Jan z Řečice (Johannes de Rzeczicz), mnich premonstrátského kláštera v Želivi (monasterii Siloensis ordinis Premonstratensis Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby mu udělil provizi k farnímu kostelu sv. Jakuba apoštola v Kněžicích (parrochialem ecclesiam sancti Jacobi apostoli) v olomoucké diecézi (Olomucensis diocesis) či na jeho stálý vikariát, jehož roční důchod nepřevyšuje 15 hřiven stříbra. Zároveň žádá, aby mu byla udělena dispens z přestoupení konstituce s incipitem „Execrabilis“ vydané papežem Janem XXII. Svou žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: řečený mnich Jan z Řečice držel farní kostel v Hořepníku (in Orzepnig) v pražské diecézi. Přesto následně přijal výše uvedený, tehdy uvolněný kostel sv. Jakuba, který byl klášteru inkorporován a je obvykle spravován želivskými mnichy; právo správy tohoto kostela získal na základě kolačního práva opata a konventu kláštera v Želivi a pobíral z obou kostelů okolo šesti měsíců důchody. Protože se však obával, zda své právo neztratil přijetím kostela na základě výše uvedeného kolačního práva a neporušil ustanovení výše zmíněné papežské konstituce, čímž by se stal nezpůsobilým, žádá o abolici z takové poskvrny (inhabilitatis maculam) a také o dispens v této věci. Zároveň připomíná, že se již vzdal kostela v Hořepníku a činí tak nyní k rukám papeže.
Vicekancléř papežské kanceláře schvaluje supliku bez výhrad (Concessum ut petitur).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 149 (lib. II de vacantibus per concessum a. quarto)