Albrecht z Koldic, Hanuš z Koldic a Těma z Koldic, seděním na Bílině, slibují obyvatelům města Bíliny i všem na celém panství svobodu přijímání pod obojí způsobou. Všichni kališničtí kněží mají zůstat u svých kostelů a ostatní katoličtí kněží se smí vrátit na své dřívější fary, pokud budou obyvatelům podávat pod obojí. Nebudou-li se chtít vrátit, páni se zavazují opatřit na jejich místa nové duchovní, dle znění kompaktát a nařízení císaře Zikmunda a legátů. Páni dále udělují všem bílinským měšťanům právo svobodného prodeje majetku a odstěhování se z města, a zavazují se, že jim v tom nebudou nijak bránit. Neposlušní obyvatelé budou z města vykázáni, mohou však odejít svobodně, po prodání svých věcí. Kdokoliv bude v budoucnu disponovat tímto listem, má plnou moc i plná práva na výše ujednané.
- Albrecht z Koldic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Hanuš z Koldic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Těma z Koldic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- A: SOA Litoměřice; SOkA Teplice; AM Bílina; aktuální uložení neověřeno
Přepis regestovaného dokumentu
My Albrecht, Hanuš a Tima z Koldic a z Bíliny1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie, že jsme slíbili a mocí tohoto listu slibujeme těm lidem v Bielině i okolo Bieliny po všem panstvie našem, těm, kteříž obyčej mají přijímání těla Pána našeho Jesu Krista pod obojím spósobem, jich od toho drahého těla a krve přijímánie netisknúti, než v tom jě zachovati, a kněží, kteříž jsú, ješto tělo a krev Boží rozdávají, těmi jim od kostelov nehýbati, než tak, chtěli-li by kteří knězie neb faráři dřevní k svým kostelom sě navrátiti, jestliže budú chtieti lidu obecnému pod obojím sposobem rozdávati, tak mají k svým farám puštěni býti. Pakli by ti nechtěli, ale podle kompaktatóv i zápisov ciesařovy milosti i legátov všie zemi České učiněných máme jim jiné knězie zjednati, ješto by jim tak rozdávali a jě v tom zachovali. Také kteří by lidé měštěné tu v Bielině ostati nechtěli, ale mají v roce svobodně své prodati i odstěhovati, kamž sě jim zdáti bude, a to bez překážky naší. Pakli by sě nám také kteří nelíbili a nehodili, ale máme jim dáti svobodu, aby své pobrali, odbyli a preč bez našie překážky sě stěhovali. A to všecko, což sě svrchu píše, jim slibujeme svú dobrú, čistú a křesťanskú vierú zdržeti a vzkutku zachovati a naplniti. A ktož by tento list jměl nebo jměli s jich dobrú vuolí, ti mají tak plnú moc i plné právo ke všemu nás napomínati jakožto oni sami. A tomu všemu na potvrzenie své jsme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán v Praze tu sobotu na hod Matky Božie, ješto slove na hromnice, léta od narozenie syna Božieho, pána našeho Jesu Krista, po tisíci po čtyřech stech třidcátého sedmého léta.
1) Páni z Koldic získali zase Bilinu smlouvou ze dne 10. prosince 1436, podle níž se Jakoubek z Vřesovic zavázal, že odevzdá ,,hradu Bieliny i města i se vším panstvím svrchu. psaným pánom na den sv. Jiří najprv příštieho po tohoto listu dání". (Archiv Český XXVI, str. 24). ‒ Albrecht I. byl syn Témy VIII, Jan II. syn Albrechtova bratra Zikmunda a Těma XII. byl zase syn Albrechta I. (C. Truöl l.c., genealogická tabulka).