Čeští katoličtí páni žádají říšská knížata (Osviecená kniežata), jako správce a obránce svaté církve (jakožto na najkřesťanštějších kniežatech, správcí a obráncích cierkve svaté), o pomoc při potírání bludů a neřádů, které se v IDČeském království (v České zemi) rozmohly proti křesťanství a pánům, o čemž je již zpravili v IDNorimberku (v Nurmberce), neboť bez jejich zásahu již nejsou schopni sami této bouři čelit; vybízí je k zásahu, pokud to nechtějí učinit pro IDČeské království, které je významnou součástí IDSvaté říše římské (svaté říše), aby tak učinili pro zachování okolních zemí a ochranu křesťanské víry; uvádí, že o pomoc pořádali římského IDkrále Zikmunda (Královy Milosti), který kvůli tomu vynaložil a stále vynakládá značné úsilí a finanční prostředky, čerpané z IDČeského i IDUherského království (z Uherského), včetně pokladů IDkrále Václava IV. (po svém bratru) a učiněných zástav, aby zastavil šíření tohoto bludu; rovněž čeští páni kvůli křesťanské víře obětovali nemalé prostředky, statky a životy své i svých poddaných, což IDkráli Zikmundovi připomněli, když jej žádali o ochranu jejich nákladů; na což král reagoval v tom smyslu, že nemá další prostředky, které by mohl na potírání kacířů vynaložit; dovolávají se proto svědomí krále a deklarují mu svou věrnost, a upozorňují říšská knížata, že jsou o nich ve IDSvaté říši římské šíří šířeny nepodložené pomluvy.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
Osviecená kniežata! Tak jakož sme s Vaší Jasností v Nurmberce mluvili o ty bludy a neřády, kteříž sú v tu mieru proti křesťanství a nám v České zemi sě dáli a ještě dnešní den se dějí a rozmáhají sě od neposlušných kostela svatého Římského, a žádali sme na Vašie Milosti jakožto na najkřesťanštějších kniežatech, správcí a obráncích cierkve svaté, nám abyšte ráčili pomoci, ti bludové a neřády v našie zemi aby zahlazeni byli, kteřížto dnešní den u nás jsú v našie zemi vždy se rozmáhajíce, tak že jsme již skrze ně jim sě v tom protiviece až do zdí zahubeni a již sami tomu bez vašie pomoci nic nemóžem učiniti; neb sme i Královy Milosti, pána našeho prosili, aby sě k tomu ráčil přičiniti. A Jeho Milost sě k tomu přičinil jako pán náš milostivý a dědičný té zemi, netoliko z té našie země na to nakládaje, ale i z Uherského i z jiných svých království, sám svým hrdlem bývaje a sebe nelituje, ten blud vždy chtě rád vypléti; a také v té zemi dědictvie zastavuje i svá zbožie, kteráž sú ještě ostala v jeho držení, i nápady, kteříž naň připadli. A netoliko to ale i ty poklady, kteréž jest nalezl v zemi po svém bratru, diel veliký na tu válku obrátil; a chtě to rád staviti, také mnoho válek opustil s jinými nepřátely svými, s křesťany i s pohany, ježto by Jeho Milost skrze to svých velice pošířil království a v křesťanstvu mnoho učinil dobrého. To všecko opustil, chtě najprv ten blud staviti; a my pro křesťanskú vieru a pro Jeho Milost jakožto pána našeho v té válce tak jsme velice zahubeni, najprv na našich přáteléch, kteříž sú nám v té válce sešli a zbiti, také i na služebnících, kteříž sú vedle nás stáli, potom také že jsme spáleni na svých zboží až do zdí, a zbožie na kteráž sme kupce mohli mieti, ta sme prodávali i zastavovali a také, nemajíce žádné pomoci jediné od Královy Milosti, tak se zdlužili, že již tomu sami bez vašie pomoci nemóžem učiniti, kterúž vždy pro vieru křesťanskú žádáme. Neb sme s Královú Milostí se pánem naším mluvili, aby Jeho Milost na naši zásluhu ráčil zpomenúti, a nám za naše škody, kteréž sme vzeli, učiniti, a také té války neopúštěti, abychom nepřátely cierkve svaté i také naše mohli utisknúti. A Jeho Milost nám odpověděl, že by to rád učinil, ale že již toho nemóž stačiti; neb v České zemi nic nepožívá, a z Uherské zemi tak mnoho na tu válku, nemóž nakládati, aniž to Buoh vie móž stačiti. A my sme tak mnoho nakládali i svých statkuov postavili, že ač bychom rádi, to Buoh vie, tomu nic nemóžem učiniti, a tiehnem sě na Jeho Milost, že sme svých hrdel i statkuov vedle viery křesťanské a Jeho Milosti nasazovali, sebe nic nelitujíc až do konečné našie záhuby. A toho sě tiehnem na Jeho Milosti svědomie, že sme bohdá s Jeho Milostí trvali jako dobří křesťané a jeho věrní služebníci. Pakli by který ten byl, ježto by jinak učinil než jako dobrý křesťan a věrný služebník Jeho Milosti a z toho sě řádně nevyvedl, ten trp, jakož na zlého slušie člověka. Neb slyšíme, že ještě k našie veliké záhubě nás mnozí lidé utrhají a před Vašie Milostí pomlúvají, praviec, bychom my to mohli staviti, a že by sě to kacieřstvie pro naše nedbánie tak prodlévalo, a mnoho kusuov jiných, kterýchž pro dlúhost nemóžem psáti, jimiž nás bohdá nevinné vinie, ježto to náš pán dobře vie i jiných mnoho dobrých lidí; neboť bychom my nerádi tiem vinni byli, cožť sú jiní, kteříž v našie zemi sedie, proti vieře a proti pánu našemu učinili, ježto sme sě jim robotně a na své náklady vždy protivili. Protož prosíme Vašie Milosti, neráčíte-li pro tu Českú zemi a pro nás, kteráž jest znamenitý úd svaté říše, ale pro zachovánie zemí okolních a pro výstrahu umdlenie viery křesťanské, aby sě také kacieřstvie v jiných zemiech nerozmáhalo; a my ač sme koli ty statky ztratili, ale s těmi hrdly a s těmi zámky opálenými a zahubenými chcem rádi státi vedle Vašie Milostí a do těch hrdel pomocni býti jako dobří křesťané, věrní služebníci pána našeho i Vašie Milosti.