Král IDZikmund oznamuje IDOldřichovi z IDRožmberka, že se seznámil s jeho listem. Král lituje jeho neštěstí (jestiť nám tvé nehody velmi žel) a sděluje mu, že pozval svého zetě vévodu IDAlbrechta V. Habsburského (syna našeho knížete Rakuskeho), aby k němu 30. dubna 1424 (ku próvodu) přijel do IDBudína. Král žádá IDOldřicha, aby i on za ním přijel a mohl s ním osobně probrat své záležitosti.
- Vpravo dole: Ad mandatum domini regis IDMichael prepositus Boleslauiensis.
- Vnější adresa: Nobili IDVlrico de IDRosenberg fideli nostro dilecto.
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 249
- B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart. 8; sub dato
- UB I, s. 333, č. 289 (němčina)
- RI XI, č. 5836 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 145-147, č. 91 (němčina)
Není jasné, co znamená neštěstí, které mělo potkat IDOldřicha. Valentin Schmidt (Schmidt 1908, s. 236, 237, pozn. 1) myslel na neúspěšné obléhání IDTřeboně a dobytí IDNových Hradů Tábority pod vedením IDJana Hvězdy z IDVícemilic řečeného Bzdinka. Podle Blaženy Rynešové (LOR I, s. 60, pozn. 1 ) šlo o jinak neznámou IDOldřichovu porážku Tábority. Anna Kubíková (Kubíková 2004, s. 58) ponechala identifikaci katastrofy otevřenou.
Podle kroniky Eberharda Windeckeho (Windecke, s. 197-198) měl IDOldřich IDZikmundovo pozvání přijmout a koncem května nebo začátkem června 1424 pobývat na dvoře v IDBudíně. Tam měl být IDOldřich přítomen při příjezdu posla z IDČech, který IDZikmundovi podal zprávu o obléhání IDŽižkova vojska panskou koalicí v IDKostelci nad Labem. IDZikmund se prý vsadil s českými pány přítomnými v IDBudíně, včetně IDOldřicha, zda IDŽižka unikne obléhání i tentokrát. Počátkem června prý dorazilo do IDBudína druhé poselstvo, které informovalo o IDŽižkově úspěšném útěku, po němž následovalo IDŽižkovo vítězství u IDMalešova 7. června 1424.1
1: Windecke, s. 197-198: In dem selben tag kam botschaft, wie die Proger zü Behem den Zisko der Hussen und ketzer houptman beleit hetten und das er nit dovon möcht. Und do sprochent etlich lantherren, besunder der von Rosenberg: „Herre der konig, der Zißko ist beleit, das er nit dervon mag“. Do sprach der konig: „Er kompt dervon“. Do sprach der von Rosenberg: „Herr, er komt nit dervon“. Do sprach der konig: „Er kompt dervon“. Do sprochen die lantherrn von Behem gemeinlichen: „Er kompt nit dovon“. Das det der konig den lantherrn zü leide, do sie nit zu den sachen detent, also sie billich geton hettent und liessent zü Behem einen solichen snöden man von bůbenart regieren, und mochtent es gar wol gewant haben. Do sprochen aber die Behemschen lantherrn: „Gnediger herre, wellent ir wetten umb ein zeltenpfert, der Zißko der kompt nit dovon“. Do sprach der Römsch konig Sigemont: „Jo! Ir seissent mich wetten, daz ich verlúre“. Das det der konig den herren alles zu gespoͤtte, wanne er wust wol, daz sie in mit untruwen meintent, und er det in alles güt hinwider. Also darnoch zu hant do kam botschaft, das der Zißko darvon was komen.