Vévoda Albrecht V. Rakouský odpouští Vokovi ze Sovince (Wokem z Sowincze) městům Přerovu (Przerowu) a Svitavám (Switawam) i všem Vokovým služebníkům a poddaným včetně těch, kteří v aktuální válce padli, všechna dosavadní nepřátelství. Činí tak na rozkaz svého tchána, císaře Zikmunda, a na prosbu řady dobrých lidí, kteří se přičinili o tento smír. Vokovi lidé v Přerově a Svitavách mají nadále přijímat eucharistii pod obojí způsobou podle smluv a zápisů císaře Zikmunda (Sigmunda) a legátů koncilu v Basileji (posluov od svatého concilium Bazileiskeho na to učiněných). Kostely v Přerově a Svitavách mají být obsazovány kněžími podobojí i tehdy, pokud by Vok uvedená města odstoupil vévodovi Albrechtovi. Vok nemá obyvatele Přerova a Svitav a dalších k tomu příslušejících statků zatěžovat žádnými nespravedlivými platy a na hradě Přerově nemá přechovávat osoby, které by odtud škodily zemi.
- Vévoda Albrecht V. Rakouský: [dle Posse 1910, tab. 19, č. 3: † sigillvm † alberti † dei † gracia † dvcis † avstrie et † marchionis † moravie]; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: originál; pergamen; písmo částečně vybledlé
- B: prostý opis ze 17. století v pamětní knize města Přerova z let 1630‒1754
- A: SOkA Přerov; AM Přerov; listina č. 2
- B: MZA Brno; G 10 ‒ sbírka rukopisů zemského archivu; inv. č. 238
- Neumann 1939, s. 146
- Hosák a kol. 1970, s. 153‒154
- Zapletal 1965, s. 11‒12, 43‒45
- Cekota 1993
- Papajík 2005, s. 104‒105
- Lapáček 2008, s. 82
Listina bezprostředně navazuje na podobnou listinu císaře Zikmunda pro Voka ze Sovince z 1. října 1436 (viz regest ), kterou byl zpečetěn smír uzavřený smluvci mezi Zikmundem a Vokem. Zvláštní je, že Zikmundova listina z Vokem ovládaných měst jmenovitě uvádí pouze Přerov, zatímco Albrechtova zmiňuje rovněž Svitavy. Přitom Svitavy jako město olomouckých biskupů nepodléhaly vévodovi Albrechtovi jakožto moravskému markraběti, ale přímo císaři Zikmundovi coby českém králi, jenž byl lenním pánem olomouckého biskupství. V tomto kontextu je také poněkud překvapivé ustanovení o náboženských poměrech v obou městech za situace, že by je Vok odstoupil Albrechtovi; u Svitav bychom spíše předpokládali, že budou odstoupeny olomouckému biskupovi. Nedlouho po vystavení listiny se skutečně Přerov vrátil zpět markraběti a Svitavy biskupovi (Papajík 2005, s. 105 a 283, pozn. 165).
Přepis regestovaného dokumentu
My Albrecht, z Božie milosti kníže rakúské, štýrské, korutanské, carniolské, markrabě moravské a hrabě tyrolský etc., vyznáváme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, že jakož od některých časuov již minulých nepřiezně, zášči i nechuti byly jsú mezi námi a našimi poddanými s jedné a mezi urozeným Wokem z Sowincze se strany druhej, tak vážiece sobě a před oči naše vždy kladúce, že poněvadž milosti žádá, že sme jemu tu milost po rozkázánie najnepřemoženějšího knížete a pána, pana Sigmunda, římského ciesaře a uherského, českého etc. krále, otce a pána našeho milostivého, a k prosbě mnohých dobrých lidí z dobrým rozmyslem a s radú naší, jenž o to mezi námi pracovali, všecky ty nechuti, záščie, nepřiezně, kterakžkoli a proč skrze svrchupsaného Woka učiněné a ďále jemu i městóm Przerowu a Switawam i všem jeho služebníkóm a poddaným i těm všem, ktož jsú také vedle něho v těchto letech u válkách zašli, zapomanuli a odpustili sme i tímto listem zapomínáme i odpúščíme milostivě, slibujíce naším kniežečským slovem jim toho ničímž zlým nezdvihati věčně ani zpomínati, neboli našim poddaným toho dopúščeti obyčejem nižádným i nikterakž by o to kterými právy duchovními neb světskými kdy byli pohoněni. A ti lidé všichni v Przerowie i v Switawach, kteříž v již jmenovaného Woka drženie jsú, mají při tom těla a krve Božie pod obojím zpósobem přijímanie vedle úmluv a zápisuov od ciesařovy milosti a od posluov od svatého concilium Bazileiskeho na to učiněných a vydaných zuostaveni býti. A také když by nám Przerowa a Switaw sstúpil, tehdy mají kostelové tu v Przerowie a v Switawach takovými kněžími, kteříž tak tělo a krev Božie rozdávají, osazeni býti. Také svrchupsaný Wokh, dokudž jest těch zámkuov v drženie, nemá z nich mocí na žádného sahati, ani svévolně búřiti, než každého, s kýmž by měl činiti, právem hleděti, jakož na to sluší, a ty lidi v Przerowie a v Switawach s jich příslušenstviem mimo spravedlivé poplatky a užitky neobtěžovati a na tom zámku nižádného k škodě země tejto přechovávati ani nám pustiti. A toho všeho pro lepší jistotu a na svědomie naši pečet větší moravskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Brnie tu středu před svatým Francziskem léta od narozenie Syna Božího tisícího čtyrstého třidcátého šestého.
D(ominus) d(ux) in (con)s(ilio).