
- C:
- D: ...
My, Mikeš z Labúně, purkrabie toho času na Veliši, Čeněk z Janovic, purkrabie na Bydžově, Aleš z Húně, Václav Pšenička z Slúpna, Pertolt z Ratěnic, Jan z Slúpna, Václav z Kněžiček, Machek z Janovic vyznávámy tiemto listem etc., že jest slovutný panoše Jan Ohniščko z Smydar s dobrým rozmyslem dobrovolně vyznal jest před námi, že jest dlužen jistého spravedlivého dluhu puol druhého tisíce kop gr. dobrých, střiebrných rázu praž. slovútnému Kunšovi z Křiečova a Boharynkovi z Chotělic i jich dětem, a ten dluh svrchupsaný spravedlivý, tociž puol druhého tisíce kop, jim zapisuje tu na svém zbožie v Smidařích, ve Lhotě Smidařské, ve Mstihněvi na dvořích poplužniech s dědinami, s lukami, s kopci, s lesy, s lučinami, s řekami, s potoky, s štěpnicemi, s nábytky se všemi movitmi i nemovitými, kteréž mohú jmenem jmenovány býti, s platem ročním, s kmetcími dvory, s jich dědinami, s mlýny, s robotami i s jinými všemi poplatky s podaným (sic) kostelním i s tiem se vším etc., a to jest před námi vyznal, že jest chtěl rád ten svrchupsaný dluh na zbožie svrchupsaném dlužníkóm svým svrchupsaným ve dsky zemské vložiti, zapsati a osvoboditi, a poněvadž desk v té míře nebylo v zemi, i učinil jest jim a mocí tohoto listu činí takovúto pevnost a jistotu na to zbožie, tak jakoby jim to dskami zemskými zapsal, pakliby dsky zemské byly otevřeny, tehda má jim to svrchupsané zbožie ve dsky zemské vložiti a on Kuneš a Boharynka mají je držeti a jeho požívati, prodati, směniti, dáti, zastaviti a učiniti s tiem, jakžby sě jim najlépe hodilo a líbilo. A také jest to před námi vymieněno, jestliže by Kunše a Boharynky a jich dětí buoh neuchoval, tak žeby zemřeli dřiev než svrchupsaný Ohniščko, tehda jemu milost sě má státi, aby on toho prázden byl, a list tento dále by moci viece neměl. A také viece jest před námi svrchupsaný Ohniščko vyznal a přísně pověděl pod svú křesťanskú věrú, že jest toho svrchupsaného zbožie žádnému živému člověku ižádným kusem nezavadil ani zapsal a zvláště ani nebožce Mikšovým dětem z Úlibic, než s Mikšem nebožcem byla sva sobě sama zapsala spolek kromě všech dětí jeho i mých vymienivše, že ty mezi námi v tom zapsání spolčiti nemají ; a proto sem to já Ohniščko byl vymienil nechtě s jeho Mikšovými dětmi spolčiti, že on jich měl v ty časy drahně a já žádného, a když sem svrchupsaného nebožce Mikšíka přebyl, tehda mé svrchupsané zbožie dále žádného závadné nenie, než což sem teď tiemto listem a zápisem zavadil přátelství svým najmilejším svrchupsaným. L. b. MCCCCXXVIIo, ten úterý po sv. Stanislavu.