Rychtář IDVáclav (Václav rychtář), purkmistr IDMikuláš Koranda (Mikuláš Koranda, toho času purkmistr) a IDPetr Hnilice (Petr Hnilice), konšelé a měšťané IDPlzně (konšelé, přísežní a měšťané z Nového Plzně), že plzeňská měšťanka IDŽofie Marešová (poctivá žena paní Žofka Maršová, naše spoluměstka) učinila řádnou poslední vůli (poslednie své rozkázánie); předně ustanovila souseda IDOlbrama (opatrného muže Olbrama, súseda našeho milého) poručníkem jejího zboží, jenž leží v centru města na rohu vedle domu IDVáclava Košťála (Václava Košťálova). Poručník má z jmenovaného zboží v suché dny (na každé suché dni) vydat chudým lidem v nemocnici jídlo a ve stejný čas týmž zajistil koupel (lázni chudým zjednal, aby se zmyli), dále má do místní nemocnice každoročně dodat určité množství sladu (jeden slad) za účelem vaření piva (ku pivu), k tomu má každoročně za spásu duše její a jejich předků nechat v minoritském šerém klášteře (v Šerém klášteře) den před svatým Jiřím (den před svatým Jiřím) 22. dubna sloužit ranní a večerní mši (mši zpievanú zádušní ráno a u večer vigilie). Pokud by jmenovaný IDOlbram zemřel, tehdy spadají tyto povinnosti na jeho dědice. Jestliže by jeho rod vymřel, poté přecházejí uvedené služebnosti na nové majitele jejich domu. Plzeňský pekař IDMařík (Mařík pekař našeho města) byl ustanoven, aby až do splacení jeho dlužné částky (tak dlúho činil s svědomím, až by tne dluh, kterýž jest jie dlužen, úplně splnil) každoročně v létě (na každé léto) koupil vepře, jehož má vykrmit, následně zabít a zabijačku (kúpil a toho choval do času, když by čas byl zabiti) předat chudým ve zdejší nemocnici. IDŽofie Marešová dále odkázala lůžko a černý kabát dívce jménem IDKatka (Káči dievce, postelnie rúcho, na kterémž jest dievka táž léhala a k tomu plášť črný), černý mechlský kabát knězi IDJindřichovi (item knězi Jindřichovi sukni črnú mechlskú), každodenní a sváteční kabát jakési IDSkřeklové (item Skrěklové všední plášť a druhý sváteční črný), kabátec z beránka knězi IDMoleškovi (item knězi Moleškovi kožich beránčí), černou sukni IDMarkétě Ovněrce (item Maretě Ovněrce sukni černú) a odevzdat 10 kop grošů soukeníkovi IDZikmundovi (item deset kop grošuov dluhu u Sigmunda súkenníka).
- IDVáclav, plzeňský rychtář (Václav rychtář)
- IDMikuláš Koranda, plzeňský purkmistr (Mikuláš Koranda, toho času purkmistr)
- IDPetr Hnilice, plzeňský konšel (Petr Hnilice)
My Václav rychtář, Mikuláš Koranda, toho času purkmistr a Petr Hnilice, konšelé, přísežní a měšťané z Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem obecně a svědčiece přede všemi, že poctivá žena paní Žofka Maršová, naše spoluměstka, v nemoci ležéci, ačkolivěk na těle nemocna, ale jsúci proto při dobrém rozumu a při celé paměti, před námi, nás k sobě přivolavši i připrosivši, poslednie své rozkázánie, ježto jest tomu chtěla, aby po jejie smrti plnú moc mělo a žádní svárové ani súdové mezi jejími přátely aby se nedieli, učinila jest túto měrú: Najprvé jest učinila a posadila mocného poručníka všeho svého zbožie, domu, kterýž zde v městě jmá na rohu ležením vedle Václava Košťálova domu z jedné strany, i jiného zbožie movitého i nemovitého, na hotovizně, na dluziech, kterýmž kolivěk jménem móž jmenováno býti, buď mnoho, nebo málo, opatrného muže Olbrama, súseda našeho milého, jemu toho nad jiné doufajíc a poručujíc vedle rozkázánie k jeho svědomí i k jeho duši. Z kteréhožto statku rozkázánie takto jest učinila a přikázala, aby předepsaný Olbram poručník na každé suché dni chudým lidem v špitále zde v městě oběd podobný dal a ten den na všaké suché dni lázni chudým zjednal, aby se zmyli, a k tomu na každý rok jeden slad týmž chudým do špitála aby dal ku pivu, a to věčně aby Olbram i jeho dědici i budúcí jeho tu památku činil na ty časy bez obměškánie na všaký rok věčně za jejie duši i jejie předkuov duši, a k tomu také jednú v roce vždy na každé léto ten den před svatým Jiřím mši zpievanú zádušní ráno a u večer vigilie za jejie duši i jejich předkuov věčně v Šerém klášteře poručníky byla činěna bez obmeškávánie. A jestliže by Olbram sšel s tohoto světa, tehdy ty službu a památku věčnú jeho dědicové mají naplniti; pakli by dědici všichni jeho ssešli, ale mají to objednati, aby po nicht ti, kdož v tom domu sedú, to rozkázánie vždy věčně činili a toho neopúštěli. Dále jest rozkázala, aby Mařík pekař našeho města vždy na každé léto vepř kúpil a toho choval do času, když by čas byl zabiti, a ten vepř chudým do špitála zde v městě dal a to tak dlúho činil s svědomím, až by tne dluh, kterýž jest jie dlužen, úplně splnil. Toto svrchupsaný Olbram jejieho rúcha má rozdati nejprvé Káči dievce, postelnie rúcho, na kterémž jest dievka táž léhala a k tomu plášť črný; item knězi Jindřichovi sukni črnú mechlskú; item Skrěklové všední plášť a druhý sváteční črný; item knězi Moleškovi kožich beránčí; item Maretě Ovněrce sukni černú; item deset kop grošuov dluhu u Sigmunda súkenníka, to jmá Olbram vzieti a učiniti s tiem, jakož mu jest poručila, kteréhožto poručníka nižádný živý člověk ni svěcký ani duchovní nemá v ničemž hyndrovati ani jemu překážeti, nebo žádné moci nemá proti němu mieti v světském ani duchovním právě. Toho na svědečstvie věčné pečeti naše ku prosbě paní Žofky Marošově k tomuto listu jsú přivěšeny, jenž jest dán po božím narozenie léta tisícého a čtrmezcetmého, ten pondělí po svatém Jakubu.