Římský papež Evžen IV. (Eugenius episcopus servus servorum Dei) se souhlasem kardinálů biskupů Giordana Orsiniho, biskupa ze Sabiny (Iordani Sabinensis), Antonia Correra, biskupa z Ostie (Anthonii Hostiensis), a Huguesa de Lusignan, biskupa z Palestriny (Hugonis Penestrini), kardinálů kněží Jeana de La Rochetaillée titulu San Lorenzo in Lucina (Iohannis tituli sancti Laurentii in Lucina), Antonia Casiniho titulu San Marcello (Antonii tituli sancti Marcelli), Juana Casanovy titulu San Sisto (Iohannis titulis sancti Sisti), Francesca Condulmera titulu San Clemente (Francisci tituli sancti Clementis) a Angelotta Fosca titulu San Marco (Angelotti tituli sancti Marci) a kardinálů jáhnů Lucida Contiho titulu Santa Maria in Cosmedin (Lucidi sancte Marie in Cosmedin) a Ardicina della Porta seniore titulu Santi Cosma e Damiano (Ardecini sanctorum Cosme et Damiani) rozpouští a ruší (dissolvimus et totaliter liberamus) koncil v Basileji, jehož právoplatnou existenci zpochybňuje (si qua ibi congregata videatur), a svolává navíc ke koncilu, který se podle rozhodnutí koncilu v Kostnici (secundum statuta synodi Constanciensis) má konat za deset let (in decemnio venit celebrandum) a jako jehož místo konání papež stanovuje Avignon (in civitate nostra Avinionensi volumus celebrari), další všeobecný koncil do Bologně (in civitate Bononie) s cílem dosáhnout unie s řeckou východní církví (pro ipsorum Grecorum reductione) a obnovy křesťanského kléru a lidu. Dále nařizuje všem patriarchům, arcibiskupům, biskupům, prelátům a klerikům, kterých se to týká (ad quos interest) jménem přísahy, kterou složili při svém vysvěcení, svaté poslušnosti a pod trestem exkomunikace a dalších trestů církevního práva, aby se do roka a půl od zveřejnění této listiny sešli na koncilu v Bologni (ad prefatam civitatem Bononie) a za deset let v Avignonu (in civitate Avinionensi). Zdůvodnění svého rozhodnutí zasazuje papež do kontextu kritické situace západního křesťanstva: odlišné účení řeckých východních křesťanů (Grecorum errores) přetrvává navzdory snahám o jeho vykořenění, husitství (prophanam heresim Boemicorum) se šíří, nepřátelé kříže (hostes adorande crucis) z Asie a Afriky (ab Asia et Affrica) a i v Evropě nabývají na síle a pobíjejí a ničí křesťany (vasta cede atque calamitate), křesťanští vládcové mezi sebou válčí a téměř veškerý klérus je oddán hříchu. Papež proto nezvládá řešit všehny tyto potíže najednou (lustrare brevi spatio non valemus). Jeho předchůdce, římský papež Martin V. (Martinus papa V) vyslal kardinála jáhna titulu Sant'Angelo in Pescheria Giuliana Cesariniho (dilectum filium Iulianum, sancti angeli diaconum cardinalem) jako legáta kvůli pořádání koncilu do Basileje. Dokud se tam ještě nevytvořilo žádné shromáždění prelátů, pustil se tento kardinál do podniků, které měly zakročit proti husitství (quibus obstandum fuit Boemice cladi). Po útěku od Domažlic (Secuta demum occulto Dei iudicio fuga) vyslal kardinál do Basileje Jana Palomara (Iohanne Polomar, palatii apostolici causarum auditore) a Ivana z Dubrovníku (Iohanne de Ragusio in theologia magistro ordinis fratrum predicatorum procuratore) a sám se tam vypravil a povolal tam co nejvíce prelátů. Když se tam shromáždilo jen málo kleriků, vyslal se souhlasem účastníků koncilu k Evženovi IV. (ad nos) a kardinálům (dictos fratres nostros) Jeana Beaupèra, kanovníka z Besançonu (Iohannem Pulcri patris in theologia magistrum canonicum Bisuntinensem). Ten papežovi a kardinálům (nobis) mezi jinými věcmi vyložil úpadek kléru za Alpami (in partibus illis) a jak se husitství (nefandam ipsius heresis pestem) den ze dne více šíří a dostalo se již až do blízkosti Basileje (usque ad partes Basilee proximas), což způsobilo velké skandály a pohromy. Husitstvím inspirovaní lidé (heresis predicte imitatores) totiž pronásledovali kleriky a některé vyhnali a nejednoho i zavraždili. Dále papeži a kardinálům vyložil nebezpečí, která působí válka mezi burgundským vévodou, Filipem III. Dobrým, a rakouským vévodou, Fridrichem IV. Habsburským, a další potíže. Kvůli tomu žádal od papeže nové svolání prelátů do Basileje (ex quibus tamen novam prelatorum vocationem ad Basileam affectare videbatur). Papež zvážil situaci ve světě, to, že se blíží zima, že okolí Basileje, především směrem k Burgundsku a Rakousku, není bezpečné, pročež nepovažoval za pravděpodobné, že se preláti v Basileji nakonec shromáždili, a že pokud se shromáždili, je jich příliš málo na to, aby řešili větší množství velkých úkolů, a že již vypršela lhůta sedmi let, ve které se preláti měli dle rozhodnutí koncilu v Kostnici bez dalšího svolávání shromáždit. Dále zvážil to, že před krátkou dobou (proximis diebus) poslali k papeži a kardinálům svého posla Jan VIII. Palaiologos, císař v Konstantinopoli (Iohannes Paleologus Constantinopolitanus imperator) a Josef II., řecký patriarcha v Konstantinopoli (Ioseph apud Grecos Constantinopolitanus patriarcha) a tento posel papeže a kardinály požádal, aby v souladu s tím, co dohodl Martin V. (predecessorem nostrum) a kardinálské kolegium, k němuž tehdy Evžen IV. náležel, pro dosažení unie mezi západní církví (Romana et universali ecclesia) a řeckou východní církví (Grece orientalis ecclesie) byl uspořádán koncil na místě vhodném pro císaře a patriarchu (eis), pročež papež a kardinálové nabídli Řekům prostředky pro cestu do Itálie a zpět, totiž na galéry a další potřebné věci. Pro setkání s Řeky bylo navrženo více míst v Itálii, mezi jinými Řím, Ankona a Bologna, a nakonec byla vybrána Bologna, ačkoliv Řím by byl vhodnější pro papeže a kardinály (fratribus nostris), protože do Bologně Řekové (eorum) mohou snadno doplout, protože tam budou mít zaalpští účastníci kratší cestu, protože se tam vejde mnoho lidí a z dalších důvodů. Císař a patriarcha tedy slíbili tam poslat své vyslance, stejně jako měli v úmyslu před zprávou o zesnutí Martina V. (sicuti ante notitiam obitus prefati nostri predecessoris transmittebant). Po zvážení toho všeho se tedy papež a kardinálové rozhodli svolat koncil do Bologně. Rozpustit koncil v Basileji se rozhodli proto, že kdyby znovu povolali preláty do Basileje musela by se prelátům poskytnou dostatečná lhůta a koncily v Basileji a Bologni by se tak konali vpodstatě zároveň a preláti by se tak nemohli účastnit obou koncilů a oba by tak měly menší autoritu.
- Giordano Orsini (Iordanus episcopus Sabinensis)
- Antonio Correr (Antonius episcopus Hostiensis)
- Hugues de Lusignan (Hugo episcopus Penestrinus)
- Jean de La Rochetaillée (Iohannes tituli sancti Laurencii)
- Antonio Casini (Antonius tituli sancti Marcelli)
- Juan Casanova (Iohannes tituli sancti Sixti)
- Francesco Condulmer (Franciscus tituli sancti Clementis)
- Angelotto Fosco (Angelotti tituli sancti Marci presbyter cardinalis)
- Lucido Conti (Lucidus sancte Marie in Cosmedin diaconus cardinalis)
- Ardicino della Porta seniore (Ardecinus sanctorum Cosme et Damiani diaconus cardinalis)
- A: Genève, Bibliothèque publique et universitaire, lat. 27, n. 5.
- B: Basel, Universitätsbibliothek, E I 20a
- C: Basel, Universitätsbibliothek, E I 20b
- D: El Escorial, Real Biblioteca del Monasterio de San Lorenzo, e.I.8
- E: Vaticano, Vaticanus latinus, 4180, fol. 21ra‒21vb
Dvě místa, kde byl text vyškrabán a nebyl nahrazen novým textem, pravděpodobně původně obsahovala jména dvou kardinálů, kteří byli sice přítomni v římské kurii, ale podepsat odmítli; jednalo se o dva kardinály kněze Juana de Cervantes titulu San Pietro in Vincoli, a Louis Aleman titulu Santa Cecilia (srov. Coufal 2020, s. 65).
V pasáži zmiňující bitvu u Domažlic čteme v originále listiny „Secuta demum occulta Dei iudicio fuga“ tj. „když pak následoval Božím úradkem skrytý útěk“ případně „Když pak Božím úradkem následoval skrytý útěk“. My jsme se nicméně rozhodli opravit text na „occulta“ na „occulto“ a překládáme tedy „Když pak následoval skrytým úradkem Božím útěk“. Fráze „occulto Dei iudicio“ (skrytým úradkem Božím) je totiž velmi častá a používá se právě v takovýchto kontextech, tj. když se děje něco špatného. „Occulto Dei iudicio“ najdeme také ve všech třech starších edicích dokumentu.
Oproti starším edicím upravujeme interpunkci v pasáži „concilium decrevimus convocare, et in ea intendimus personaliter presidere, apostolica auctoritate et subscriptorum fratrum nostrorum … unanimi consilio et assensu indicimus et convocamus ac prefatam synodum Basiliensem, si qua ibi congregata videatur dissolvimus et totaliter liberamus“. Starší edice nemají čárku před ale po slovech „apostolica auctoritate“, což působí dojmem, jako by Evžen IV. říkal, že chce koncilu v Bologni předsedat s apoštolskou autoritou a chtěl tak zdůraznit vůdčí roli, kterou se chystá hrát na koncilu. Že se slova „apostolica auctoritate“ vztahují ve slovesu „presidere“ (předsedat) je nicméně málo pravděpodobné, protože jinak by chyběla ve sdělení o svolání koncilu v Bologni a rozpuštění koncilu v Basileji, které by Evžen IV. nesvolával a nerozpouštěl apoštolskou autoritou, ale pouze na radu a s jednohlasým doporučením a souhlasem (unanimi consilio et assensu) kardinálů.
Eugenius episcopus servus servorum Dei ad futuram rei memoriam. Quoniam alto et incomprensibili Deo constituimus reddere vota nostra in conspectu omnis populi in atriis sanctis eius (Ps 115, 18‒19), postquam claves domini suscepimus et beati Petri naviculam2 gubernamus suppressi magno pondere inter procellosos mundi motus esse videmur constituti. Contuemur enim subortam ista tempestate prophanam heresim Boemicorum quasi venenum inficere precordia fidelium inque dies mortali contagio serpere captareque animos titubantium populorum et Grecorum errores, ad quorum extirpationem salutaribus experimentis providebatur propter emergentia incomoda perdurare, hostes adorande crucis ab Asia et Affrica, imo intra Europam vasta cede atque calamitate invalescere contra populum Christianum et ipsos principes populosque fidelium inter se concertantes desevire universumque clerum paucis admodum exceptis incedere per tramitem peccatorum. His igitur malis afflictati clamare cogimur ad dominum: Excita potentiam tuam et veni, ut salvos facias nos. Deus converte nos, ostende faciem tuam et salvi erimus, domine Deus virtutum (Ps 79, 3‒5). His et aliis cogitationibus laniantibus mentem nostram alta nos cura solicitat, quonam modo tot malis obstare et Christiane saluti providere possimus. Et dum affectionem nostram flagrantissimam attendimus vehementissime concitamur, dum vero gerendarum rerum magnitudinem, loca et tempora mensuramus, necessitate conditionis humane retardamur., quoniam res tam arduas tamque difficiles,3 catholice fidei necessarias lustrare brevi spatio non valemus, attento maxime, quod cum felicis recordationis Martinus papa V, predecessor noster, dilectum filium Iulianum, sancti angeli diaconum cardinalem pro celebratione Basiliensis concilii ad ipsam civitatem Basileam legatum destinavisset, dum nulla ibi prelatorum congregatio adhuc facta foret, intervenerunt magne et necessarie cause, quibus obstandum fuit Boemice cladi et saluti fidelium providendum. Unde ipse cardinalis, sicut notorium est, pro conservatione fidei in partibus illis magnis fuit exercitiis occupatus. Secuta demum occulto4 Dei iudicio fuga, premissis ad ipsam civitatem Basilee dilectis filiis Iohanne Polomar, palatii apostolici causarum auditore, ac Iohanne de Ragusio in theologia magistro ordinis fratrum predicatorum procuratore, is cardinalis profectus ad ipsam civitatem requisitis prelatis quam plurimis5 parvaque ibidem cleri congregatione secuta de consensu eorum, qui in dicta civitate existunt6 dilectum filium Iohannem Pulcri patris in theologia magistrum canonicum Bisuntinensem ad nos et dictos fratres nostros transmisit. Qui nobis inter cetera facunde atque prudenter explicata significavit deformationem cleri in partibus illis et nefandam ipsius heresis pestem pullulare in dies et iam usque ad partes Basilee proximas advenisse secutis inde scandalis et cladibus abominandis. Nam heresis predicte imitatores clerum insequentes aliquos expulerunt et nonnullos inhumaniter trucidarunt. Addidit etiam discrimina initi belli inter dilectos filios, nobiles viros Burgundie et Austrie duces aliasque difficultates, ex quibus tamen novam prelatorum7 vocationem ad Basileam affectare videbatur. Nos quidem exanimantes conditionem mundi, temporum et locorum, quod instat tempus hiemis, quodque loca circumstantia Basilee potissime versus Austriam et Burgundiam minus esse transitu secura referuntur, unde verisimile est prelatos in Basilea diutius expectatos non venisse, qui etiam consideratis difficultatibus, temporis ineptitudine periculisque bellorum allegare possent non veniendi dignas rationes, et si qui pauci venissent tractandis rebus multis et magnis sufficere non potuissent, quodque preteriit tempus septemnii, in quo debuissent secundum statuta Constanciensis concilii sine alia vocatione congregari, hec omnia versantes animo nostro, etiam quia proximis diebus carissimus in Christo illustris filius Iohannes Paleologus Constantinopolitanus imperator et venerabilis frater noster Ioseph apud Grecos Constantinopolitanus patriarcha suum oratorem ad nos et venerabiles fratres8 nostros sancte Romane ecclesie cardinales transmiserunt, qui nos requisivit iuxta tractata per predecessorem nostrum cum consilio ipsorum cardinalium, de quorum numero tunc eramus, pro unione Grece orientalis ecclesie cum Romana et universali ecclesia concilium in loco eis apto9 celebrari, unde nos secundum dictas conventiones et propter executionem tanti boni obtulimus pro adventuris Grecorum prelatis et oratoribus pro transitu ad Italiam et reditu ad Greciam pro galeis et aliis necessariis impensas opportunas, cum quibus Grecis, dum10 nominate fuissent Roma, Ancona et Bononia alia11 Italie loca, demum licet Roma nobis et12 fratribus nostris comodior extitisset, in civitate Bononie putavimus aptius convenire, que propter habilitatem navigationis eorum et propter viciniorem aditum Ultramontanorum ad Italiam, capacitatem loci et alias conditiones ydonea reputatur, promiserunt itaque prefati imperator et patriarcha solemnes suos oratores transmittere, sicuti ante notitiam obitus prefati nostri predecessoris transmittebant, hec omnia cum dictis fratribus nostris considerantes, quod ex tota republica Christianorum nichil sanctius, nihil obtabilius esse posset,13 quam Grecam ecclesiam olim tot sanctis et viris clarissimis illustrem dimisso errore unam fieri cum ecclesia Romana, comprendimus necessarium esse ad conveniens spatium temporis in Bononia generale concilium convocari. Quapropter si prelati de novo ad Basileam vocarentur, quod convenire non posset sine temporis intervallo, utrunque concilium fere uno tempore concurreret et sic utrunque minus auctoritatis haberet, nec prelati possent in utroque interesse, unde pro comoditate prelatorum ne14 bis habeant convenire et15 causis superius declaratis et aliis magnis et urgentibus suis loco et tempore declarandis, maius bonum minori preponentes preter concilium, quod secundum16 statuta synodi17 Constanciensis in decemnio venit celebrandum, quodque in ipso decemnio in civitate nostra Avinionensi volumus celebrari ex habundanti in civitate Bononie pro ipsorum Grecorum reductione reformationeque cleri ac populi Christiani aliud generale18 concilium decrevimus convocare, et in ea19 intendimus personaliter presidere, apostolica auctoritate20 et21 subscriptorum fratrum nostrorum Iordani Sabinensis, Anthonii Hostiensis, Hugonis Penestrini episcoporum, Iohannis tituli sancti Laurentii in Lucina (rasura) Antonii tituli sancti Marcelli, (rasura) Iohannis titulis sancti Sisti, Francisci tituli sancti Clementis, Angelotti tituli sancti Marci presbyterorum, Lucidi sancte Marie in Cosmedin et Ardecini sanctorum Cosme et Damiani diaconorum eiusdem Romane ecclesie cardinalium unanimi consilio et assensu indicimus et convocamus ac prefatam synodum Basiliensem, si qua ibi congregata videatur dissolvimus et totaliter liberamus. Insuper in nomine Christi Dei, ad cuius populi salutem totis affectibus aspiramus, universis et singulis patriarchis, archiepiscopis, episcopis, prelatis et clericis, ad quos interest, ubicunque constitutis, indictis22 et dissolutis predictis,23 declaramus et notificamus ipsosque requirimus et monemus in domino Ihesu Christo et in vim prestiti24 iuramenti in consecrationibus eorumdem in virtute sancte obedientie ac etiam auctoritate nostra precipimus et mandamus sub pena excommunicationis et aliis penis iuris, quatinus in anno uno cum dimidio a publicatione presentium computando ad prefatam civitatem Bononie pro hoc sacrosancto concilio celebrando et subsequenter in decemnio in civitate Avinionensi debeant convenire. Quos omnes presenti scripto intendimus esse monitos peremptorieque25 citatos, ac si eorum singulis directe fuissent monitorie littere spetiales. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre dissolutionis, libertationis, declarationis et preceptionis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem26 attemptare presumpserit, indignationem omnipotentis Dei et beatorum Petri et Pauli apostolorum eius se noverit incursurum. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo tricesimo primo II Idus Novembris pontificatus nostri anno primo.
Ego Iordanus episcopus Sabinensis domino nostro Eugenio aliqualiter impedito et de eius mandato presentibus prescriptis dominis cardinalibus subscripsi.
Ego Iordanus episcopus Sabinensis nomine proprio subscripsi.
Ego Antonius episcopus Hostiensis subscripsi.
Ego H(ugo) episcopus Penestrinus subscripsi.
Ego Io(hannes) tituli sancti Laurencii subscripsi.
Ego Antonius tituli sancti Marcelli subscripsi.
Ego Ioh(annes) tituli sancti Sixti me subscripsi.
Ego F(ranciscus) tituli sancti Clementis me subscripsi
Ego A(ngelottus) tituli sancti Marci presbyter cardinalis subscripsi.
Ego Lucidus sancte Marie in Cosmedin diaconus cardinalis subscripsi.
Ego Ard(i)cinus sanctorum Cosme et Damiani diaconus cardinalis subscripsi.
Ia(cobus) de Langusco
Překlad moderní čeština
Evžen, služebník služebníků Božích pro budoucí paměť. Protože jsme se rozhodli vznešenému a nepochopitelnému Bohu splnit naše sliby před veškerým lidem a v jeho svatých nádvořích, zdá se nám, že jsme od té doby, kdy jsme převzali pánovy klíče a řídíme lodičku svatého Petra, drceni tíhou velkého břemene mezi rozbouřenými vlnami světa. Vidíme totiž, jak v této době vzniklá bezbožná hereze Čechů otravuje jako jed srdce věrných a každým dnem se tato smrtelná nemoc rozlézá dále a zachvacuje duše vrávorajících národů, a že omyly Řeků, o jejichž vykořenění se pokoušely různé prospěšné podniky, kvůli vzniklým potížím nadále přetrvávají, a že nepřátelé uctívání kříže z Asie a Afriky, dokonce i v samotné Evropě nabývají sil a strašlivě pobíjejí a ničí křesťanský lid a že samotná věrná knížata a národy mezi sebou divoce bojují a že veškerý klérus jen s velmi málo výjimkami jde po cestě hříchu. Zdrceni těmito hrůzami jsme tedy nuceni volat k Pánu: „Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás. Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni, Hospodine, Bože zástupů.“ Protože nás tedy mučí tyto a další myšlenky, jsme zaměstnáni velikou starostí, jak můžeme bránit tolika zlům a pomoci křesťanům ke spáse. Když uvažujeme o našem rozhořčení, velice se rozohňujeme, když ale poměřujeme velikost úkolů, vzdálenosti a čas, jsme brzděni z nutnosti lidské přirozenosti, protože nemůžeme za krátký čas zvážit věci tak náročné a obtížné a nutné pro katolickou víru, obzvláště vzhledem k tomu, že, když papež Martin V., náš předchůdce blahé paměti, vyslal milovaného syna Juliána, kardinála jáhna ze Sant’Angelo, kvůli konání basilejského koncilu přímo do města Basileje, naskytly se velké a nutné úkoly, kterými se mělo bránit české pohromě a pomoci napomoci spáse věrných. A tak byl tento kardinál, jak je známo, zaměstnán velkými úkoly pro zachování víry v těchto krajích. Když pak následoval skrytým úradkem Božím útěk našich, vyslal tento kardinál do řečeného města Basileje milované syny, Jana Palomara, vyšetřujícího soudce papežského dvora, a Ivana z Dubrovníku, magistra teologie a prokurátora řádu bratří kazatelů, a posléze tam vyrazil sám a povolal co nejvíce prelátů. Když se tam následně shromáždilo jen málo kleriků, poslal k nám a našim řečeným bratrům se souhlasem těch, kteří jsou v řečeném městě, milovaného syna Jana Beaupèra, magistra teologie a kanovníka z Besançonu. Ten nám mezi jinými věcmi, jež nám výmluvně a moudře vysvětlil, sdělil, jaký je úpadek kléru v oněch krajích, a, jak se bezbožný mor řečené hereze každým dnem více šíří, a, že už se dostal do krajů velmi blízkých Basileji, z čehož vznikají strašné skandály a pohromy. Napodobovatelé řečené hereze totiž pronásledujíce kleriky některé vyhnali a nejednoho dokonce nelidsky zavraždili. K tomu ještě přidal nebezpečí způsobená válkou, kterou začali urození muži, vévodové burgundský a rakouský a další obtíže, zdálo se však, že kvůli těmto potížím usiluje o nové povolání prelátů do Basileje. My jsme prozkoumali stav světa a místní a časové okolnosti, a také to, že se blíží zima a že cesta přes okolí Basileje, především směrem k Rakousku a k Burgundsku, je údajně poněkud nebezpečná, pročež je pravděpodobné, že preláti, kteří byli v Basileji dlouho očekáváni, nakonec nedorazili, mohli by ostatně vzhledem k potížím, nevhodnosti času a nebezpečím války uvést rozumné důvody, proč nepřišli, a, že, pokud jich několik málo dorazilo, nebylo by jich dost k projednávání mnoha velkých věcí, a že již uplynulo sedmileté období, po kterém se měli podle rozhodnutí kostnického koncilu bez dalšího svolání shromáždit. K těmto všem našim úvahám přistupuje to, že před několika dny náš v Kristu milovaný a slavný syn Jan Palaiologos, císař z Konstantinopole, a náš ctihodný bratr Josef, konstantinopolský patriarcha u Řeků, poslali svého posla k nám a našim ctihodným bratřím, kardinálům římské církve. Ten nás v souladu s tím, co dohodli náš předchůdce a kardinálské kolegium, ke kterému jsme tehdy náleželi, požádal, aby se kvůli dosažení jednoty mezi řeckou východní církví a všeobecnou římskou církví pořádal koncil na místě pro ně vhodném. A tak jsme v souladu s řečenými dohodami a kvůli dosažení tak velikého dobra nabídli, že poskytneme přiměřené prostředky na dopravu řeckých prelátů a vyslanců, kteří pojedou na koncil, do Itálie a na jejich návrat do Řecka, totiž na galéry a další potřebné věci. Když byly navrženy Řím, Ankona a Bologna a další místa v Itálii, nakonec jsme usoudili, že, i když pro nás a naše bratry by byl vhodnější Řím, bude vhodnější, abychom se s těmito Řeky sešli v městě Bologna. Ta se jeví jako vhodná, protože tam mohou Řekové jednoduše doplout, protože tam budou mít ultramontáni, kteří pojedou do Itálie, kratší cestu, protože pojme mnoho lidí a z dalších důvodů. Řečení císař a patriarcha tedy slíbili, že pošlou své slavné vyslance, jak měli v plánu před zprávou o zesnutí našeho řečeného předchůdce. Když jsme tedy s našimi řečenými bratry zvážili toto všechno a také to, že v celém křesťanském společenství by se nemohl najít žádný svatější a více žádoucí cíl než, aby řecká církev, jež byla kdysi tak slavná pro tolik svatých a slavných mužů, opustila svůj omyl a stala se jednou s církví římskou, pochopili jsme, že je nutné svolat na vhodnou dobu všeobecný koncil do Bologně. A tak, kdyby byly preláti znovu povoláni do Basileje, což by nešlo vhodně udělat bez náležité lhůty, oba koncily by probíhaly téměř ve stejnou dobu, a oba by tak měly menší autoritu a preláti by se nemohli účastnit obou, a tak pro pohodlí prelátů, aby se nemuseli scházet dvakrát, a z výše vysvětlených důvodů a dalších významných a naléhavých důvodů, které budou vysvětleny v pravý čas na pravém místě, dávajíce přednost většímu dobru před menším rozhodli jsme se kromě koncilu, který se má podle rozhodnutí kostnického koncilu konat za deset let a, který chceme aby se za těchto deset let konal v našem městě Avignonu, navíc kvůli přivedení Řeků zpět a obnově křesťanského kléru a lidu svolat jiný všeobecný koncil ve městě Bologna a máme v úmyslu tam osobně předsedat. A vyhlašujeme a svoláváme jej apoštolskou autoritou a s jednohlasným doporučením a souhlasem kardinálů římské církve, našich níže podepsaných bratrů Giordana sabinského, Antonia ostijského, Huga palestrinského, kardinálů biskupů, Jeana titulu svatého Vavřince v Lucině, Antonia titulu svatého Marcela, Juana titulu svatého Sixta, Francesca titulu svatého Klementa, Angelotta titulu svatého Marka, kardinálů kněží, Lucida od Santa Maria in Cosmedin a Ardicina od svatých Kosmy a Damiána, kardinálů jáhnů, a řečený basilejský koncil, zdá-li se, že se tam nějaký sešel, rozpouštíme a zcela rušíme. Dále ve jménu Krista, Boha, o spásu jehož lidu ze všech sil usilujeme, všem patriarchům, arcibiskupům, biskupům, prelátům a klerikům, kterých se to týká, ať se nacházejí kdekoliv, poté, co jsme vyhlásili a zrušili výše řečené koncily, ohlašujeme a dáváme na vědomí, že je žádáme a nabádáme v Pánu Ježíši Kristu a jménem přísahy, kterou složili při svém vysvěcení, a jménem svaté poslušnosti, a také jim z naší autority přikazujeme a ukládáme pod trestem vyobcování a dalších zákonných trestů, aby se do roka a půl počítáno od zveřejnění této listiny sešli v řečeném městě Bologni, aby se tam účastnili tohoto svatosvatého koncilu a aby se následně sešli za deset let v městě Avignonu. A tímto je všechny považujeme za upomenuté a právoplatně povolané, jako by jim všem byly poslány zvláštní upozorňující dopisy. Žádnému člověku ať tedy není dovoleno tento náš rozpouštěcí, rušící, vyhlašující a přikazující list porušit, nebo se proti němu opovážit stavět. Kdyby se ale někdo opovážil o to pokoušet, nechť zví, že proti sobě vzbudí hněv všemohoucího Boha a svatých Petra a Pavla, jeho apoštolů. Dáno v Římě u svatého Petra léta od Pánova vtělení 1431 den před listopadovými idami, prvního roku našeho pontifikátu.
Já, Giordano, biskup sabinský, vzhledem k tomu, že náš pán Evžen je poněkud indisponován, jsem z jeho pověření podepsal v přítomnosti výše vypsaných pánů kardinálů.
Já, Giordano, biskup sabinský, jsem podepsal za sebe.
Já, Antonio, biskup ostijský, jsem podepsal.
Já, Hugues, biskup palestrinský, jsem podepsal.
Já, Jean, titulu svatého Vavřince, jsem podepsal.
Já, Antonio, titulu svatého Marcela, jsem podepsal.
Já, Juan, titulu svatého Sixta, jsem se podepsal.
Já, Francesco, titulu svatého Klementa, jsem se podepsal.
Já, Angelotto, kardinál kněz titulu svatého Marka, jsem podepsal.
Já, Lucido, kardinál jáhen od Santa Maria in Cosmedin, jsem podepsal.
Já, Ardicino, kardinál jáhen od svatých Kosmy a Damiána, jsem podepsal.
Jacopo Languschi