Litevský velkokníže Vitold (Alexander) informuje římského krále Zikmunda o tom, že prostřednictvím Petra z Lanckossna (Petrum) obdržel několik jeho listů (litteras). V jednom z nich se hovoří o braniborském markrabí Fridrichu I. Hohenzollernském (de domino marchione Brandenburgensi), neboť přípravy na další tažení proti českým kacířům (Bohemicalibus contra hereticos) vyvolávají u kurfiřtů (sacri imperii electorum) a dalších německých knížat (principum Almaniarum) podezření, podle níž by se měl král Vladislav II. Jagiello (Wladislaum et fratrem et cetera) spojit s markrabím Fridrichem (dominus marchio) prostřednictvím jeho syna (matrimonii inter filium ipsius marchionis et eiusdem domini regis filiam consumacione). Vitold odpovídá, že takové zprávy se nezakládají na pravdě, a s králem se dohodli na tom, že jakmile se na masopustní úterý (ad carnispriuium proxime futurum) 17. února vrátí do Polska (in regno Polonie), vše mu prostřednictvím poslů vysvětlí. Podobně jako se v dalším listu tvrdí, že se šíří zvěsti o tom, že Vitold (nos) a polský král Vladislav podporují Zikmunda Korybutoviče (ducis Sigismundi), a slíbili pomoc husitům s útokem (pro exercitus) na Slezsko (in Slesiam). Velkokníže Vitold odmítá podobná nařčení a odpovídá, že takové pověsti jsou zcela falešné, proto žádá krále Zikmunda, aby podobným zprávám nepřikládal váhu.
- Palacký 1851, s. 47‒48.
- Bezold 1875, s. 140.
- Tomek 1879-IV, s. 414.
- Tomek 1899-IV, s. 410‒411.
- Nikodem 2004, s. 317, pozn. 1317.
Přepis regestovaného dokumentu
Serenissimo oc. Allexander etc. Salutem et affectus caritatiui mutui prosperrima incrementa. Litteras S. V. nobis per nobilem P(etrum) allatas, e quibus sinceritatem affectus vestri erga nos comperimus, suscepimus multum grate. Prout vero ipsa eadem V. S. per eundem P(etrum) vi credentie pro persona sui in vna litterarum scripte, quedam intimauit et narranda per ipsum in carta speciali seorsum consignari disposuit, videlicet de domino marchione Brandenburgensi, qualiter ipse apud ipsam V. S. ex illa exercitus sui ceterorumque sacri imperii electorum et principum Almaniarum etc. expedicione in campis proxime habita Bohemicalibus contra hereticos redderetur suspectus; et qualiter idem dominus marchio ad sermum principem D. Wladislaum et fratrem etc. pro copule matrimonii inter filium ipsius marchionis et eiusdem domini regis filiam consumacione intenderet proficisci etc. Et similiter per omnia ipsa V. S. domino regi predicto scripsit et intimauit, que singula plena comprehendimus racione. Scire velit V. S. quod de aduentu domini marchionis neque ipsi domino regi Polonie predicto neque nobis quidquam hactenus innotuit, sed nec preuius in eo ipso nunccius quis apparuit, verum et post eandem exercitualem Bohemicam expedicionem neque ipse dominus rex Polonie neque nos aliquem nuncciorum domini predicti marchionis vidimus ad nos venisse. Taliter igitur cum prefato domino rege Polonie fratre vestro et nostro carissimo condiximus et conclusimus, vt dum in regno suo Polonie domino fauente quod in breui speratur puta ad carnispriuium proxime futurum constitutus fuerit, ad V. S. personalem presenciam solempnes suos nunccios in eisdem et aliis arduis negociis amborum nostrum informatos intendens diriget pre supposito, si S. eandem V. in propinquioribus contigerit inueniri partibus, qui si in remocioribus constituamini, ex tunc leuiores mittentur nunccii, et nichilominus similiter de intencionibus bene informati. Ceterum in secunda litterarum scribit V. nobis S. quomodo fama afflata ad vsque audienciam V. S. foret de Bohemia, qualiter dominus rex Polonie frater vtriusque nostrum carissimus et nos pro liberacione ducis Sigismundi et proexercitus in Slesiam mouendi instruccione litteras promotorias et persuasorias scripsissemus etc. Princeps serenissime, non longo autem temporis interuallo scripserat V. S. similem famam ad nos perferre ventilem et volatilem, qualiter duces Slesie ab obediencia et subieccione vestris per oblectamenta et attracciones nostras allicerentur etc. Reuideat V. S. si vterque hee diuage et false conflate sibinuincem fame non contradicant. Sicut igitur scribit V. S. se talia de nobis non credere, quod firmiter de vobis credimus, sic decerto et cetera petimus non credatis. Nedum namque ea facere, sed nec mentis nostre extitit aliqualiter cogitare, prout et si de S. V. quidpiam talium ventiliter conflatorum quod absit ad nostri perueniret auditum, de certissimo credatis, nedum ea non credere, sed nec nominari sinemus, ipsis repulsam pocius indicendo. Datum in Dawgy, in conuersione sancti Pauli anno XXVIII°.