Papež Martin V. z vlastní vůle (motu proprio) ruší všechny tresty, které byly vyneseny apoštolskými soudními auditory na kanovníka v Praze Alberta Varentrappe v jeho sporech s písařem apoštolské kanceláře Janem z Třemošnice a také s apoštolským auditorem Frederikem Deys, neboť tyto spory byly z moci papežské suspendovány poté, co byl zmíněný Albert Varentrappe vyslán společně s papežským legátem a kardinálem tit. sv. Klimenta Brandou de Castiglione do Německa a jiných zemí ve věci Římského kostela; zároveň ve své petici zmíněný Albert uvedl, že v důvěře ve zmíněnou suspenzi jeho sporů nebránil obvyklým způsobem svá práva. Aby mohl bránit svá práva, navrací ho papež do stavu, ve kterém byl před suspendací výše uvedených sporů.
- A: N/A
- B: AAV; R. Lat. (Mart. V. a V.; De diversis formis a. quinto)
Se stejným datem a ve stejné záležitosti byl papežem Martinem V. vydán obvyklý mandát pro tři exekutory: arcibiskupu na Krétě, proboštu metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci a také děkanu kostela sv. Cassia v Bonnu v kolínské diecézi. Tito se měli postarat o uplatnění této milosti. V papežských registrech jsou tyto mandáty zaznamenány u textu samotné provizní listiny odkazem „simili modo“ s uvedením jmen exekutorů. Takto je to také řešeno v edici MVB VII. a odkazy na tyto mandáty jsou součástí edičního pořadového čísla konkrétní milosti.
Typ listiny: bula „Ad futuram rei memoriam“.
Incipit arengy: „Sincere devocioni affectus“.