Přepis regestovaného dokumentu

Já Vilém s Postupic, odjinud z Hrádku, vyznávám tiemto listem obecně všěm, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: Tak jakož sú na mě přišli i mocně zaručili pode ctí a pod věrú a pod tú pří ztracenie a pode dvěma stoma kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského, o to zbožie Lojovské v Nespeřech a v Klenovém i všechna jiná zbožie, kteráž jest zóstavil po sobě dobré paměti Mikšík z Lojovic řečený Tater, měštěnín Velikého Města Pražského, slovutný Jan Reček, měštěnín téhož města Pražského, Vaněk z Krsovic řečený Cacamerda, Jan i s bratrem z Lojovic, synové Hynkovi odtudž z Lojovic, každý z těch táhna sě na svrchu psaná zbožie nebožce Mikše nadepsaného. A já svrchu psaný Vilém jakožto mocný ubrman, přeslyšav svědomie Janovo Rečkovo, k tomu také Vaňkovo Cacamerdovo, i shledal sem z listu pánuov Staroměsckých i z jich svědomie, že svrchu psaný Jan Reček prvnie dánie má i zapsánie od svrchu psaného Mikše zemskými dskami, k tomu také i měsckými knihami, jakož měštěnín měštěnínu má zapisovati, a Vaněk Cacamerda poslednější zápis má. K tomu jsem také viděl list purkrabie Pražského s jeho pečetí a podle něho i jiné tři pečeti slovutných dobrých lidi, na kterémžto listu vyznává purkrabie i s těmi dobrými lidmi, kterak Mikšík z Lojovic dav rok Cacamerdovi před téhož purkrabí, i stál určenú hodinu před purkrabí, ale Vaněk Cacamerda nic, a kterak týž Mikšík osvědčoval purkrabí i jiným dobrým lidem, že jeho všecka zbožie již jmenovaný Reček od něho do dávných let pokojných řádně má ve dskách zemských zapsaná ku pravému čistému dědictví. Dále týž Mikšík osvědčil purkrabí i těm dobrým lidem, jichž pečeti jsú přitištěny k tomu listu purkrabinu, že o tom listu, kterýmž Vaněk Cacamerda na jeho zbožie sahá, že o tom listu nic nevie a za list falešný jej odvolává. I jiné jsem také mnohé svědomie živé dobrých lidí slyšal, před nimiž jest Mikšík jmenovaný osvědčoval, že o tom listu, kterýž Vaněk Cacamerda má, ani skutkem ani radú vie. A protož já svrchu psaný Vilém to svědomie s mnoho dobrými lidmi pilně převáživ, vypověděl sem i mocí tohoto listu vypoviedám, že ten list Vaňkóv Cacamerdóv proti zápisóm Jana Rečka žádné moci nemá. Dále sem vypověděl, aby zbožie napřed psané mocně na Jana Rečka spadlo ku pravému dědictví, kteréžto zbožie již jmenovaný Jan Reček má dědičně požívati, jím vlásti a je zpravovati a s ním učiniti, jakožto sě jemu najlép bude zdáti, beze všie odpornosti; přikazuje pod svrchu psaným základem, aby jemu nadepsaný Vaněk Cacamerda obyčejem ižádným kterakkoli vymyšleným nepřekážel na tom zboží sám skrze sě ani skrze které jiné osoby svěcké neb duchovnie. Ale že Jan z Lojovic zaručiv mocně na mě k mému častému obsielání k rokóm mnú jim položeným pod základem svrchu psaným nikdy státi nedbal, protož i tomu Janovi z Lojovic přikazuji, aby na to zbožie nesahal ani na něm Janovi Rečkovi překážel mocí ani obyčejem ižádným. Než totoť jest znamenitě vymieněno: když by sě z nich kterému tato má výpověď za podobné přijieti nezdála, tehda když dsky zemské otevřeny budú anebo který jiný řád miesto desk zemských v zemi uložen bude, kteréhož páni, rytieři, panoše, města i obce k zákonu Božiemu příchylná vespolek požívati budú, tehda tiem řádem a právem to zbožie moci bude nařknúti, kromě listu Vaňkova Cacamerdova; a což jim ten řád za právo nalezne, na tom všechny strany mají přestati a jinak nic, pod základem svrchu psaným. Toho všeho na potvrzenie svú pečeť vlastní přivěsil sem k tomuto listu, a pro lepšie svědomie prosil sem slovutných Otíka z Vřesova, v ty časy purkrabí hradu Pražského, Jana Řítky z Bezdědic, Kerunka z Lomu a Drslava z Malovar, že sú své pečeti vlastnie přivěsili také k témuž listu, jenž dán léta M°CCCC°XXIX°, ten pátek na den svatého Jeronýma.