Anonym informuje [na základě ústní zprávy IDMatěje Húsníka (Mathias Husnick) dané Plzeňským již ve středu po Božím těle (an mitkten nach Gotzleichnamstag anno et cetera XXXIIIIo)] 2. června o tom, že v neděli po Božím těle (an suntag nach Gotzleichnamstag) 30. května se utkalo vojsko IDProkopa Holého (des Procopi) a sirotků (der waisen heer) s vojskem panské jednoty (die herren mit den hussen). Páni v bitvě zvítězili a všechny buď pobili, nebo zajali. Uprchlo na 500 (Vc) nepřátel. Vítězům připadly všechny nepřátelské vozy, pušky i stany i vše vybavení a zásoby, které měli. Husité se již nevzmohou na mocné vojsko.
Také před vytáhnutím do pole se páni rozepsali do všech táborských a sirotčích měst (allen steten auf der hussen seitten), vyzývajíce jich, aby přistoupili k jednotě a přiznali se k římskému IDkráli Zikmundovi (dem kaiser), a pokud by tak neučinili, pak by je jednota k tomu donutila, neboť neodejdou z pole dřív, než by zabezpečili obecní mír: až pak budou všichni sjednoceni, pak chtějí zajet ke IDkráli Zikmundovi a uvést jej do země (zu dem lannd).
Také IDMikuláš Krchlebec ze IDZvíkova (herr Niclaus Richlawitz von Klingenwerg) vedl čelo vojska, přičemž vybral si lid svého pána a nejstarší z IDPlzeňského kraje (ausz Pilsnar Kraisz), pak z lidu IDMenharta z IDHradce (die herrn Mänhartz von Newenhausz) a jiných pánů (ander herrn), kteří se mu zdáli schopnými. Měli vozy šikovány v jedenácti řadách (mit XI zeilen), a vojsko IDProkopa Holého (die hussen) v šesti řadách (mit sechs zeilen). Pak jednota (unser) přesunula čtyři houfnice (vier puchsen) do čela, a všecky ostatní poslala do křídel. Když se pak čelo jednoty (unser) setkalo s čelem táboritů (der Thaber), tu jim vypálili do čela z předních houfnic. Potom trochu ustoupili, tvářící se, jako by bylo z pořádku, a uhnuli stranou, jako by chtěli z pole oddělit. Tu táborité (die hussen) na ně vypálili ze všech děl (püchsen). Potom se opět IDMikuláš obrátil proti čelu jejich vojska, a nařídil pánům na křídle, aby vystřelili do boku táboritů. Tehdy se ale IDMikuláš obrátil a vzdálil se od nich kousek, jako by chtěl z pole ustoupit. Když to uviděli táborité, otevřeli svou vozovou hradbu, a pronásledovali je. Tehdy se ale IDMikuláš se svými lidmi opět obrátil a zároveň s nimi do vozů vskočil, a tak dlouho se potýkal s nepřáteli, až jej uzavřeli do svých vozů. Díky tomu poté pomáhali lidem jednoty, kteří byli poblíž vozů, a to IDMenharta z IDHradce, IDOldřicha z IDRožmberka (der von Rosenberg) a ostatních pánů, do vozů tím, že je do nich zdvíhali. Mezitím jednota udeřila proti nepřátelům, kácela při tom vozy jejich hradby tak, že mohli přijít jednotě na pomoc. Tím způsobem udrželi bitevní pole a porazili všechny nepřátele.
Také uvádí, že IDŽatec (die von Sacz), IDLouny (Lunn), IDLitoměřice (ein Lewtemerytz), IDČeský Brod (Pehemischprott) i jiná města (ettleich ander stet) již přistoupila k panské jednotě, a v bitvě stála na jejich straně proti táboritům.
Také uvádí, že se bitva odehrála mezi IDStarým Kolínem (alten Choln) a IDKolínem (jungen Choln) a IDKutnou Horou (des pergs). Ihned po bitvě přivezli páni zajaté vozy mezi řady svých vozů a tam je sešikovali.
- Uprostřed nad textem: Vermerckt die Mär die der IDMathias Husnick hat pracht an mitkten nach Gotzleichnamstag anno et cetera XXXIIIIo.
- A: N/A
- B: BSB; Cod. 1585; fol. 137; aktuální uložení neověřeno.
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato.
- Palacký 1851, s. 295‒299.
- Grünhagen 1872, s. 258‒259.
- Tomek 1879-IV, s. 640‒649.
- Toman 1898, s. 373‒385.
- Tomek 1899-IV, s. 638‒647.
- Jecht 1916, s. 385‒389.
- Urbánek 1934, s. 151‒159.
- Anděl 1961, s. 84‒86.
- Bartoš 1966, s. 171‒172.
- Čornej 1985, s. 170‒179.
- Šmahel 1990, s. 459, 479.
- Čornej 1992, s. 185‒191.
- Šmahel 1993-III, s. 294‒295.
- Kavka 1998, s. 179.
- Čornej 2000, s. 613‒623.
- Jánský 2001-II, s. 130‒133.
- Šmahel 2002-III, s. 1638‒1639.
Zpráva obsahuje některé omyly, způsobené nejspíš nedorozuměním na straně Plzeňských, kteří zprávu šířili dál. Nejpodstatnější z nich je místo, které podle obsahu odpovídá prvnímu postavení panského vojska na IDKačině. Ve skutečnosti sirotčí a táborská vojska zaujala výhodnou pozici nad úpatím IDLipské hory, poblíž vesničky IDLipany. Oddílům kališnicko-katolické aliance nezbylo nic jiného než rozprostřít vozovou hradbu na polích u vsi IDHřiby, situované v těsné blízkosti IDVitic. Tomek 1879, s. 648, pozn. 83; Čornej 2000, s. 613‒614.