Papež Martin V. vyslal před časem kardinála tit. sv. Klimenta Brandu de Castiglione jako apoštolského legáta de latere (Brande, tit. s. Clementis cardinali, apostolice sedis legato) do Českého království (ad regnum Boemie), Moravského markrabství (necnon marchionatus Moravie) a Míšeňska (Misnensem) s cílem bojovat proti viklefské a husitské herezi, zároveň finančně zajistil jeho činnost na půl roku z prostředků apoštolské komory a následně přenesl jeho legaci se stejným cílem do Německa (in Germaniam) a do oblastí Severního Porýní-Vestfálska (ad partes Wesalie). Protože má papež zájem na tom, aby zmíněná legace ve spolupráci s německou nobilitou a preláty pokračovala stejně úspěšně i poté, co budou na daný půlrok vyčerpány prostředky z apoštolské komory, která již není schopna pro jiné vysoké výdaje jeho činnost penězi nadále zajistit, uděluje zmíněnému legátovi svolení, že s blížícím se koncem půlroční finanční podpory apoštolské komory může od 15. října na dalších šest měsíců každodenně vybírat sám nebo prostřednictvím svých zástupců prokurace ve výši 25 komorních florénů od kostelů v Mohuči (Magutinensi), Kolíně (Coloniensi), Trevíru (Treverensi), Salzburku (Salzeburgensi), Brémách (Bremensi), Magdeburku (Magdeburgensi) a v Rize (Rigensi), jakož od jiných exemptních i neexemptních kostelů, klášterů a míst ve jmenovaných provinciích, městech a diecézích, ovšem s výjimkou řádu johanitů (ordine tamen s. Johannis Jerosolimitani) a jeho majetků. Zároveň nařizuje zmíněným prelátům a dalším církevním osobám, že od 16. října po následujících šest měsíců jsou povinni zmíněnou částku na prokuracích platit. Kardinála Brandu vyzývá, aby se společně s katolickými kněžími a nobilitou německých zemí nadále snažil vykořenit herezi z českých zemí a pokusil se v těchto zemích znovuobnovit křesťanskou víru.