Purkmistři a konšelé IDStarého a IDNového Města pražského (purgmistři a konšelé Welikého a Nowého Města pražského) dosvědčují, že paní IDKačka řečená Doubrava (Kačka řečená Dúbrawa), vdova po IDHájkovi (někdy Hájkowa manželka), prodala paní IDAlžbětě z IDChlebova (Alžbětě z Chlebowa), vdově po IDLitmírovi ze IDŠešlic (někdy manželce dobré paměti Litmírowě z Šešlic), a jejím dědicům svůj dvůr v IDNupakách (v Nupačiech), s mlýnem, poli, potoky, loukami a příslušenstvím (na mlýnu, na dědinách orných i neorných, na potociech, na lúkách) za šedesát kop grošů pražských (za šestdesáte kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského). Vzdala se za sebe a své dědice veškerých práv k uvedeným statkům a zavázala se, že tento prodej dá vložit do zemských desk na první, druhé nebo třetí suché dny (na prvnie, na druhé nebo konečně na třetie suché dny) poté, co budou zemské desky otevřeny. Pokud by desky otevřeny nebyly, zavázala se řídit platným zemským řádem a uvedené zboží plně osvobodit. Pokud by zemřela dřív, než by tak stačila učinit, pověřila k tomu staroměstské měšťany IDJana Hlase z IDKamenice (Hlasa z Kamenice), IDPřibíka z IDKamenice (Přibka odtudž), apatykáře IDLudvíka z IDFlorencie (Ludwika apatekáře) a IDZikmunda Kbelského (Sigmunda Kbelského). Dále potvrzují, že IDOfka (Ofka), dcera uvedené IDKačky, odevzdala v pátek po svatém Havlu (ten pátek po svatém Hawle léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyři sta v jedenmezcietmém létě) 17. října 1421 své matce veškeré právo, které jí předtím darovala.1
1:K tomu blíže ukázka z 17. října 1421.
My purgmistři a konšelé Welikého a Nowého Města pražského vyznáváme tiemto zápisem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že Kačka řečená Dúbrawa, někdy Hájkowa manželka, osobně stojiecí před plnú radú, nepřipuzena ani přinucena jsúc, ale s dobrým rozmyslem a s přátelksú radú seznala jest sě, že jest prodala a mocí tohoto zápisu prodává a vzdává věno své spravedlivé na dvoru poplužniem v Nupačiech, na mlýnu, na dědinách orných i neorných, na potociech, na lukách i na tom na všem, což k tomu příslušie dvoru svrchu psanému poctivé paní Alžbětě z Chlebowa, někdy manželce dobré paměti Litmírowě z Šešlic, jakož plnějie stojí psáno v listu, který sta sobě na to učinile, a jest psán v tato slova:
Já Kačka řečená Dúbrawa, někdy Hájkowa manželka, vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že s dobrým rozmyslem a přátelskú radú svobodně a dobrovolně prodala jsem a mocí tohoto listu prodávám a vzdávám věno mé spravedlivé na dvoru poplužniem v Nupačiech, na mlýnu, na dědinách orných i neorných, na potociech, na lúkách, i na tom na všem, což k tomu dvoru svrchu psaném příslušie, s tiem se vším právem, jakož sem sama držala, nic po sobě nepoostavujíc za šestdesáte kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského poctivé paní Alžbětě z Chlebowa, někdy manželce dobré paměti Litmírowě z Šešlic, jejie dědicom a budúcím k mění a k dědičnému držení veze všie překazy dědicov mých i přátel; slibující tiemto listem dobrú vierú beze všie zlé lsti svrchu psaný dvór, věno mé spravedlivé s tiem se vším právem, jakož sem sama držěla ve dsky zemské, když by najprv byly otevřieny a zemané královstvie Českého obecně k nim jěli. Pakli by desk zemských nebylo, ale kterýž by kolivěk řád miesto desk zemských zemané královstvie Českého mezi sebú nalezli a na tom sě ustanovie, vedle toho řádu na prvnie, na druhé nebo konečně na třetie suché dny svrchu psané paní Alžbětě, jejie dědicom a budúcím, když bych kolivěk byla napomenuta vložiti a zapsati, tak jakož země Česká má za právo beze všieho prodlenie a výmlúvanie všelikterakého. Pakli by mně Pán Buoh v té mieře neuchoval, tehdy prosím opatrných pánov purgmistra a konšelov Welikého a Nowého Měst pražských, kteříž v ta doby budú, i také statečných, slovutných a poctivých Hlasa z Camencze, Przibika odtudž, Ludwika apatekáře a Sigmunda Kbelského, měšťanov Welikého Města pražského dole psaných, aby před úředníky desk zemských, kteříž v ta doby budú seznali sě, že sem to zbožie mé věnné svrchu psané paní Alžbětě napřed psané, jejie dědicom a budúcím prodala a tu mne miesto prosili a o to stáli, aby to zbožie svrchu psané bylo ve dsky zemské anebo vedle toho řádu, jakož sě svrchu jmenuje, již jmenované paní Alžbětě bylo vloženo a zapsáno, a což mohú, aby jie k tomu byli radni i pomocni. Toho na jistotu pečeť má vlastní a pro lepšie svědomie Hlasa z Kamenice, Přibka odtudž, Ludwika apatekáře a Sigmunda Kbelského svrchu psaných k mé prosbě přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán léta Božieho tisíc čtyři sta v třimezcietmém létě, ten úterý po svatém Valentině.
A tudiež stojiec před námi v plné radě poctivá Ofka, dcera již řečené Kačky, odevzdala jest té Kačce, máteři své, všecko právo, kteréž jí byla napřed jmenovaná Kačka mátě jejie vzdala ten pátek po svatém Hawle léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyři sta v jedenmezcietmém létě 17. října 1421. Stalo sě jest to seznánie před pány v plné radě, ten úterý po svatém Valentině léta od narozenie Syna Božieho et cetera v třimezcietmém létě.