Jan z Kunštátu (Jan z Cunstatu, seděním u svatého Procopa) postupuje Jevišovice, vsi, dvory, lesy, louky, potoky, mlýny a mýta (zejména městečka Gewissowicz, vsí, dvuorov, lesov, luk, potokov, mlýnov, mýta) svému ujci Janovi z Vlašimi (Janowi z Wlassimi, ujci svému), a to se vším příslušenstvím a vším, co k tomu zboží náleží, kromě rybníka ve Slatině (kromě rybníka v velikého v Slatinie). Rovněž postupuje tamější poddané. V případě úmrtí Jana z Vlašimi, má spravovat majetek určená osoba. V případě úmrtí Jana z Kunštátu, nemají činit překážky ustanovenému poručníkovi Janu Zajímači z Kunštátu (Jana Zagimacze, poručníka sirotkov nebožce páně Boczkowich paměti dobré). Pokud by jedna ze stran chtěla odstoupit od úmluvy, má to dát vědět druhé straně s 3 roční lhůtou (napřed tři léta dáti věděti).
- Jan z Kunštátu: ?; černá; přitištěná pod papírovým krytem
- Jan ze Stmělic: ?; černá; přitištěná pod papírovým krytem
- Mítek ze Solopysk: ?; černá; přitištěná pod papírovým krytem
- A: MZA Brno; G196 Rodinný archiv Daunů; inv. č. 8, sign. I 6; kart. 1
- B: MZA Brno; G196 Rodinný archiv Daunů; inv. č. 8, sign. I 6; kart. 1
Přepis regestovaného dokumentu
Já, Jan z Cunstatu, seděním u svatého Procopa, vyznávám tiemto listem obecně všem, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že já jsa života zdravého a svobodného neomylně svú dobrú vuolí dobrovolně, přátelskú radú předcházející postúpil sem a moci tohoto listu postupuji zbožie Gewissowsskeho sirotčého, zejména městečka Gewissowicz, vsí, dvuorov, lesov, luk, potokov, mlýnov, mýta i toho všeho, co k tomu zboží přísluší, kterýmžkoli jménem může jmenováno býti, tu sobě nic nepozuostavuji, kromě rybníka v velikého v Slatinie, urozenému panu Janowi z Wlassimi, ujci svému, aby on toho zbožie v držení byl a jeho požíval a lidi spravoval tak mocně, jako já sám, až do sirotčích let s takovúto úmluvú: jestliže by svrchupsaného pana Jana, ujce mého, Pán Buoh neuchoval, jehož Pana Božě ostřěz, komužkolivěk poručí od sebe, má co zbožie držeti a požívati do let sirotčích beze všeliké překážky. Pakli by mně Pán Buoh neuchoval, jehož Pane Božě nedaj, svrchupsaného pana Jana Zagimacze, poručníka sirotkov nebožce páně Boczkowich paměti dobré, poručník ode mne usazený nemá na tom překážeti žádnú mieru ujci mému nadepsanému do let sirotčích, než toto zvláště jest vymieněno a znamenitě umluveno: jestliže bych já svrchupsaný Jan Zagimacz chtěl sě v to zbožie uvázati anebo moj poručník, mám svrchupsanému panu z Wlassimi tři léta věděti a on mi má stúpiti bez zmatku i bez škod i bez súdov všelikých s tiem se vším a takéž, jakož sem jemu stúpil. A zasě též, jestliže by nadepsaný pan Jan, ujec moj, nechtěl toho zbožie v držení býti, tehdy má mně Zagimaczowi napřed tři léta dáti věděti a já mám od něho přijati. A také já Jan Zagimacz poručil sem jemu své lidi dědičné, kteréž tu mám z rozdielu od svých bratří, ješto mi sě po otci mém dostalo, aby je v voprávu měl a jich hájil, úroky k mé ruce z nich vybieral tak, jakož já jemu toho věřím. A to já Jan Zagimacz slibuji svú dobrú věrú často psanému panu Janowi z Wlassimi, ujci svému, tuto úmluvu zachovati a v celosti zdržěti úplně a docela, jakož svrchu píšě. A toho pro lepší jistotu svú jsem vlastní pečeť k tomuto listu přidávil a připrosil sem na svědomie slovutných panoší: Jana ze Strnielicz a Mitka z Solopisk, aby své pečeti k tomuto listu přidávili. Datum claustro sancti Procopii, anno domini millesimo CCCCo XXXV sabato ipse die sancti Lampertii.