Purkmistři, konšelé, členové městské rady a obec IDVětšího a IDNového Města pražského (magistri civium, consules et scabini ac universalitas civium Majoris et Novae civitatis Pragensis) oznamují všem věřícím (universis et singulis christianae fidei cultoribus ibilibet constitutis pro tempore), že se rozhodli čelit hrozným urážkám spasitele (salvatoris) a křivým obviněním IDČeského království (regni Boemiae), a proto se zde odvolávají a vykládají záruky spravedlivého sporu. Neboť před časem se údajně svatý koncil v IDKostnici (sacrum Constantiense) opovážil mluvit proti závěti Nejvyššího, a třebaže se tomu veřejně bránil Kristus (Christo), IDMatouš (Matthaeo), IDLukáš (Luca), IDMarek (Marco) a IDJan (Johanne), stejně jako svaté Písmo, pokusil se zničit a potupit pravdu Páně o podávání nejsvětější večeře všem Kristovým věřícím pod obojí způsobou (sub utrauque specie omnibus Christi fidelibus donanda). Navzdory tomu, že koncil byl povinen tuto pravdu prosazovat, nadmut ďábelskou pýchou ji odsoudil jako kacířství a tím zároveň odsoudil věřící IDČeského království (regni nostri). Nedbal žádného právního řádu: oprávněného předvolání a obžaloby, když se nedostavil způsobilý žalobce, ani nepodal obžalobu písemně, nešel cestou udání, když se nedostavil žádný udavač, a neužil řádného vyšetřovacího postupu, když obvinění nebylo předem veřejně vyhlášeno a měšťanům IDPrahy (nobis) se nedostalo žádného opisu výslechů a nebyla jim povolena jakákoli zákonná obhajoba, nýbrž byla dokonce násilně potlačena v osobách právních zástupců, které tam v hojném počtu vyslala pražská univerzita (universitas magistrorum doctorum et studentium nostrae civitatis), takže se ze strachu nad tímto despotismem nikdo neodvážil v jejich prospěch vystoupit. A tak bezprávně odsoudil nevyslyšené a neusvědčené (inauditos er incovnvictos) Čechy a přikázal, aby byli zajímáni, vražděni jako úhlavní nepřátelé víry, a jako kacíři upalováni a neúprosným vykonavatelem této nelidské špatnosti ustanovil uherského krále IDZikmunda (Sigismundum regem Ungariae), kterého nalákal na císařskou korunovaci a další sliby, čímž ho dohnal k prolévání nevinné krve. Nadto si král přizval IDFernanda de Palacios (Fernandum praetensum episcopum Lucensem), který ho zločinně podněcuje k zatracení; ten byl vyslán do IDČeského království jako posel antikristův. Je to vskutku pokrevní zplozenec macešské matky, která se naučila plod svého lůna zatracovat, rdousit, ba dokonce třísnit si ruce krví svých dětí. A když byl poslán do IDVratislavi (in Wratislavia), nestyděl se proti věřícím a nevinným poddaným IDČeského království, vztáhnout kříž a jako soudce přikázal vyhlásit a vynasnažil se shromáždit nespočetné zástupy z více než 30 království a zemí (triginta regnis et provinciis), a hnát je proti IDČeskému království. A to se také stalo, neboť je nalákal na získání proradných odpustků a mnoho jich strhl do války. Český venkovský lid (nostrosque simplices ruricolas) z pouhé nenávisti k cizímu jazyku schytali a bez milosti vraždili, rozkradli jim majetek a i s jejich obydlím je spálili, malé děti odtrhli od matek a nikoho nešetřili.
Když se IDFernando do omrzení nasytil bezohlednými křivdami proti věřícím, po tolika křivdách, urážkách a krutých soudních výrocích, dotčen ve svém rozvášněném svědomí napořád zaujatém běsnivými úklady pocítil náhlé bodnutí u srdce a napsal Čechům list Nuper in regnum Bohemie, v němž je ujišťuje svou vlídnou trpělivostí a slibuje konečně poskytnout slyšení. To jménem IDkrále a rovněž svým učinilo 24 pánů (viginti quatuor barones). Ti, když nahlédli, že na Čechy nestačí, a když si uvědomili a na vlastní kůži zakusili, že Bůh zmůže více než král s vojskem, najednou neradi pocítili nutnost nabídnout jim slyšení, které jim předtím odpírali.
A třebaže pražané chtěli, kvůli prospěchu IDČeského království, na sebe vzít takové slyšení a i s nasazením života přednést své názory před množstvím cizinců, kteří byli v zemi, aby je pravda vyvedla z bludu, ale přese všechno se jim slyšení uskutečnit nepodařilo a dosud nedaří, protože sliby tolika mužů, kteří jim je zaručují, se rozcházejí se skutečností.
Když tedy skončilo dohadování, během něhož mohli vidět úskočnou hru, sestoupilo z pražského hradu několik mužů, kteří slibovali poctivost a lidskost, totiž akvilejský patriarcha IDLudvík II. z IDTecku (Lodovico patriarcha Aquilegiensi), trogirský biskup IDŠimon Dominis z IDDubrovníka (Simone Ragusino episcopo Traguriensi) a další teologové i církevní právníci IDPietro Paolo Vergerio, IDMartin Talayero z IDTortosy a několik dalších mužů (aliisque doctoribus et magistris doctrinam et pietatem praetendentibus), kteří s nimi jednali o čtyřech pražských artikulích, tohoto znění:
První článek žádá, aby slovo boží bylo v IDČeském království svobodně a bez překážky řádně kázáno a zvěstováno. Druhý, aby svátost nejsvětější eucharistie pod obojí způsobou, to jest chleba a vína, byla svobodně vysluhována všem věřícím křesťanům, jimž nepřekáží žádný smrtelný hřích. Třetí, aby světské panování nad bohatstvím a hmotným zbožím, jež kněžstvo vlastní proti Kristovu příkazu na překážku svého poslání a ke škodě světské moci, mu bylo odňato a kněží aby byli vráceni k pravidlu evangelickému a apoštolskému, podle něhož žil Kristus se svými apoštoly. Čtvrtý žádá, aby neřády, odporující božímu zákonu, byly zakázány a odstraněny v každém stavu řádně a rozumně od těch, jimž to přísluší.
Když se tak stalo, učení a zkušení muži se rozhodli předložené artikule naprosto schválit a veskrze s nimi vyslovili souhlas s výjimkou té dokladové části jednoho z článků, který tvrdí, že přijímání je přikázáno. A začali je ujišťovat, že články je nutné uskutečnit. Všichni tedy uznali za vhodné, aby ctihodný mistr IDJan z IDPříbrami (magistrum Johannem de Przibram) tuto dohodu veřejně vyhlásil v českém znění (in vulgari boemico) pánům, královým stoupencům, i husitským hejtmanům (baronibus, ipsi regi adhaerentibus ac capitaneis nostris). Ti čekali venku, měli z toho velkou radost a mistr IDPavel z IDPrahy (magistro Paulo de Praga) dělal královým stoupencům tlumočníka. Jeden z nich, zvaný podvojným jménem IDPetr Pavel (unus et synonymo nomine dictus Petrus Paulus), se postavil před to vážené shromáždění a pronesl slova o společně nalezeném usnesení, na kterém se zcela shodli v prvním, třetím a čtvrtém článku ze čtyř. Zpráva byla přijata na obou stranách s projevy radosti. Kdosi z přítomných, za souhlasu českých pánů, navrhl, aby se řešení sporné otázky obě strany uvázaly postupovat podle zásady, že strana, která bude přemožena důkazy z Písma, odstoupí od svého názoru. To však královi doktoři zamítli s poukazem na již platné stanovisko kostnického koncilu. Když to pražané vyslechli neskrývali rozhořčení nad přisuzováním neomylnosti koncilu a setrvání mistrů v bludu omylné církve, která se sama mýlí a jiné klame a uvádí v omyl. Tím se dostali do rozporu s usnesením církve a i se sebou samými, jak dokazuje Extra II, v titulu 9., kapitole 4, v knize II, v titulu 41. o vysluhování mše, v kapitole 6 a v 1. části Dekretu, v oddíle 20 (Extravagantes II, tituli IX capellanus et cetera et cetera).
Opírajíce se o tento rozsudek se pražané již dříve obrátili na kostnický koncil prostřednictvím IDVáclava z IDLeštna (Wenczslaum de Lestna) a žádali je, aby se mu dostalo souhlasu a beztrestnosti, protože řečené přijímání je pravda posvěcená a přikázaná Bohem. A jako už tehdy, tak i dnes si přejí tuto pravdu prokázat, a nejde-li se někdo, kdo by se o to chtěl s nimi utkat a vynutit pravdu beze zbraní a se zárukou beztrestného příchodu, nezmateného, klidného a včasného slyšení a nestranného předsedajícího. Ale ačkoliv se v té věci až dotud podnikli tolik kroků docela nic nepořídili.
Proto tedy po vzoru dávných svatých, kteří byli často nespravedlivě utlačováni, dovolávají se pokorně z celého srdce a s očima upřenýma k nebi Pána Ježíše Krista (dominum Jesum Christum), že zastávají a mají čistou pravdu, a berou za svědky i mistry druhé strany, takže o jejich vyznání nemůže být pochyb. Jsou rozhodnuti zastávat samu nepřemoženou pravdu a s boží pomocí ji budou neochvějně zastávat životem i smrtí.
- A: N/A
- B: prostý opis.
- C: prostý opis z 19. století.
- D: prostý opis z 19. století.
- E: prostý opis z 19. století.
- A: N/A
- B: SBB, Staatsbibliothek ‒ Preußischer Kulturbesitz, rkp. 654, fol. 195r‒199v.
- C: ANM Praha, Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář, sub dato.
- D: ANM Praha, Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář, sub dato.
- E: ANM Praha, Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář, sub dato.
- Tomek 1879-IV, s. 84‒86.
- Tomek 1899-IV, s. 83-85.
- Urbánek 1924a, s. 108.
- Pekař 1930-III, s. 66‒75.
- Hrejsa 1947–1948, s. 137.
- Kejř 1950, s. 15‒28.
- Kejř 1952, s. 13‒18.
- Macek 1955-II, s. 222.
- Bartoš 1965, s. 102, pozn. 19.
- Vavřinec a kol. 1979, s. 343.
- Kejř 1981, s. 41.
- Čornej 1986‒1987, s. 135‒138.
- Šmahel 1993-III, s. 48.
- Machilek 1994, s. 512‒513.
- Spunar 1995, s. 118, č. 212.
- Kavka 1998, s. 69‒71.
- Hruza 1999, s. 96, pozn. 53.
- Čornej 2000, s. 263‒264.
- Šmahel 2000, s. 117.
- Šmahel 2002-II, s. 1097‒1098.
- Soukup 2009, s. 231‒243, 254.
- Coufal 2012, s. 61, 122, 127‒140, 173.
- Čornej 2019, s. 289‒290.