IDMikuláš z IDValdštejna (Mikuláš z Valstajna) potvrzuje, že IDJindřich z IDVartenberka a z IDValdštejna (Jindřich z Vartmberka řečený z Valstejna) odevzdal jemu a jeho ženě IDMarkétě z IDVartenberka (Margetě z Vartmberka) všechno její věno. Vyznává, že on ani jeho děti nemají mít další nároky vůči IDJindřichovi či jeho dědicům v otázce dědictví po IDVáclavu z IDVartenberka (Václava z Vartmberka).
- IDOldřich II. z IDRožmberka (Oldřicha z Rozmberka)
- IDMenhart z IDHradce (Menhartha z Hradce)
- IDPetr ze IDZvířetic (Petra ze Zvieřetic)
- IDMikuláš z IDLandštejna a na IDBorotíně (Mikuláše z Lantstajna seděním na Borotíně)
- IDVilém mladší z IDVartenberka a ze IDZákup (Viléma mladšieho z Vartmberka jinak z Zákupy)
- IDMikuláš z IDValdštejna: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracena)
- IDOldřich II. z IDRožmberka: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracena)
- IDMenhart z IDHradce: s.menhardi.de.novadomo; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDPetr ze IDZvířetic: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracena)
- IDMikuláš z IDLandštejna: .s.nicolai.de.lantstin.; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDVilém mladší z IDVartenberka: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracena)
- Na rubu: Quittung des herrn von Waldsstayn wegen des seiner fremen von herrn Vartnberg bezahlten heuratgueths de anno 1429.
- A: SOA Třeboň; Cizí rody Třeboň; sign. z Valdštejna 1 b; inv. č. 121
Já Mikuláš z Valstajna vyznávám tiemto listem všady obecně přede všemi lidmi, kdež čten neb slyšen bude, že urozený pan Jindřich z Vartmberka řečený z Valstejna dal a splnil úplně a docela mně a ženě mé dobré paměti paně Margetě z Vartmberka, synovkyni své, věno jejie všecko, k čemužt jest spravedlivá byla tak, že já ani děti moji nemáme jeho svrchu psaného pana Jindřicha dále z čeho upomínati, ani k tomu zboží nebožky ženy mé svrchu psané nápadu k jejiemu, po jejiem otci dobré paměti urozeného pana Václava z Vartmberka, nižádným právem ani žádným kusem na to sahati, ani k tomu jejiemu nápadu již psanému nikterakž já ani děti moji hleděti nemáme, ani skrze mě ani skrze mé děti nižádným právem nižádný, ani-li kterýmkolivěk obyčejem na to svrchu psané zbožie nikterakž sahati nemáme napřed psanému panu Jindřichovi ani budúcím jeho. A tomu všemu na svědomie pro lepšie pevnost jistotu a utvrzenie já svrchu psaný Mikuláš svú sem vlastní pečeť s jistým mým vědomím a s svú plnú a dobrú vólí k tomuto listu přivěsil a připrosil sem urozených panuov pana Oldřicha z Rožmberka, pana Menhartha z Hradce, pana Petra ze Zvieřetic, pana Mikuláše z Lantstajna seděním na Borotíně a pana Viléma mladšieho z Vartmberka jinak z Zákupy, aby své pečeti na svědomie podle mě a mé pečeti přivisili k tomuto listu jich bez škody. Jenž jest dán a psán v Hradci Jindřichově léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyřsta dvadcátého devátého, první čtvrtek po svatém Ondřeji apoštelu Božiem.