IDProkop Holý (Procopii Holy) oslovuje zástupce basilejského koncilu na zasedání v IDKarolinu a uvádí důvody, které kapitulaci z české strany vylučují. Praví, že Bůh ví, že to byli oni, kdo bezdůvodně vyhlásili útočnou válku kříže, kterou mečem a ohněm ničí IDČeské království (regnum Boemiae). Proti nespravedlivému násilí se husité vzepřeli a dosud se proti němu musí bránit. Z těchto válek, třebas krutých, přece jen vzešel nejeden duchovní prospěch a lze věřit, že vzejdou ještě další. Mezi ně zahrnuje odhodlání bránit spasitelné pravdy, ochranu věřících, které by jinak zastrašili, čímž by se zpronevěřili Duchu svatému, a taky veřejné slyšení 4 artikulů (quatuor salutarium articulorum) na generálním koncilu v IDBasileji (de Basiliensi concilio), neboť pokládá za boží dar, že o spasitelných pravdách uslyší všechny národy. Bez války by k němu nedošlo a války nepominou do té doby, než církev přijme husitské články za své. Ujišťuje, že válečné zločiny neschvaluje, bez ohledu z čí strany k nim dochází. Břemena války nesou jen proto, aby se mohli dočkat šťastného míru a dobrých dní.
- A: N/A
- B: ÖNB; Cod. 4704; fol. 163; aktuální uložení neověřeno
- C: ÖNB; Cod. 4937; fol. 285‒286; aktuální uložení neověřeno
- D: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno 18. 6. 1433.
- Palacký 1851, s. 254‒255.
- Tomek 1879-IV, s. 579‒580.
- Toman 1898, s. 47‒48.
- Tomek 1899-IV, s. 576‒577.
- Urbánek 1934, s. 132.
- Bartoš 1966, s. 146.
- Šmahel 1993-III, s. 271‒272.
- Čornej 2000, s. 606.
- Šmahel 2002-III, s. 1586‒1587.
- Coufal 2020, s. 498.
Responsio Procopii Holy, facta in die sanctorum Marci et Marcelliani Pragae, in lectorio theologorum 1433 ex parte Taboritarum super eo, quod diximus, quantum bellis profecimus usque modo, videmus.
Quoad materiam de bellis, novit qui nil ignorat altissimus, quod pars vestra cruentae contra nos crucis erectione urgente, ut praemittitur, nostris non exigentibus demeritis, coepit ordiri bellorum insultus, ipsum regnum Boemiae gladio et igne immaniter devastando; quorum profecto oppressioni iniquae domini potestate suffulti restitimus usque modo. Ex quibus tamen licet duris bellorum exercittis nonnulli spirituales germinavere profectus, et ut verisimiliter praesumitur, orituri majores: tum quia quamplurimi quatuor salutarium articulorum exsufflatores et adversarii pertinaces sunt compulsi easdem veritates ore et opere profiteri, et tandem ultronee agniti sunt tutores illarum ac observatores, usque ad exitium in eisdem laudabiliter persistentes; tum quia multitudo numerosa fidelium populorum, easdem salutigeras veritates rite observantium, fuit hactenus a saevitia hostili protecta, qui alias inimicorum horrore dejecti, a dictarum veritatum doctorem; tum, quia ut constat ex nonnullis de Basiliensi concilio missis epistolis, ista gradis inquietudo bellorum ad ipsam Basileae civitatem patres ecclesiae occasionaliter creditur convocasse, causamque audientiae nobis datae dedisse, quod nos pro insigni divino munere suscipimus, ut veritates cuntis fidelibus salutares universis nationibus innotescant; tum quia divinae pietatis dono ipsi bellorum strepitus movebunt mentes ad ipsarum veritatim cognitionem pariter et amplexum, unde fructus eximius ecclesiae militanti succrescet. Nec ut timemus cessabunt isti tumultus, nisi illae benedictae veritates ab ecclesiae membris et suppositis fuerint fideliter acceptatae. Hoc tamen vestrae reverentiae insinuatur pro certo, quod deordinationes circa bellorum exercitia quomodolibet emergentes nos detestamur, ipsisque cordetenus condolemus, nec reprehendere quorum interest desinimus taliter delinquentes. Sed utique bellorum onera idcirco ferimus, ut beatis illis veritatibus in dei ecclesia praeparantes sedilia, pacem felicem ac dies bonos nancisci possimus; unde ecclesiae unitas, fraterna dilectio, reformatio morum et reliqua optanda quae tangitis domino operante succrescent.
Překlad
Co do válek, dokládáme se Boha vševědoucího, že strana vaše, pozdvihši proti nám kříž krvavý, ač my toho nezasloužili, útoky válečné počala, i jala se hubiti zemi českou mečem a ohněm přeukrutně; jejímu však nátisku nespravedlivému odolali jsme s boží pomocí až podnes. I jakkoli kruté byly válečné ty běhy, přece z nich i urodil se již nejeden duchovní prospěch, a urodí se ho bohdá ještě více: netoliko, že drahný počet urputných protivníků pravdy spasitelné čtyř článků, připuzeni byvše vyznávati je ústy, brzy potom přilnuli k nim dobrovolně sami a stali se upřímní jejich hájitelé až do smrti, ale také, že veliké množství lidu, vyznávajícího ony pravdy věrně, ochráněno jest od ukrutnosti nepřátelské, jež by sice, odstrašeni jsouce od nich, museli zpronevěřiti se duchu svatému; také se ví z několika od sboru basilejského vyšlých psaní, že veliké těchto válek bouře daly otcům církevním hlavní příčinu, aby sejdouce se na sbor do Basileje, propůjčili se ním ke slyšení, což my za veliký boží dar sobě pokládáme, aby pravdy spasitelné všem národům ve známost vejíti mohly; konečně, že i samy ty válečné pohromy a neřesti obracejí božím působením mnohé mysli k pravdám oněm, z čehož nemalý jde zisk církvi rytěřující. Aniž my mníme, že by tyto bouře přestati mohly, pokud blahoslavené ony pravdy ode všech údů církve přijaty a věrně zachovávány nebudou. To však Důstojenství Vašemu pravíme a ujiťujeme cele, že v ohavnosti máme všeliké neřády při válčení se přiházející a litujíce jich nepřestáváme kárati, kdokoli jimi zaviní; břímě pak válek jen proto nosíme, abychom božským ohněm pravdám připravíce místa v církvi, dosáhli onoho blaženého pokoje a stavu, z něhož by jednota církve, bratrská všech láska, oprava mravů a jiné vše dobré, kteréhož i vy žádáte, boží pomocí povstati mohlo.