Kněz a kanovník vyšehradský Jan Weiswasser (Iohanni Weyswasser) žádá papežský stolec, aby mu bylo bez ohledu na níže uvedený statut uděleno apoštolskou autoritou nově arcijáhenství olomouckého kostela, které sice již dříve nabyl po smrti Ondřeje z Havlíčkova Brodu (Andree de Brodatheutonicali) řádnou autoritou prostřednictvím provize Václava Králíka z Buřenic, tehdy patriarchy antiochijského a stálého správce olomouckého kostela (tunc patriarcha Antiochenus et perpetuus commendatarius ecclesie Olomucensis), u něhož byl řečený kněz Jan Weiswasser sekretářem, a které na základě zmíněné provize přijal do své držby a dosud ho drží, ovšem statuta olomouckého kostela stanoví, že uvedené arcijáhenství, jehož roční výnosy nepřevyšují 7 hřiven stříbra, nemůže být uděleno nikomu, kdo není řádným olomouckým kanovníkem s prebendou (canonicus prebendatus). Žádá také, aby tak bylo učiněno bez ohledu na to, že vedle výše uvedeného arcijáhenství drží po sedm let Viklefisty (per Wicleffistas) vyplundrovaný farní kostel ve Velvarech (Welwar) v pražské diecézi (Pragensis diocesis), jehož důchody ročně nepřevyšují 18 hřiven stříbra, a také že byl přijat řádnou autoritou na kanonikát v kostele sv. Petra na Vyšehradě u Prahy (ecclesia sancti Petri Wissegradensi prope Pragam). Zároveň prosí o udělení dispense, aby si mohl zmíněný kanonikát a farní kostel společně podržet na dva roky a řečený farní kostel vyměnit. Papež Martin V. schvaluje žádost bez výhrad (Fiat ut petitur pro utroque O.)
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 145 (lib. XII de vacantibus per fiat a. tercio)