Král IDZikmund (Sigmundus) děkuje neznámému příjemci za jeho list a předání jeho poselstvu. Bohužel mu ale neodpověděla knížata a páni, v jaké míře mu chtějí pomoci. Odmítá fámu, že uzavřel příměří s kacíři a tímto jednáním obešel německou zemi. Jednání s kacíři byla zaměřena pouze na to, že by se rozhodnutí mělo vynést na budoucím koncilu a poté má být udržen mír s poddanými IDŘíše a IDUher stejně jako poddanými IDČeské koruny. IDZikmund podává zprávu, že královské poselstvo bylo v IDPraze a nyní se vrací společně s husitským vojskem z IDČech (Behmen) a IDMoravy (Merhern), čítajícím 400 jezdců, ke králi. Čeští vyslanci by s ním měli osobně jednat; výsledek však nemůže předvídat. Jestliže by bylo uzavřeno příměří, nikdo by neměl být vyloučen, pokud by si to nepřál. Příjemce by neměl věřit jinak znějícím zprávám, nýbrž spolehnout se na něj. IDZikmund chce jednat správně před Bohem a před lidmi. Dále vybízí příjemce, který (by se neměl účastnit plánovaného křížového tažení a), má v úmyslu vstoupit do jiné válečné služby, aby byl již připraven, neboť stejně, ať už bude nebo nebude příměří uzavřeno, bude potřeba vojsko, když ne proti Čechům, tak jinde. Nakonec IDZikmund slibuje, že bude příjemce informovat o jednáních.
- RI XI, s. 91, č. 7320
- Siegl 1916, s. 43, č. 48
- RI XI NB/2, s. 119‒120, č. 73