Páni, rytíři, panoši i obce, hlásící se k Božímu zákonu (pánuov, rytieří, panoší i obcí k zákonu Božiemu přichýlených), vyhlašují, že v pondělí po svaté Trojici (u pondělí po svaté Trojici) 23. května zahájili v IDPraze (u Praze městě hlavném země České) zemský sněm, trvající do 30. května, k němuž vyslal své posly uherský IDkrál Zikmund (král Uherský), jimiž požadoval poddání se výroku koncilu, mír v IDČeské koruně a dvouleté (za dvě létě) příměří se všemi jejími poddanými až do svolání koncilu. Delegáti sněmu podmínili účast husitské delegace na koncilu tím, aby se jednalo o koncil ekumenický, takže by na něm byli zastoupeni i Řekové (Řekové) s patriarchou z IDKonstantinopole (patriarcha z Konstantinopoli) a Arméni (Armenové), kteří všichni přijímají z kalicha, a aby na něm nerozhodoval jen papež, nýbrž všecko křesťanstvo podle zákona Božího a nikoli podle práva církevního. Dále ohlašují, že k takovému koncilu své reprezentativní plnomocné poselstvo vyšlou, dodávají, že tak učiní až poté, co koncil bude zahájen a projeví se. Dále se delegáti usnesli, že příměří jsou ochotni uzavřít pouze při splnění jistých podmínek: Sněm zamítl podepsat příměří s těmi členy strany královské, kteří se zapsali straně husitské a pak k ní nepřistoupili, a s těmi, kdo se zpronevěřili přísaze, vykonané husitům. Svoluje uzavření příměří s uherským králem, jeho zeměmi IDUhrami (jeho zemí), IDRakousy (Rakúskú) a IDMoravou (s Moravskú zemí). Vyloučil z příměří ale IDMíšeň (s Miešňany) a IDBavory (Bavoříci) a na IDrakouském vévodovi Albrechtovi V. Habsburském (Rakúský) žádal, aby svěřil správu IDMoravy pánu nebo knížeti národnosti české nebo slovanské a zachoval Moravany v jejich nedávných zápisech, že cizinec nesmí být v zemi úředníkem. Sněm žádal konečně v době příměří různé výhody: zachování husitských holdů a platů, svobodu pohybu pro husitské kněžstvo a její omezení pro to katolické, částečné odvody poddanských dávek i od katolických vrchností, zamezení vymáhání takto zadržených úroků, trestání zjevných smrtelných hříchů bez ohledu na konfesi či stav a zajištění potřebné spíže. Konečně sněm rozhodl vyslat ke králi poselstvo, jež by se vydalo na cestu spolu s poselstvem královským.
- A: N/A
- B: prostý opis z 15. století
- C: latinský překlad z 15. století
- D: německý překlad
- E: německý překlad z 15. století
- A: N/A
- B: MZA Brno; G 12 Cerroniho sbírka; inv. č. 163; fol. 152‒153
- C: MZA Brno; G 12 Cerroniho sbírka; inv. č. 163; fol. 153v‒154r
- D: SOA Plzeň; SOkA Cheb; Kopiář; fol. 52v‒63v; aktuální uložení neověřeno
- E: ÖNB Wien; Cod. 41511, fol. 185v‒187
- Zap 1868, s. 1085.
- Tomek 1879-IV, s. 429‒430.
- Lacina 1894, s. 1114.
- Tomek 1899-IV, s. 426‒427, 430.
- Neubauer 1910, s. 177‒178.
- Prokeš 1920, s. 140.
- Prokeš 1948, s. 537.
- Macek 1953, s. 82‒84.
- Hlaváček 1956, s. 91‒92.
- Bartoš 1966, s. 52, pozn. 16.
- Šmahel 1990, s. 412, 461, pozn. 24.
- Šmahel 1993-III, s. 213.
- Prix 1999, s. 173.
- Jánský 2001-II, s. 39, 217, 345, pozn. 2.
- Šmahel 2002-II, s. 1458‒1459.
- Coufal 2012, s. 237‒240.
„Articuli Taboritarum et Hussitarum, conclusi in civitate Pragensi et transmissi regi Hungarie Sigismundo in Posonium alias in Prespurk et cetera jx, in die sancti Viti martyris.“
Léta Božieho et cetera XXIX u pondělí po svaté Trojici (23 Mai), a ten celý týden trval veliký a valný sněm pánuov, rytieří, panoší i obcí k zákonu Božiemu přichýlených, u Praze městě hlavném země České, a na ten sněm král Uherský učinil po svých pániech a rytieřích poselstvie. Na tom tato slova popisuje: na tom poselstvie dva kusy znamenitá sta položena, jakožto: sněm, sbor, a latině concilium všeho křesťanstva; a druhé poklid anebo příměřie za dvě létě s králem i stranú jeho, a to s některými zeměmi strany jeho. K tomu obému mistři a kněžie dali svú radu z zákona Božieho takovú, že to obé muož býti s jistými a hodnými příčinami a výmluvami; a proto svrchu psaní rytieři, panoše, města i obce k tomu obému svolili, a na tom přestavše odpověď učinili dole psanú: Najprvé, bude-li ten sbor všeho křesťanstva tak, aby tu byli Řekové, Armenové, patriarcha z Konstantinopoli, ježto pod oběma spósoboma přijímají tělo a krev pána našeho Jezu Krista. Druhé, aby na tom sboru byl súd z zákona Božieho, ale ne vedle ustavenie papežského, tak jakož sme to králi pověděli; a tu aby papež nejměl toliko své moci súditi, ale všecko křesťanstvo. A když sbor takový puojde předsě, tehda k tomu chcem vyslati lidi múdré a opatrné i bohobojné, světské i duchovnie, s plnú mocí. Také aby byl sněm před polúletí, nežli by jměl ten sjezd býti. K příměří také svolují obce svrchupsané s výmluvami dole psanými: Najprvé, kteříž sú slíbili přistúpiti a sě zapsali k zákonu Božiemu, smlúva buď s králem nebo nebuď, nepřistúpie-li, s takovými nechcem příměřie jmieti. Druhé, aby bylo opravováno, co sě nám stalo za tiem příměřím. Třetie, kteříž sú přistúpili k zákonu Božímu, a potom sú odstúpili, a nám zrádně učinili, s takovými nechcem příměří jmieti. Čtvrté, s králem Uherským a jeho zemí, a Rakúskú a s Moravskú zemí: ale s Miešňany a Bavoříci nic. Páté, Rakúský, chce-li jmieti příměřie, aby Moravčice zachoval v práviech a zápisiech, jakož sú se nedávno zapsali, že cizozemec nemá býti úředníkem; a král ať poručí některému pánu aneb kniežeti zemi Moravskú, kterýž by byl jazyka českého nebo slovanského. Šesté, holdy a platy chcem před sě držeti v tom příměří. Sedmé, kněžie naši aby jměli všady svobodu; ale kněžie jich aby byli na zámciech a lidu nesvodili. Osmé, kteří přijímají tělo a krev pána našeho Jezu Krista pod oběma spósobama, aby nám puol úroka dávali, a jim puol, aby sě v tom mohli opraviti. Deváté, aby sedláčkové nebyli nuceni o zadržené úroky. Desáté, aby hřiechové zevní byli stavováni, a to aby neškodilo příměří. Jedenácté, když polem táhnem, potřebu abychom vzeli skrovnú, a to aby neškodilo příměří. A po posléch našich abychom dali odpověď s těmito posly královými.
Překlad
Anno domini et cetera XXIX°, secunda feria post festum sancte trinitatis, et per totam septimanam illam, duravit magna et solempnis congregacio nobilium, militum, famosorum, civitatum et communitatum ad legem divinam inclinatorum Prage in civitate capitali terre Boemie, et ad talem congregacionem rex Hungarie fecit per suos nobiles et milites legacionem, in eadem talia verba de verbo ad verbum conscribens; in eademque legacione duo articuli notabiles sunt positi: Primus, super convencione, congregacione seu concilio tocius christianitatis. Secundus, super tranquillitate et treugis pacis cum rege et parte ipsius, et cum aliquibus terris de parte eius ad duos annos. Ad eosdem ambos articulos magistri et sacerdotes tale consilium suum dederunt de lege domini, videlicet quod dicti ambo articuli possunt admitti cum certis et legitimis causis et excusacionibus. Et ob hoc suprascripti milites, famosi, civitates et communitates ad ambos utrosque articulos consenserunt, et in eo residentes, responsum dederunt infra scriptum: Inprimis, si illud concilium erit tocius christianitatis, ita quod ibi intersint Greci, Armeni, et patriarcha Constantinopolitanus, qui sub utraque specie corpus et sanguinem domini nostri Iesu Christi communicant. Secundo, quod in eodem concilio sit iudicium secundum legem dei, et non secundum decreta papalia, quemadmodum hoc regi expressimus; et ibi quod papa non habeat tantummodo de sua potestate iudicandi, sed tota christianitas. Et postquam huiusmodi concilium habebit prograssum, tunc ad illud volumus dirigere homines sapientes, discretos et deum timentes, seculares ante medium annum, priusquam talis congressus debeat fieri. Eciam ad treugas pacis supranominate communitates consenciunt cum excepcionibus infrascriptis: Primum, qui promiserunt accedere ad legem dei et se proscripserunt, sit concordia cum rege vel non, et ipsi non accesserint, cum talibus nolumus treugas habere. Secundo quod reformaretur illud, quod nobis est factum sub illis treugis. Tercio, qui accesserunt ad legem dei, et postea recesserunt et nobis proditorie fecerunt, cum illis nolumus treugas habere. Quarto, cum rege Hungarie et eius terra, et Austrie, Slesie et Moravie terris; sed cum Misnensibus et Bawaris non. Quinto, si (dux) Austrie vult habere treugas, ut conservet Moravos in iuribus et proscripcionibus, quemadmodum noviter se proscripserunt, videlicet: quod alienigena non debet esse officialis; et rex ut committat alicui domino aut principi terram Moravie, qui esset de linguagio boemico vel slawonico. Sexto, volumus subpeditaneso sive holdas et census tenere interim et in eisdem treugis. Septimo, presbyteri nostri ut ubilibet habeant libertatem; sed sacerdotes eorum quod essent in municionibus, et homines non seducerent. Octavo, qui communicant corpore et sanguine domini nostri Iesu Christi sub utraque specie, ut nobis medietatem censuum darent, et ipsis medietatem, ut hiis se possent reformare. Nono, ut censuales seu villani propter retencionem censuum non angariarentur. Decimo, ut publica peccata coherceantur, et hoc non debeat nocere treugis. Undecimo, quando campis progredimur, ut necessaria moderata recipiamus, et hoc eciam ut non sit obnoxium treugis. Et ut per nuncios nostros daremus responsum cum istis nunciis regalibus.
Překlad
Von cristi geburt in dem M°CCCC° und XXIX°am montag nach der feyr der heiligen drivaltikeit, dieselben gantzen wochen hat gewert ein groß und hauffechts concilium ader sammunge der edeln, rittern, freyen, steten und gemeynen beysteen zu gotlicher ordenung in der stat zu Prage, die ein haubt ist des reichs zu Behmen. Und in der sammung der kunig zu Hungern hat botschafft getan mit seiner machtboten, edeln und rittern, und dise wort von wort zu wort haben beschriben. In derselben botschafft sind zwen kuntlich und sunderlich artikl gesetzet: das ist das concilium ader sammungg der gantzen cristenhait und der ander artikel von des volks ader sitzung des frides uff zwey jar mit dem kunig und seinen teil und mit etzlichen landen desselben teils. Czu den zweien haben ir brister und maister aus der ordenung gotes ein sulcher rat geben, das die zway mochten zimlichen mit gewissen und pillichen sachen gesein, und darumb die obgeschriben freyen, ritter und knechte, stete und gemeyne iren willen zu den zwaien haben gegeben, und dorauf bleybende haben eine sulche hernach beschribne antwort getan. Czum ersten: ist dasselbe concilium ader samunge er gantzen cristenhait wirdet, als aldo sein werden: Krichen, Armenyer, patriarchen von Constantinopels, die under baider gestalt, leichnams und blutes unsers herrn Jesu Crist gebrauchen. Zum andern mal, das in demselben concilio sey in der kentnuss ader urteil aus der ordenung gottes und nicht aus der satzung ader ordenung der pebste, also, als wir das dem kunig geseit haben, und also der pabste nicht habe sein gewalt, zu richten ader urteiln, besunder die gantz cristenhait. Und wenn dasselbe concilium vorganck hat, geschicklichen, so wollen wir darzu senden weise rete, vorsichtige, got forchtende, geistliches und werntlichs wesens mit unnser voller macht, auch das sie sich besamen und vorkumen ein halb jar vor, ee das cocilium werden sol. Zu der satzungen frieden geben auch iren willen die obgeschriben gemeyne mit den hernach beschriben unterscheiden: Czum ersten: welche gelobt und verschriben haben zu tun zu der ordenunge gotes, es sey frid mit dem konig ader nicht, treten sie darzu nicht, mit sulchen wollen wir satzunge des frids nicht haben. Das ander: das uns widerbracht werde, was uns under der satzunge desselben frids ist geschehen. Das dritte: das zu der ordenung gotes sint getretten und dornach abgetreten ader beygestanten sint und uns vor vaitenlich getan haben, mit semtlichen wollen wir satzung des fridz nicht haben. Das vierde: mit dem kunig zu Hungern und sein landen, das ist Osterreich, Slesia oder Lawßnitz und Merhern wollen wir satzung des frides halden, besunder mit Meichsen und Baiern nicht. Das funffte: ab der hertzog aus Osterreich die satzung des frides halden wil, das er die Merhern las bey iren rechten und vorschreibung, die sie newlich getan haben, das kein fremdlender nit sol ein amechtman, und das der kunig das landt einer banichen ader freyen ader einen fursten, der aus Behmisch ader Windisch zungen sey, bevelhe. Zum sechsten: manschaft ader lehen und zinse wollen wir halden under der satzunge des frides. Das sibende: unnser brister, das die uberal freyhait haben sullen, besunder ire brister, das die bleiben in den steten irer kreyße und das nicht vorleyetten. Das achte: die gebrauchen des leichnams und bluts unßers herrn Jesu Cristi under beider gestalt, das dy uns geben sullen ader reichen halbe zinsse, und in die halbe zinß, das sie die darunder mochten gepessern. Das newnde: das dy offen sunde abgetan und verboten weren und das, das andre der satzunge des fridz nit schade. Das zehende: das dy gepawern umb vorhalden zinß nit gepfrengz werden. Das eynllffte: wenn wir raysen ader wandern ober felt, das wir meßige notturfft nemen, und das das der satzung des frids nit schade und sey unsern boten nitt den herrn, des kunigs, anwurt geben.
Ein gedechtnuß vor dy boten herrn, des kunigs: Item gedenckt der zeitlichen guter und manschafft. Item der gewonheit der brister. Item umb ein gemachsamkeit und wesen des reichs und das an beyden teiln wol bestelet werd, besunder, ab ymand darzu nit treten wolt, das er dazu gezwungen werde. Item umb die gefangen. Item gedenckt darauf ein antwort zu haben, den meistern, warumb der herr, der kunug, dieselben nit hat gesendet.