Král Zikmund (Sigismundus dei gracia Romanorum rex) zmocňuje vévodu Albrechta V. Habsburského (Alberto duci Austrie), aby udělil milost všem heretikům a vzbouřencům (hereticos et hostes fidei et nostros rebelles), kteří se předtím zřeknou svých omylů a učiní pokání, smíří se svatou římskou církvi a ochotně přijmou pokání, které jim určí legát apoštolského stolce (a legato sedis apostolice). Sděluje, že k tomuto kroku přistupuje, protože chce usnadnit návrat těm, kteří se vrátit chtějí a jsou ochotni přijmout pokání, neboť je povinnen dbát o blaho a bezpečí poddaných Svaté říše římské (sacro Romano imperio), Uherského království (regio Hungarie) a také Českého království (in peculiari regno Boemie). Zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby bylo co nejvíce vyloučeno nebezpečí jejich návratu k předchozímu jednání. Nabádá vévodu, aby se v tom řídil podle své obvyklé přičinlivosti a víry.
- A: HHStA Wien; Allgemeine Urkundenreihe; Rep. 1‒48
- B: MOL Budapest; DF 231042
- Kurz 1835-II, s. 43 (němčina).
- Lichnowsky 1836–1844, s. 2041.
- RI XI, 1 n. 4362 (němčina).
- ZsO VIII, s. 317, č. 1034 (maďarština).
Přepis regestovaného dokumentu
Sigismundus dei gracia Romanorum rex, semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie et cetera rex illustri Alberto duci Austrie principi et filio nostro carissimo, graciam regiam et omne bonum. Illustris princeps fili carissime. Et si cunctorum nobis et sacro Romano imperio et regio Hungarie subiectorum commodis et saluti tam corporis, quam anime teneamur intendere nominum angariamur in anime, quomodo subiectis nostris in peculiari regno Boemie, eciam reprobis et nobis rebellibus inparciamur nostre clemencie benignitatem optatam et nec respectis eorum reprobis factoribus ad extremam vindictam attendimur, quin eius si ad cor redire voluerint et perfecte penitencie lamenta suscipere, eciam nos eis indulgencie veniam concedamus. Id circo non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et de certa nostra scientia tibi damus, concedimus et donamus plenariam et omnimodam potestatem, auctoritatem et plenariam facultatem, quoscunque hereticos et hostes fidei et nostros rebelles, qui prius abiuraverint, et errores suos perfecte penituerint et sancte Romane ecclesie reconciliati fuerint, recepta a legato sedis apostolice prius penitencia salutari, et facta prius per eos et data sufficienti cautela, quod non possint relabi in pristinam ignominiam et offensam ad nostram gratiam assumendi, ipsique dimittendi nostro nomine omnem culpam et excessus contra nos patratos, quos et eis tenore praesentium sine dolore mittimus, et ipsos recipimus in sinum nostrae clementie et gratie specialis. Nec in perpetuum huiusmodi eorum excessum volumus esse memores, nec ad futuram trahere iniuriam et vindictam. Dummodo in firmo preposito manserint et ad pristinum recidivum, more canis bonitum no labantur. Proviso tamen, quod huiusmodi penitentibus relapsus occasio precludatar. Age in his fideliter iuxta tuam industriam et fidem consuetam super quo etiam tuam conscientiam oneramus. Ratum et gratum habentes et habere volentes, quidquid in premissis per te actum fuerit sive gestum. Datum Posonii anno domini millesimo quadringentesimo XXI°, in die sancti Francisci, regnorum nostrorum anno Hungarie et cetera XXXV°, Romanorum XII°, Boemie vero secundo.