Jan Weyswasser (Johanni Weyswasse), rektor farního kostela ve Velvarech (rectori parrochialis ecclesie in Welwar), žádá papežský stolec, aby nařídil papežské kanceláři expedovat listinu na základě své starší žádosti o provizi na arcijáhenství v Olomouci (archidiaconatu ecclesie Olomucensis), jehož roční důchod nepřevyšuje sedm hřiven stříbra, a roční důchod kostela ve Velvarech nepřevyšuje 18 hřiven stříbra. Svou nynější žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: před časem mu udělil papežský stolec novou provizi na zmíněné arcijáhenství s datem 15. července 1420 (sub data id. Julii pontificatus sui anno tercio), o kterou žádal, neboť zmíněné arcijáhenství nabyl řádnou autoritou. Přestože byl ve věci expedice provizní listiny vyslán posel s penězi, s platným pověřením, a doklady byly by předloženy v patřičném čase, je velmi pravděpodobné, že tento posel, který se po svém odchodu z těchto zemí ke kurii nedorazil, byl zajat viklefskými a husitskými heretiky v Království českém (in regno Boemie) a poté tam také zemřel. Listina zatím nebyla, jak se lze domnívat, vyhotovena. Zmíněný Jan Weyswasser byl však okraden o jiné majetky zmíněnými heretiky, a tak ať neztratí na účinnosti jeho milost kvůli uplynulému času nutnému k expedici listiny, žádá, aby s přihlédnutím k výše řečenému bylo nařízeno papežské kanceláři expedovat listinu na základě původní petice bez ohledu na uběhlý čas od podání supliky (lapsu temporis … non obstantibus…).
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad (Fiat ut petitur O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 162 (lib. V. de vacantibus per fiat a. quinto)