Zlatník Ješek Pehm, měšťan Starého Města pražského (Velikého Města Pražského), činí své poslední pořízení (poručenstvie) ze všeho svého movitého i nemovitého zboží, o které se nemají jeho přátelé po jeho smrti přít. Nejprve žádá, aby jeho všechny dluhy, které zanechal svým věřitelům, byly dle městského práva a obyčeje dokázány a poté bez odporu zaplaceny, zejména dluh 100 kop grošů poctivému panu Pešíkovi Šátkovi ze všeho zboží a druhých 100 kop grošů, které má zaplatit jeho žena Dorota, jež o dluhu ví; těchto druhých 100 kop grošů své ženě odkazuje na domě, který leží mezi domem Prewsovým a Dramopychovým proti kostelu svatého Klimenta, a též má ihned dostat 40 kop stříbra (střiebra čtyridceti kop), které má použít na splacení dluhu svrchu řečenému Pešíkovi. Dále odkazuje všechno své zboží movité i nemovité, které má a míti bude, svému synovi Janovi (Janovi, synu mému milému), jemuž má být zboží poskytnuto bez překážek do dědičného držení. Dále odkazuje své ženě Dorotě (paní Dorothě), matce svchupsaného Jana, 5 kop grošů ročního a věčného platu na domě Hylbranta Konvaře proti domu u Žáby (naproti žábě), se kterým může po jeho smrti libovolně nakládat a může ho prodat či zastavit (prodati, zastaviti a s tiem učiniti). Ješek dále chce, aby jeho manželka se synem po jeho smrti bydleli v domě, ve kterém nyní bydlí i on. Pokud by žena v domě bydlet nechtěla, má jí syn Jan vyplácet každé léto 20 kop grošů ročního platu z komory a k tomu jí má darovat ošacení (rúcho), které používala na všední nošení a na spaní (chodiecí neb postelnie). A pokud by chtěla být sama, má jí syn Jan poskytnout světnici a komoru nahoře v domě.
- Ješek Pehm: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Duchek Rimer: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Václav Štraboch: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Přepis regestovaného dokumentu
Ve jméno božie amen. Já Ješek řečený Pehem zlatník, měštěnín Velikého Města Pražského, vyznávám obecně listem tiemto všem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že zdravým tělem, dobrým rozmyslem a dobrú pamětí spatřiv a znamenav neustavičnost světa tohoto mylného a minulého, tak že i jedné hodiny člověk svým zdravím bezpečen nenie, i učinil jsem a mocí listu tohoto činím poručenstvie své poslednie ze všeho sbožie mého movitého i nemovitého, kteréž mám anebo mi Pán Buoh z své milosti pójčí, aby o to sbože po mé smrti mezi přátely mými kterýmižkolivěk sě nižádné róznice nedály ani kteří svárové byly a zdvihly. Najprve chci a jest úmysl mój plný, aby dluhové moji, kteréž bych věřitelóm svým dlužen zuostal a ti dluhové vedle práva, řádu a obyčeje městského byli dokázáni, napřed přede všemi věcmi byli zpraveni a zaplaceni nez odpory a nesnázie všelikakej a zvláště sto kop gr. poctivému muži Pešíkovi Šatkovi ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého a druhých sto kop gr. za ten dluh, ješto žena má dobře vie, aby těch ona zaplatila; a těch sto kop gr. odkazuji jí na tom druhém domu, ježto leží mezi domem Prewsovým z strany jedné a domem Darmopcehovým z druhé strany proti svatému Klimentu, aby ten prodaducí i zaplatila a což by sě jí nedostalo na tom domu, ale má střiebra za čtyřidceti kop, a to střiebro aby jí dáno bylo ihned v moc její a to napřed rozdadúc, ostatek, což by po domu a po střiebru zuostalo, po těch sto kopách gr. svrchupsaných, aby to bylo dáno na pomoc ku placení druhých sto kop gr. svrchujmenovaných panu Pešíkovi. Potom porúčiem, dávám i odkazuji všechno zbožie mé movité i nemovité, kteréž nenie mám anebo mieti budu, Janovi, synu mému milému, ku požívání mieti a k dědičnému držení bez překážky všech přátel mých. Také dávám a odkazuji paní Dorothě, manželce mé, máteři Janově svrchupsaného, pět kop gr. platu ročnieho a věčného na domu Hylbrantově konváře proti žábě, po smrti mé, aby těch pět kop gr. platu mohla prodati, zastaviti a s tiem učiniti, což sě jí líbiti bude bez, zmatku všelíkterakého. A to chci, aby ona, manželka má svrchupsaná, po smrti mé mocná hospodyně byla s Janem, synem mým, v domu mém, v kterémž nynie bydlím, bydlela do smrti své. A pakli by s ním zbýti nemohla, tehda chci a jest úmysl mój, aby Jan, syn mój, jí dvadceti kop gr. platu ročníeho z komory do života jejieho z sbožie mého všeho platil a vydával ročně na každé léto bez meškánie všelikakého a k tomu jí dal rúcho to, kteréhož jest sama požívala, chodiecí neb postelnie. A viece chtělali by sama býti, aby jí postúpil světnice a komory, a což by jí potřebie bylo zde nahoře v domu, v kterémž já bydlím, bez nesnáze všelikej. A to na jistotu svů jsem pečeť vlastní k tomuto listu přivěsil a na svědomie múdří mužové Duchek rimer a Václav Štraboch, přísežní měšťané konšelé Velikého Města Pražského svrchupsaného, své jsú také pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili. Jenž dán v Praze tu středu před svatým Václavem léta od narozenie božieho tisíc čtyřista v devatenádctém letě.