Král IDZikmund (Sigismundus) potvrzuje a obnovuje měšťanům městečka IDStráž (Strazz) privilegium krále IDVáclava IV. (domini Wenceslai), s ohledem na jejich prosby a s přihlédnutím k prokázaným službám:
Král IDVáclav IV. potvrzuje obyvatelům městečka IDStráže listiny krále IDJana a císaře IDKarla IV.. Dat. 1. dubna 1413, IDPraha.1
1. Král IDJan uděluje obyvatelům městečka IDStráž milosti. Dat. 23. srpna 1331, IDDomažlice.2
2. Císař IDKarel IV. potvrzuje obyvatelům městečka IDStráž listinu krále IDJana z 23. srpna 1331. Dat. 16. září 1355, IDPraha.3
1: Viz CIM IV/1, s. 311, č. 205 .2: Viz CIM IV/1, s. 53‒55, č. 39 .3: Viz CIM IV/1, s. 115‒116, č. 73 ; RBM IV/1, s. 65, č. 115; RI VIII, č. 2243.
- Ad mandatum domini regis IDJohanne de IDSwihow referente IDMichael prepositus Boleslauiensis
- A: N/A
- B: latinský transumpt ve vidimu rady města Stříbra z 4. srpna 1592
- C: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: NA Praha; ČGL; inv. č. 3154; sign. L II 1821/3
- C: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
Překlad čeština
Sigmund, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, také uherský, český, dalmacský, kruacký etc. král, známo činíme listem tiemto všem, že strany měšťan z Stráže, nám věrných milých, obětované nám prosbě ustavičné, abychom jim zápis najjasněšieho! bratra našeho, pana Václava, krále českého, zapsáním jiných zápisuov v témž zápisu popsané pojistiti, potvrditi, obnoviti a nyniším naším zápisem slovo od slova popsati milostivěji ráčili bychom. Kteréhožto zápisu rozom jest takový:
Václav, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel řieše, a český král, známo činíme tiemto listem všem, že strany měštan našiech v Stráži, věrných našich milých, velebnosti naší pokorně prošeno býti!, abychom jim zápis skrze najjasniššieho někdy kniežetem, pauem Janem !, krále českého, děda našeho milého, na jich svobodé dané, pójčené a opět potom skrze najjaniššieho ! kniežetem a panem, panem Karlem, řiemským ciesařem, vždy rozmnožitelem tieše, a českým králem, pánem a otcem našiem najmilišším, potvrzeno, obnoviti, pojistiti a ztvrditi, z královské naší milostivé dobroty potvrditi milostivěji ráčili bychom. Rozom zápisu dřieveřečeného pana Jana, děda našeho milého, takový jest a znie v tato slova:
Jan, z Boží milosti český a polský král a také lucenburský hrabě, všem věčně. A ač královský velebnosti příslušno jest ke všem pravici svobodnú ztáhnúti, k těm však najmocněji přiezeň naše ztažena bývá, kterýchžto viera stálá a žádostivá stálost vděčny činí. A protož znamenajíce vieru a žádost a žádostivú pokoru, kterýmžto nám milí měšťané naši v Stráži výsosti naší královské ustavičně prosili jsú, vdolepsané jim svobody a milosti, kterýžto našim dědicom a budúcím jménem nepřerušitedlně zachovati přikazujem, ustavujem pořád činiti a zachovati, najprve zajisté ustanovujíc, aby dadúce nám anebo našemu purkrabie, kterýž by toho času tu byl, třidceti a šest řiven těžkých, šedesát grošuov a čtyři praských peněz za každú řivnu počítajíc, a potom ode všech daní, šosuov a vzkládání obtiežení věčně budte vyněti a zbaveni kromě obecné daně, kterážto berně slove, tu vynímajíc, ač by která ! království našemu Českému přihodilo by se položiti. Pójčujem také, aby měšťan jich obec rychtáře sobě voliti mohli, kterýž by kolivěk hod. ného a užitečného chtěli a věděli. Žalujiciemu z rány puol řivny bud dána, rychtáři zajisté řivna celá buď dána a z hrdosti šiling jeden bud dán. Potom chceme, aby žádní z měšťan drieveřečených k obecnému súdu nebolito zemskému skrze ižádného potom tieštěni byli, pójčujíce také milostivě, aby lesuov, chrastí, kteréžto v mezech dědin svých, z kterýchž nám platí, leží, jich požívali v svobodě k požitku a k libosti své, potokuov také, kteří tekú vedle městečka jich, v plné jměli svobodě. Chodové také a Němci přísediecí súdy své (aby] u prveřečených měšťan našich mívali a činili, jakožto i prve a nynie činiti obyčej jest. Dopúštieme také, aby měšťané dřieve řečení lovy zaječí a koroptví v svobodě jměli. Toto jsme také ustanovili z svrchupsanými milostmi, z plného našeho vědomie a dobrotivosti královské pójčeno jest, aby z měštan svrchupsaných každý zvlášť v životě i na smrti statek svoj, kterýž jmá, veškeren odkázati svobodně muož, komuž să jemu zdáti a líbiti bude k své vuole. A jestliže by kto sšel bez kšaftu a umřel z nich, dědice neb dědicuov nepozuostavuje přirozených, tehda statek a zboží jeho na přietele jeho najbliššieho, buď muzké neb ženské pohlavie, spadnúti jmá, přikazujíce den sobotní za den trhový držeti a zachovati tu budúcně bez přerušenie. Těch věcí na potvrzenie pečetí naší kázali sme potvrditi. Dán v Domažlicích léta Božieho tisícého třístého třidca. tého prvnieho vigiljí svatého Bartoloměje.
Rozom zajisté zápisu dřieveřečeného otce našeho takový jest a znie v tato:
Ve jméno svaté a nerozdielné Trojici zsčastně amen. Karel čtvrtý, z Boží milosti řiemský ciesař, vždy rozmnožitel říše a český král, k věčné věcí paměti. Známo činíme všem, že stojíce před naší velebnosti přítomností měštané v Stráži, věrní nám milí, některé listy slavné paměti osvieceného Jana, krále českého, otce našeho najmilišieho, výsosti našie obětovali jsú, prosiece pokorně, abychom těch listuov jim z obyčejné dobrotivé milosti pojistiti, stvrditi a potvrditi ráčili bychom. Kterýchž listuov rozom jest takový a znie v tato slova: Jan, z Boží milosti český a polský král etc. (Následuje listina ze dne 23. srpna 1331; vi výše). My zajisté dřieveřečených věrných našich k prozbám dobrotivě jsúce příchylni, dřieveřečené listé ve všech jich rozomích, punktích a klausulách slovo od slova, jakož se nahoře vypisuje, kteréžto rozomně a opatrně pójčené jsú a jakožto našim a jiným právom bez škody, mocí královskú potvrzujem a stvrzujem a pojištujem a z milosti obyčejné potvrzujem, Ižádnému ovšem člověku slušno buď našeho pójčení, potvrzení a pojištění listu pře! přestúpiti aneb kterúž všetečností proti jemu učiniti pod pokutú těžkého hněvu našeho. Znamení najjasnišieho kniežete, pana Karla čtvrtého, řiemského ciesaře nepřemoženého a slavného krále českého. Svidkové těch věcí jsú osviecený Rudulfus mladší z Sas, Kasimirus těšenský, Mikuláš minstrberský, Bolek opolský, Konrád olšnický, Bolek falkenberský vývody, i také slovutní Henrich z Švarcenburku, Jan Magdeburský, Oldřich z Holfensteinu, Vojtěch z Anabolts, Rudolf staršie, vývoda saský, svatý řieše arcimaršálek, a ctihodní Arnest, arcibiskup praský, Friderich řezenský, Jan arigenský, Břečislav vratislavský, Jan olomucký, Tidricus mindenský biskupi a hrabie a jiných mnoho. Pod pečetí na svedomie cíesařskú potvrzeno jest. Dán v Praze léta Božieho tisícého třístého padesátého čtvrtého, indicione osmé, šestnádeté kalendy Oktobris, království našich léta desátého a ciesařstvie prvnieho.
My znamenavše vděčné a příjemné služby, kterýmžto drieveřečení měštané naši v Stráži dřieveřečeným předkom našim vděčně líbili jsú se a velebnosti naší líbiti se budú vděčněji napotom, a protož ne skrze blud ani z neopatrnosti, ale s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich dřieveřečené zápisy, jim skrze děda a otce našich dřieveřečených na jich svobody a milosti daná, dopuštěná a pójčená!, obnovujem, oznamujem, pojišťujem a potvrzujem, obnovujem, oznamujem, pojišťujem a mocí těchto listuov s plného našeho vědomie potvrzujem z královské české plnosti a mocnosti, známo činíce a zevně chtiece dřieveřečené zápisy a listy ve všech jich punktích, klausulách, hantfestech a artikulích, jakožto slovo od slova nahoře se vypisují, nynie i potom v budúciech časích neporušitedlně zachovati mocí utvrzenie našim a jiným právom bez škody pod našie velebnosti pečetí na svědomie. Dán v Praze léta Božieho tisícého čtyřistého padesátého čtvrtého! první den dubna, královstvie našich léta českého padesátého, římského třidcátého sedmého.
My znamenavše takovú prozbu pravú býti a hodnú rozomu, znamenavše také vděčné a příjemné služby, kterýmižto našim předkóm, nám dřieveřečenie měšťané též líbili jsú se, líbí se každý den a líbiti se budú potom, s dobrým rozmyslem, také s radú věrných našiech a s jistého našeho vědomie i též z moci královstvie Českého nahoře řečeným měšťanom dřieve řečeného bratra našeho najmiliššieho, krále Václava zápis se všemi jinými zápisy v nich popsané i také všecky a každý zvláštně, milosti a svobodé v nich popsané!, jakožto slovo od slova znějí, ve všech svých artikulích, punktích a drženie, jakožto jim dány a pójčeny jsú, obnovujem, pojišťujem, oznamujem a potvrzujem, obnovujem, pojišťujem a oznamujem a mocí listu tohoto milostivěji potvrzujem, chtiece a známo činiece zevně, aby nynie i potom v budúciech časích neporušitedlnú obdrželi moci stálost, však našim a jiným kterýmžkoli věk právom vždy bez škody. Těch věcí na potvrzenie pečet naši přivěsili sme k tomuto listu. Dán v Řezně léta Božieho tisíceho čtyřistého dvadcátého druhého den sv. Remigi, království našich léta uherského třidcátého šestého, římského třinádctého, českého třetieho.