![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
Bratři Jan Odranec a Racek z Drahonic (Jan Odranec a Racek, bratřie z Drahonic) vyznávají, že zprostředkovali konečnou smlouvu o příměří mezi Oldřichem II. z Rožmberka (Oldřichem z Rosmberka) a Janem Smilem z Křemže (Janem Smilem z Cřemže) na dobu 1 roku (do roka). Podle dohody mají být vězni na obou stranách propuštěni; Jan Smil má přestat holdovat rožmberské poddané a služebníky a Oldřich mu nemá bránit ve vybírání každoročního poplatku 50 kop grošů (padesát kop) na panství Svéraz (na Sverazském zboží), a to až do zavedení pořádku v Čechách (této země). Jan Smil má propustit holdy vybírané u rožmberských poddaných s výjimkou těch, které byly smluveny k nejbližšímu svatému Havlu (na svatého Havla nynie příštieho) 16. října. Obě strany mají umožnit nenásilné zásobování za stanovených podmínek. Pokud po konci příměří dojde mezi stranami k boji a Oldřich by porazil Jana Smila či jeho služebníky, poté mu má propustit 3 vyžádané vězně; zvláště bude-li se jednat o Jana Kosoře z Malovic (Kosoře) nebo jeho bratry Bohuslava a Petra (s Malovici válel a jal Kosoře neb bratra kterého). V případě, že dojde k neplacení předepsaných pokut a úroků ze strany Oldřicha, mají jeho rukojmí nastoupit ležení. Jan Smil jim za tímto účelem má vystavit glejty.
- Jan Smil z Křemže: ?; ?; ohlášeno přitištění
- Jan Odranec z Drahonic: ?; ?; ohlášeno přitištění
- Racek z Drahonic: ?; ?; ohlášeno přitištění
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 241d; inv. č. 278
- Wagner 1888, s. 174‒178.
- Šmahel 1987, s. 76, pozn. 233.
- Šimůnek 1997/1998, s. 11.
- Jánský 2001-II, s. 25.
- Šindelář 2001, s. 18.
- Šmahel 2001, s. 233.
- Kubíková 2004, s. 65.
- Šimůnek 2005, s. 56.
- Kovář – Úlovec 2006, s. 13.
- Kubíková 2010, s. 135‒143.
- Reitinger 2018, s. 64.
- Elbel 2019b, s. 274, 277.
Přestože král Zikmund napomínal listem z 23. října 1426 Oldřicha z Rožmberka, aby neuzavíral příměří s jeho nepřáteli, ale naopak spojil síly s pány, rytíři a panoši jeho strany 1426_10_23a, učinil Oldřich z Rožmberka opačné rozhodnutí a na základě několika smluv navázal během následujících několika týdnů smír s předáky píseckého kraje. Dne 11. listopadu 1426 vstoupil v příměří s Táborem a Pískem 1426_11_11b a se Sušicí 1426_11_11a. Stejně, či velmi podobně formulovaná příměří poté uzavřel Oldřich 12. listopadu s Prachaticemi, 25. listopadu s Petrem a Janem ze Svojšína a na Orlíku 1426_11_25a a 8. prosince s Přibíkem z Klenové 1426_12_08a. Dočasné příměří uzavřel Oldřich z Rožmberka také s Janem Smilem z Křemže 1426_11_26b.
My, Jan Odranec a Racek, bratřie z Drahonic, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, že jsme úmluvu i konečnú smlúvu učinili mezi urozeným panem Oldřichem z Rosmberka a statečným rytieřem panem Janem Smilem z Cřemže o ta a o všechna záštie a nechuti, kteréž jsú až do sie chvíle mezi nima byla, tak že sme je o to konečně smieřili i se všemi jich služebníky, kteříž jsú podle nich zašli s obú stranú, a to aby sobě věčně zlým nezpomínali; a vězni, kteříž jsú mezi nimi s obú stranú, aby propuštěni byli, kteříž jsú jich. Také jsme umluvili, cožkoli pan Smil sobě holdoval na páně z Rosmberka zboží buď na panošiech neb na sedláciech, že ty holdy pan Smil má propustiti a kteříž jsú sě panoše neb sedláci s ním umlúvali a na svatého Havla nynie příštieho penieze měli dáti, to že má předse panu Smilovi vyplněno býti. Také na Sverazském zboží pan Smil má na všaký rok padesát kop vybierati a na tom jemu pán nemá překážeti až do budúcieho pána aneb až do sjednánie této země v jednotu. A zvláště nad ten mier vypoviedáme, aby pan Smil proti pánu do roka nebyl ani co na jeho zboží uškodil neb na jeho panošiech, leč s takovú měrú, jestliže by s táborskú vojskú táhl, tehdy, což by od pitie neb od jiedla bylo, ješto by bez toho nemohl býti, nemá ničímž vinen býti; a též zase pan z Rosmberka nemá na pana Smila ani na jeho služebníky v tom roce sáhnúti, leč s takovú měrú, jestliže by králova strana táhla a pán nebo služebníci jeho s nimi, že, což by od jiedla neb od pitie bylo, to mohú dobře vzieti; a to aby sobě do roka zdrželi, mají sobě pode ctí a pod věrú slíbiti. Také jsme umluvili, jestliže by potom spolu váleli a pan z Rosmberka jej anebo jeho porazil, že panu Smilovi má tři vězně dáti, kteréž by on na panu z Rosmberka požádal; zvláště jestliže by pan z Rosmberka s Malovici válel a jal Kosoře neb bratra kterého, že ho má ku páně Smilově prosbě propustiti k těm třem vězňóm. A také jsme vypověděli, jestliže by pro neplněnie peněz neb úrokóv rukojmie páně z Rosmberka byli napomenuti panem Smilem, aby leželi, tehdy pan Smil má rukojmie ty klejtovati před svú stranú. A já Jan Smil z Cřemže předepsanú úmluvu a výpověď urozenému panu Oldřichovi z Rosmberka slibuji svú dobrú ctí a věrú křesťanskú zdržeti a zachovati úplně, což v tomto listu psáno stojí, bez přerušenie všelikterakého. A toho na svědomie a jistost já nadepsaný Jan Smil pečet svú přitiskl sem a podle mne nadepsaní Jan a Racek, tohoto smluvce, své jsú pečeti také přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého sedmmezcitmého léta, ten pondělí před svatým Havlem.