Adam z Býchor (de Bichor), licenciát práva a kanovník v metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze, se jako hlavní a soukromá osoba (principalis et privata persona) zavázal jménem abatyše a konventu cisterciáckého kláštera Údolí sv. Marie v Oslavanech (nomine abbatisse et conventus monasterii Vallis sancte Marie in Oslawia Cisterciensis ordinis) v olomoucké diecézi (Olomucensis diocesis) k plným annátům z farních kostelů v Rudíkově (in Rudwicaw) a Troskotovicích (in Dreskowicz) ležících v téže diecézi, které náleží ke kolaci zmíněného kláštera, a byly klášteru inkorporovány s důchody, které nepřevyšují 22 hřiven stříbra; řečený Adam z Býchor také přislíbil, že dosáhne ratifikačního mandátu (mandatum ratificationis) do šesti měsíců.
- A: N/A
- B: opis (zápis) v knize závazků plateb annátů papežské komory (libri annatarum)
- A: N/A
- B: AAV; Fondo dell´Arch. di Stato; Lib. obl. annat. 2 (a. 1424‒1427)
Učinit závazek na platbu annátů byl povinen každý, kdo se měl stát jejich plátcem na základě papežské provizní listiny. Notář papežské komory zapisoval tyto závazky do knih zvaných libri annatarum. Závazky mohl přijmout prokurátor příjemce, který musel být zplnomocněn vlastním, resp. potenciálním plátcem annátů. Pakliže toto zplnomocnění prokurátor neměl, skládal závazek jako principalis et privata persona, tj. že na sebe bral závazky dlužníka do té doby, než předloží ratifikační mandát (mandatum ratificationis), kterým byl potvrzen závazek vlastního dlužníka. Stanovení doby, do kdy slíbil prokurátor ratifikaci komoře předložit, bylo připojováno v době pontifikátu Martina V. a částečně během pontifikátu Evžena IV. na konec notifikace o učiněném závazku.