Kněz Bedřich ze Strážnice (knězem Bedřichem s Strážnice), purkmistr a celá obec hory Tábor (purgmistrem a obcí Hory Tábor) uzavírají s Oldřichem II. z Rožmberka (Oldřichem z Rozenberka) úmluvu, podle které mu postupují tvrz Lomnici (Lomnice tvrz) se vším příslušenstvím za uvedených podmínek: Oldřich má vyplatit Bedřichovi, jako odškodnění táborské obci a jejím služebníkům za ztrátu lomnického panství a přilehlých holdovních území, ve 2 splátkách 500 kop grošů; 200 kop grošů (dvě stě kop grošóv hotových) do 2 týdnů (od neděle najprv příštie ve dvú nedělí) 27. listopadu a 300 kop grošů (tři sta kop grošóv) do 4 týdnů po svatém Jiří (čtyři neděle po svatého Jiří najprv příštieho) 21. května 1436. Svatohavelské dávky a holdy (holdóv nynějších svatohavelských) náleží táboritům. Bedřich má právo vylovit nedaleký Dublevský rybník (Dublevský rybník) a užívat, až do konečného urovnání zemského řádu, kněžské zboží. Podobně má Oldřich využívat les v okolí Příběnic (Přibenického zbožie). Dědičné majetky, které byly zadrženy druhou stranou, mají být propuštěny. Pokud se nedokáží porovnat, mají k tomu zvolit soudce. Spíž, pušky a děla (spíži, pušky a děla) z Lomnice mají rožmberští odvést do Tábora (na Tábor), ale postavení zajatců se nemění. Původní obyvatelé města mohli zůstat v místě bez nebezpečí, že by jim cokoliv bylo v budoucnosti ve zlém připomínáno, bylo jim však umožněno podle uvážení dobrovolně se z Lomnice vystěhovat, své majetky prodat a jít, kam by kdo chtěl. Výpověď dohod je ustanovena na 2 měsíce (dva měsiece napřed).
- Mikuláš z Krchleb (Mikuláše ze Krchleb, purgrabi zviekovského)
- Matěj Višně z Větřní (Matěje Višni z Větřnie)
- Buzek z Rovného (Buzka z Rovného)
- Beneš z Chotěmic (Beneše z Chotěmic)
- Oldřich II. z Rožmberka: ?; červená; přitištěná
- Bedřich ze Strážnice: sigillum.bedrici.de.straznicz.; černá; přitištěná
- Mikuláš z Krchleb: sigillum.nicolai.de.krchleb.; černá; přitištěná
- Matěj Višně z Větřní: .s.mathie de wyetrznye; černá; přitištěná
- Buzek z Rovného: ?; černá; přitištěná, ztracena
- Beneš z Chotěmic: s.benessii.de.chotiemicz.; černá; přitištěná
- Sedláček 1884-III, s. 175‒176.
- Šmahel 1956, s. 4.
- Dobiáš 1957, s. 11.
- Molnár 1985, s. 47.
- Šmahel 1986–1987, s. 60.
- Tecl 1986–1987, s. 161‒164, 179.
- Šmahel 1990, s. 492, 547, pozn. 48.
- Šmahel 1993-III, s. 309.
- Kavka 1998. s. 192.
- Šmahel 2001, s. 218.
- Šmahel 2002-III, s. 1669‒1670.
- Šimůnek 2005, s. 59, 545.
- Šmahel 2021, s. 384.
Přepis regestovaného dokumentu
Stala se jest úmluva mezi urozeným panem Oldřichem z Rozenberka s jedné a s poctivým knězem Bedřichem s Strážnice a s opatrnými purgmistrem a obcí Hory Tábor strany druhé, tak že kněz Bedřich a obec nahořepsaná Tháborská panu z Rozenberga mají postúpiti Lomnice tvrz s tiem se vším dědictvím, což k té tvrzi příslušie, a k tomu všecky holdy, kteréž páně a jeho služebníkóv drželi jsú a držie dědičné, mají konečně propustiti a propúštějí i to, ješto by na to zápisy měli, tak aby jich nebrali kromě těch holdóv nynějších svatohavelských, o kteréž jsú se lidé umlúvali a na tom Táborským nětco dali, ty jisté mají dobrati a viece nic. Přibenického zbožie pán též jako i prve drže má jim v též mieře jakožto i prve nechati až do řádu země této uvedenie a na tom nepřekážeti anebo až do dalšie smlúvy mezi pánem a knězem Bedřichem nahořepsanými. A pán má dvě stě kop grošóv hotových knězi Bedřichovi od neděle najprv příštie ve dvú nedělí a tři sta kop grošóv čtyři neděle po svatého Jiří najprv příštieho dáti a na ty jisté jemu list s rukojmiemi učiniti. Dublevský rybník kněz Bedřich aneb komuž káže mají vyloviti, kterýž jsú nasadili, a vyloviec nemají na tom viece i na jiných rybníciech překážeti. Item všecka zbožie kněžská aby s vobú stranú též jako i prvé drželi až do řádu, kromě dědických páně kněží. Item což by pán neb jeho služebníci knězi Bedřichovi a Táborským jich dědičného drželi, to má propuštěno býti, i to, ješto by na to zápisy měli. A jestliže by se co stalo beze lsti, tehda strana na stranu mocí nemá sahati, než s vobú stranú mají přátely vydati a ti o to mají bez rozpuštěnie pracovati a mezi stranami konec učiniti a k miestu přivésti. Pakli by sě vydaní nemohli smluviti, ale mají třetieho vydati, tak aby ten vždy konec učinil mezi nimi. A nezdálo-li by se těch úmluv kteří straně držeti, tehda strana straně má dva měsiece napřed dáti věděti. Item spíži, pušky a děla, kteráž jsú na Lomnici, pán má knězi Bedřichovi kázati na Tábor dovésti a to s těmi vězni, kteříž nahoře jsú, i provoditi tak, aby bezpečně projeti i projíti mohli. Item vězňové s vobú stranú aby stranám zuostali. Item kteříž jsú z městečka z Lomnice, aby tu bezpečně ostali a ničímž zlým aby jim nebylo zpomínáno; pakli by tu ostati nechtěli, ale aby prodadúc, což by tu svého měli, i šli, kamž by se jim zdálo. Kteréžto úmluvy svrchupsané s vobú stranú slíbili jsú sobě pode ctí a pod věrú zdržeti bez přerušenie všelikterakého. A toho na svědomie my Oldřich z Rozenberga, kněz Bedřich z Strážnice své jsme pečeti přitiskli a pro dalšie svědomie prosili jsme statečného rytieře pana Mikuláše ze Krchleb, purgrabi zviekovského, a slovutných panoší Matěje Višni z Větřnie, Buzka z Rovného a Beneše z Chotěmic, aby své pečeti podle nás přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán v Třeboni léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, v sobotu den svatých Pěti bratróv, dědicóv českých.