Oldřich II. z Rožmberka (Oldřich z Rosemberga) vyzývá Jana Smila z Křemže (Smilloni de Krzems), aby se neujímal některých vesnic (některé vesnice) zlatokorunského kláštera a vyšehradské kapituly, které si údajně vyžádal 1. června 1437 na císaři Zikmundovi (na ciesařově Milosti) navzdory dřívějším zápisům císaře učiněné v Oldřichův prospěch.
- A1: N/A
- A2: SOA Třeboň; oddělení Český Krumlov; sign. I 5 BPα 5i; aktuální uložení neověřeno
- Wagner 1888, s. 180.
- Profous I A-H, s. 332.
- Kadlec 1949, s. 106.
- Profous IV S-Ž, s. 657, 788.
- Míka 1970, s. 15.
- Louženský 1983, s. 170.
- Šimůnek 1997/1998, s. 11.
- Kubíková 2004, s. 79.
- Šimůnek 2005, s. 54.
- Kubíková 2010, s. 140.
- Polách 2011, s. 40‒41.
Na tento list reagoval Jan Smil z Křemže následující den (viz regest ). Dotčené vesnice zlatokorunského kláštera a vyšehradské kapituly Zikmund Lucemburský zapsal Janu Smilovi 1. 6. 1437 (1437_06_01b) jako “doplatek” za prodej Janovy tvrze Dražice (další zápisná listina byla vystavena téhož dne na město Prachatice a k němu příslušející vesnice; 1437_06_01a). Oldřich oproti tomu neměl na zmíněné majetky legální nárok. Zástava veškerého zlatokorunského zboží v jeho prospěch z 1. 10. 1420 ((viz regest )) byla zrušena 23. srpna 1422 (viz regest ), a platnost tak v této době měl pouze zápis zlatokorunských dávek a berní z 2. září 1429 (1429_09_02b). Zástavní listina krále Václava IV., kterou v listu zmiňuje Jan Smil, není známa. Pořešínské panství získal před r. 1434 Oldřich z Rožmberka, nicméně Jan Smil z Křemže na ně začal v červnu r. 1437 uplatňovat svůj domnělý nárok na základě údajného zápisu Markvarta z Pořešína ve prospěch Janova otce (Šimůnek 1997/1998, s. 11). Ves Svéraz, náležející původně strahovskému klášteru, byla již dříve předmětem sváru mezi Oldřichem a Janem Smilem; Jan zde měl od r. 1427 potvrzený roční plat 50 kop (viz regest ; regest ; srov. Šimůnek 1997/1998, s. 11). Korespondence mezi Janem Smilem z Křemže a Oldřichem II. z Rožmberka z této doby zcela zapadá do kontextu Oldřichova úsilí (nezřídka podpořeného produkcí listinných falz) o ovládnutí sekularizovaných církevních majetků v jihočeské oblasti, v čemž mu byl Jan Smil nevítaným konkurentem.
Přepis regestovaného dokumentu
Službu svú vzkazujem, pane Smille milý! Zpraveni sme, že si na ciesařově Milosti, pána našeho milostivého, vyprosil některé vesnice, kteréž prve od Jeho Milosti v zápisích našich máme, a že mieníš těm lidem našim škoditi. Myť sme tomu věřiti nechtěli, by ty takovú prosbu proti nám učinil, věda, že od Jeho Milosti prvé zápisy na ty vesnice i jiné zboží jmáme. A nám se nezdá, by ty takovú prosbu od ciesařovy Milosti přes naše zápisy měl učiniti vedle té úmluvy, jakož spolu máme, jakož ty dobře vieš. Protož věříme, že nám dle té úmluvy, kterú spolu máme, jakož dobře vieš, našich lidí v pokoji necháš. A na toť žádáme odpovědi tvé listem svým při tomto poslu. Dán v Crumlově feria II. post Viti, anno et cetera XXXVII°. Oldřich z Rosemberga. Strenuo militi domino Smilloni de Krzems.