Král IDZikmund (Sigmund) dává svému synovci (unser lieben oheimen) kurfiřtu, vévodovi saskému, markraběti míšeňskému a lankraběti durynskému IDFriedrichovi (dem hochgebornen Fridrichen herczogen zu Sachssen markgraven zue Meissen und landgraven in Dorungen), s ohledem na jeho služby, za něž mu IDZikmund udělil odumřelé IDSaské vévodství a kurfiřtský titul, na důkaz své dobré vůle, dům v IDPraze (haws zu Prag) zvaný IDnasenhaus (etwan das nasen haws genant), který patřil vévodovi saskému, kurfiřtu IDAlbrechtovi (des hochgebornen Albrechts seliger herczogen zue Sachssen). Kurfiřt IDFriedrich a jeho nástupci, vévodové sasští, mají vlastnit zmíněný dům bez překážek ze strany IDZikmunda.
- Ad mandatum domini regis Dei gratia domino IDGeorgio1 episcopo Pataviensis cancellario referente IDMichael prepositus Boleslaviensis
1: v C vepsáno do závorky
- A: N/A
- B: HHStA Wien; RR G; fol. 207r
- C: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- RI XI, č. 5534
- RI XI NB/5, č. 102, v tisku
Takzvaný nasenhaus odvozuje své jméno podle původního majitele IDJindřicha Nassena.2
Ohlášena majestátní pečeť.
2: Viz Beck, Lorenz Friedrich, Herrschaft und Territorium der Herzöge von Sachsen-Wittenberg (1212‒1422), Berlin-Brandenburg 2000, s. 227.