Papež Martin V. nařizuje opatu premonstrátského kláštera Hradiště u Olomouce, aby vyšehradskému kanovníkovi Janu Weiswasserovi na jeho žádost,1 poté, co se ujistí o jeho způsobilosti, nově udělil apoštolskou autoritou arcijáhenství v olomouckém kostele, které nabyl již dříve řádnou autoritou prostřednictvím provize Václava Králíka z Buřenic, tehdy správce olomouckého kostela a antiochijského patriarchy, po smrti Ondřeje z Havlíčkova Brodu. Tomuto udělení nemá být na překážku statut olomouckého kostela, podle kterého mohou arcijáhenství v jejich kostele nabýt pouze řádní kanovníci s prebendou, a také to, že přijal zmíněný Jan Weiswasser kanovnictví u kostela sv. Petra na Vyšehradě.2 Zároveň však papež Martin V. stanoví, že jakmile přijme řečený Jan Weiswasser zmíněné olomoucké arcijáhenství, jehož roční důchody nevynášejí více než sedm hřiven stříbra, je povinen se ve všech ohledech vzdát farního kostela ve Velvarech, který drží 7 let, byl vyplundrován Viklefisty a jehož roční důchod nepřevyšuje 18 hřiven stříbra.
1: MVB VII/1, s. 282, č. 647 (viz regest).2: Viz regest.
- A: N/A
- B: AAV; R. Lat. 206 (Mart. V. a III; De exhibitis a. tercio)