Vévoda IDAlbrecht V. Rakouský odpouští IDVokovi ze IDSovince (Wokem z Sowincze) městům IDPřerovu (Przerowu) a IDSvitavám (Switawam) i všem IDVokovým služebníkům a poddaným včetně těch, kteří v aktuální válce padli, všechna dosavadní nepřátelství. Činí tak na rozkaz svého tchána, císaře IDZikmunda, a na prosbu řady dobrých lidí, kteří se přičinili o tento smír. IDVokovi lidé v IDPřerově a IDSvitavách mají nadále přijímat eucharistii pod obojí způsobou podle smluv a zápisů císaře IDZikmunda (Sigmunda) a legátů koncilu v IDBasileji (posluov od svatého concilium Bazileiskeho na to učiněných). Kostely v IDPřerově a IDSvitavách mají být obsazovány kněžími podobojí i tehdy, pokud by IDVok uvedená města odstoupil vévodovi IDAlbrechtovi. IDVok nemá obyvatele IDPřerova a IDSvitav a dalších k tomu příslušejících statků zatěžovat žádnými nespravedlivými platy a na hradě IDPřerově nemá přechovávat osoby, které by odtud škodily zemi.
- Vévoda IDAlbrecht V. Rakouský: [dle Posse 1910, tab. 19, č. 3: † sigillvm † alberti † dei † gracia † dvcis † avstrie et † marchionis † moravie]; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: originál; pergamen; písmo částečně vybledlé
- B: prostý opis ze 17. století v pamětní knize města Přerova z let 1630‒1754
- A: SOkA Přerov; AM Přerov; listina č. 2
- B: MZA Brno; G 10 ‒ sbírka rukopisů zemského archivu; inv. č. 238
- Neumann 1939, s. 146
- Hosák a kol. 1970, s. 153‒154
- Zapletal 1965, s. 11‒12, 43‒45
- Cekota 1993
- Papajík 2005, s. 104‒105
- Lapáček 2008, s. 82
Listina bezprostředně navazuje na podobnou listinu císaře IDZikmunda pro IDVoka ze IDSovince z 1. října 1436 (viz regest), kterou byl zpečetěn smír uzavřený smluvci mezi IDZikmundem a IDVokem. Zvláštní je, že IDZikmundova listina z IDVokem ovládaných měst jmenovitě uvádí pouze IDPřerov, zatímco IDAlbrechtova zmiňuje rovněž IDSvitavy. Přitom IDSvitavy jako město olomouckých biskupů nepodléhaly vévodovi IDAlbrechtovi jakožto moravskému markraběti, ale přímo císaři IDZikmundovi coby českém králi, jenž byl lenním pánem IDolomouckého biskupství. V tomto kontextu je také poněkud překvapivé ustanovení o náboženských poměrech v obou městech za situace, že by je IDVok odstoupil IDAlbrechtovi; u IDSvitav bychom spíše předpokládali, že budou odstoupeny olomouckému biskupovi. Nedlouho po vystavení listiny se skutečně IDPřerov vrátil zpět markraběti a IDSvitavy biskupovi (Papajík 2005, s. 105 a 283, pozn. 165).
My Albrecht, z Božie milosti kníže rakúské, štýrské, korutanské, carniolské, markrabě moravské a hrabě tyrolský etc., vyznáváme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, že jakož od některých časuov již minulých nepřiezně, zášči i nechuti byly jsú mezi námi a našimi poddanými s jedné a mezi urozeným Wokem z Sowincze se strany druhej, tak vážiece sobě a před oči naše vždy kladúce, že poněvadž milosti žádá, že sme jemu tu milost po rozkázánie najnepřemoženějšího knížete a pána, pana Sigmunda, římského ciesaře a uherského, českého etc. krále, otce a pána našeho milostivého, a k prosbě mnohých dobrých lidí z dobrým rozmyslem a s radú naší, jenž o to mezi námi pracovali, všecky ty nechuti, záščie, nepřiezně, kterakžkoli a proč skrze svrchupsaného Woka učiněné a ďále jemu i městóm Przerowu a Switawam i všem jeho služebníkóm a poddaným i těm všem, ktož jsú také vedle něho v těchto letech u válkách zašli, zapomanuli a odpustili sme i tímto listem zapomínáme i odpúščíme milostivě, slibujíce naším kniežečským slovem jim toho ničímž zlým nezdvihati věčně ani zpomínati, neboli našim poddaným toho dopúščeti obyčejem nižádným i nikterakž by o to kterými právy duchovními neb světskými kdy byli pohoněni. A ti lidé všichni v Przerowie i v Switawach, kteříž v již jmenovaného Woka drženie jsú, mají při tom těla a krve Božie pod obojím zpósobem přijímanie vedle úmluv a zápisuov od ciesařovy milosti a od posluov od svatého concilium Bazileiskeho na to učiněných a vydaných zuostaveni býti. A také když by nám Przerowa a Switaw sstúpil, tehdy mají kostelové tu v Przerowie a v Switawach takovými kněžími, kteříž tak tělo a krev Božie rozdávají, osazeni býti. Také svrchupsaný Wokh, dokudž jest těch zámkuov v drženie, nemá z nich mocí na žádného sahati, ani svévolně búřiti, než každého, s kýmž by měl činiti, právem hleděti, jakož na to sluší, a ty lidi v Przerowie a v Switawach s jich příslušenstviem mimo spravedlivé poplatky a užitky neobtěžovati a na tom zámku nižádného k škodě země tejto přechovávati ani nám pustiti. A toho všeho pro lepší jistotu a na svědomie naši pečet větší moravskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Brnie tu středu před svatým Francziskem léta od narozenie Syna Božího tisícího čtyrstého třidcátého šestého.
D(ominus) d(ux) in (con)s(ilio).