Král IDZikmund oznamuje, že šlechtic IDErkinger ze IDSeinsheimu (Sannszheim), jeho rada, na základně IDZikmundova přání (durch unser begerung willen und zu liebe), zaplatí namísto IDZikmunda, jako jeho ručitel, 1.000 kop grošů českých, IDJindřichu z IDMetelska (dem strengen Ginderzik von Metelsko, ritter) následujícího 23. dubna (uff sant Jorgen tag nechstkunfflig). IDZikmund přislibuje (globen und versprechen) IDErkingerovi a jeho dědicům jeho královským čestným slovem tuto sumu beze lsti uhradit (entledigen und in dorumb genug tun).
- král IDZikmund: Posse 1910, 13/4; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku (poškozená)
- Vpravo na plice: Ad mandatum domini regis IDCaspar Sligk
- Na dorzu uprostřed: Registrata
- A: Staatsarchiv Nürmberg; Archiv Fürsten von Schwarzenberg; č. 1841
- B: Tamtéž
1: Do roku 2012 uloženo v SOA Třeboň, Český Krumlov; Velkostatek Schwarzenberků
IDZikmund zapsal IDJindřichovi z IDMetelska postupně peněžní obnosy na IDTachov: 1.500 kop grošů v roce 1421, 1.400 zlatých v roce 1424 a 1.000 kop grošů v následujících deseti letech (AČ I, s. 521, č. 147‒149 ). Krom toho dlužil IDZikmund IDJindřichovi dalších 1.000 kop grošů a z toho důvodu žádá IDErkingera, aby vyplatil IDJindřichovi IDZikmundův dluh k 23. dubnu 1430. Avšak 29. srpna 1429 přislíbil IDZikmund IDJindřichovi, možnost určit si sám lhůtu, do kdy má být vyplacena jmenovaná suma 1.000 grošů kop, pokud by IDErkinger sumu nevyplatil.2 IDJindřich sumu skutečně dostal, ovšem ani od IDZikmunda ani od IDErkingera. Teprve až 6. května 1439 král IDAlbrecht Habsburský připsal IDJindřichovi dlužnou částku na město IDTachov, čímž byl vyplacen IDZikmundův dluh. Roku 1454 byla předložena revizní komisi listina IDAlbrechta a výše regestovaná listina, kvůli IDErkingerově ručenství, přestože IDErkinger měl už dávno získat listinu zpět.
2: Zápis v registrech v HHStA Wien, RR I, fol. 51r (alt:46r), viz RI XI, č. 7392. V registrech zastavených komorních statků z roku 1454 byla listina chybně datovaná k 1. září 1419 (AČ I, s. 514, č. 105 ), na což už správně upozornil Wilhelm Altmann (RI XI, č. 3915a)