Purkmistr a konšelé Kutné Hory (purkmistr a konšelé na Horách Kutnách) dosvědčují, že městských knihách je záznam paní Bětky (panie Bětky), v němž je uvedeno, že tesař Václav, Matras a Maňas (Wáclaw tesař, Matras a Maňas) vyznali před městskou radou, že byli společně v hospodě v Čáslavi (na jedné hospodě w Čáslawi), kde paní Běta upomínala svého bratra Jana Žebráče (swého bratra Jana Žebráče) o peníze, které jí nemohl pro platební neschopnost vydat, ale před svědky prohlásil, že po jeho smrti je jedinou právoplatnou dědičkou na zboží, které mají ve Lhotě (we Lhotě).
Přepis regestovaného dokumentu
My purkmistr a konšelé na Horách Kutnách, známo činíme tiemto listem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že w našich knihách swědomie panie Bětky, a k jejie prosbě, w tato slowa stojí napsáno: Tak jakož sú té chwile wyznáwali Wáclaw tesař, Matras a Maňas, wstúpiwše před plnú raddu, každý osobně wyznali jsú společně a dobrowolně swědčili řkúce: Jedné chwíle byli sme spolu na jedné hospodě w Čáslawi, a tu paní Bětka upomínala swého bratra Jana Žebráče z peněz, a on řekl k nie: „Buoh to wie, milá sestra, žeť nynie peněz nemáme, a přes to slyšíte wšickni, kohož je tuto pán Buoh přihodil: jestiť naše wlastnie sestra nedielná a neodbytá; neuchowáliť nás pán Buoh, jinéhoť nemá býti to, než twé; nebť jest prawá dědička toho sbožie we Lhotě“. To a jiného nic nadepsaní swědkowé wyznáwají. Datum anno MCCCCXXXIII, sabbato post Viti martyris.