Kateřina řečená Vilštimka (Katherzina rzecena Wilsstimka), měšťanka ze Starého Města pražského (Stareho mesta prazskeho), činí s dobrým rozmyslem své poslední pořízení. Nejprve odkazuje služebníku Vackovi (Waczkowi) svůj masný krám, ležící proti vratům domu jistého Gehlíka (domu Gehlikowu), a postupuje mu ho k dědičnému užívání; dále daruje po své smrti Šimonkovi (Ssimonkowi), synu Vavřince (Wawrzinczowu), polovinu dalšího masného krámu, který leží naproti výšepsanému krámu a mezi krámy Haštala (Hasstalowym) a Martina Jakubovice (Martinowym Jakubowicz); druhou polovinu téhož krámu odkazuje doživotně paní Markétě (Margrethie), bydlící u mladého Kočičky (Koczicky), a tuto polovinu mají po její smrti dědičně získat děti řezníka Jaroška (Jarosskowy Reznikowy); třetí masný krám, ležící mezi krámy Zikmunda (Sigmundowym) a sirotků po nebožtíkovi Mikulášovi Pratforštovi (pratforsstowymi), postupuje výše zmíněnému řezníkovi Jaroškovi k dědičnému užívání. Dále stvrzuje, že jí týž Jarošek zůstal dlužen 10 kop grošů za dům; tuto sumu peněz má darovat chudým, a to tak, že má Jarošek každé léto kupovat 2 postavy sukna po 80 groších až do vyčerpání částky 10 kopy grošů, a toto sukno má darovat mistru Janu Rokycanovi (Mistra Jana Rokyczany) ke svatému Havlu (swatemu havlu), ten má obdarovat chudé kněží a žáky u Matky Boží v Týně (Matky Bozie w Tynie) dle svého uvážení.
- Petr z Chrástu (Petra z Chrastu)
- Hanuš Bezbradý z Tachova (Hanusse bezbradeho z Tachowa)
- Mikuláš Žalud (Mikulasse zaluda)
- Petr z Chrástu: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Hanuš Bezbradý z Tachova: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Mikuláš Žalud: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Přepis regestovaného dokumentu
We gmeno Bozie amen. Ja Katherzina rzecena Wilsstimka messtka Stareho mesta prazskeho oznamugi tiemto liste wssiem lidem nynieyssim y buduczim, ze acz koliwiek gsuczi nemoczna a neduziwa na Tiele wssak proto s dobrym rozmyslem a poziwagiczi swobody zdraweho rozumu tudyez y pamieti zewsseho sbozie sweho mowiteho y nemowiteho kterehoz mi gest pan buoh wssemohuczi z swe sstiedrosti poycziti raczil, nechtiegiczi by sye onie pome smrti mezy przately a przibuznymi mymi kterzi swarowe dali toto, swe toto swe poslednie poruczenstwie zgendawam czinim a zpuosobugi obyczegem tiemto. Naiprwe odkazugi Waczkowi niekdy sluzebniku swemu kram swoy masny genz lezi proti wratom domu Gehlikowu k gmieni k drzeni a k diedicznemu poziwani, potom odkazugi a mocnie dawam po swe smrti Ssimonkowi synu Wawrincowu puol kramu sweho masneho genz lezi proti napredpsanemu kramu mezy kramy Hasstalowym s jedne a Martinowym Jakubowicz s strany druhe take k gmieni k drzeni a k diedicznemu poziwani anebo stu polowiczi kramu aby vczinil czoz by sye mu libilo bezewssie prekazky. Alle druhu polowiczi tehoz kramu masneho odkazugi Margrethie v mladeho Koczicky bydlegiczi toliko do gegieho ziwota nez po gegie smrti aby taz polowicze kramu przipadla plnym prawem a k diedicztwi na dieti Jarosskowy Reznikowy. Trzeti kram masny kreryz lezi mezy czeskymi kramy Sigmundowym s gedne a Syrotky nebozce pratforsstowymi s strany druhe odkazugi naprzedpsanemu Jarosskowi Reznikowi k gmieni k drzeni a k diediczne poziwani anebo aby snim vczninil po me smrti czozby sye gemu libilo. Dale yakoz mi gest tyz Jarossek rzeznik gesstie dluzen zuostal za duom desset kop grossuow ze ty giste wsseczky penieze odkazugi na chude a nuzne lidi. Takowie aby tyz Jaross kupoval kazde leto dwa postawy sukna ssereho po osmdesati groších az do dessieti kop swrchupsaných a to sukno aby kladl tyz Jarossek wmocz Mistra Jana Rokyczany na kazde leto k swatemu hawlu a on take aby to rozdawal mezy chude kniezy a zaky v Matky Bozie w Tynie yakoz gemu zdati bude za podobne. Toho na swiedomie prosila sem slowutneho Petra z Chrastu Rychtarze Stareho Miesta prazskeho mudrych a opatrnych muzuow hanusse bezbradeho z Tachova a Mikulasse zaluda Consellow prziseznych tehoz miesta prazskeho ze gsu swe peczeti wlastnie priwiesili k tomuto listu, genz dan w Sobotu przed swatu katherzinu slawnu panu muczedlniczy Bozy Anno domini Mccco xxxjo
Překlad regestovaného dokumentu (moderní němčina)
Im Namen Gottes Amen. Ich, Katefina genannt Wilštimká, Bürgerin der Prager Altstadt, gebe mit diesem Brief allen jetzigen und künftigen Menschen bekannt, dass,
wenngleich ich erkrankt bin und körperlich dahinsieche, ich dennoch mit gutem Verstand und die Freiheit eines gesunden Verstandes ebenso wie des Gedächtnisses nutzend von allen meinen beweglichen und unbeweglichen Gütern, die mir der allmächtige Gott in seiner Freigebigkeit anvertraute, mein letztes Geschäft errichte und wie folgt bestimme, damit nach meinem Tode zwischen meinen Freunden und Verwandten keinerlei Zwist entstehe. Zuvorderst vermache ich Vaclav, meinem ehemaligen Diener, meine Fleischbank, die gelegen ist gegenüber den Brüdern aus dem Hause Gehlik, zu Besitz, Vermögen und erblicher Nutzung; sodann vermache und gebe ich nach meinem Tode Šimon, dem Sohn des Vavřinec, die Hälfte meiner Fleischbank, die gelegen ist gegenüber der bereits genannten Bank zwischen den Bänken bei St. Gastulus auf der einen und denjenigen des Martin Jacubowiz auf der anderen Seite. Ebenfalls zu Besitz, Vermögen und erblicher Nutzung die Hälfte der Bank, damit er damit verfahre, wie es ihm beliebt, ohne jegliche Einschränkung. Die andere Hälfte dieser Fleischbank vermache ich Margarete, die bei der jungen Kočicka wohnt, bis an deren Lebensende; nach ihrem Tode soll diese Hälfte mit vollem Recht und zu rechtmäßigem Erbe an die Kinder des Fleischers Jaros fallen. Die dritte Fleischbank, die gelegen ist zwischen den tschechischen ! Bänken des Sigmund auf der einen und den Waisenkindern des seligen Pratforšt auf der anderen Seite, vermache ich dem zuvor genannten Fleischer Jaras zu Besitz, Vermögen und erblicher Nutzung; oder er möge damit nach meinem Tode verfahren, wie es ihm beliebt. Des Weiteren schuldet mir dieser Fleischer Jaroš für das Haus zehn Schock Groschen; dieses ganze Geld vermache ich an arme und bedürftige Leute dergestalt, dass der erwähnte Jaroš jeden Sommer zwei Ballen grauen Tuches zu 80 Groschen kaufe, bis zur Gesamtsumme der erwähnten zehn Schock Groschen; und dieses Tuch möge der genannte Jaros anstelle des Magisters Johannes Rokycana in jedem Sommer zu St. Gallus tragen und dort unter armen Priestern und Schülern an der Teinkirche verteilen, wie er es für richtig erachtet. Zu Gezeugnis habe ich den ehrenwerten Peter von Chrast, Richter der Prager Altstadt, die weisen und ehrenhaften Männer Hanuš Bezbradý aus Tachau und Nicolaus Zalud, beisitzende Schöffen dieser Stadt gebeten, dass sie ihre eigenen Siegel diesem Brief beifügen. Dies ist geschehen am Sonnabend vor St. Katherinen, der berühmten christlichen Märtyrerin. Anno domini MCCCC0XXXI0.