Král Zikmund vydává zástavní listinu pro Viléma nebo Jana z Pernštejna na hrady Pyšolec a Zubštejn, město Bystřici a všechno příslušenství.
Deperditní listina krále Zikmunda je zmíněna pouze v zápise moravského zemského soudu z 12. července 1437, v němž se uvádí, že ve sporu o Zubštejn, Pyšolec a Bystřici mezi Janem z Lomnice a Janem z Pernštejna se posledně jmenovaný odvolával na listinu královy milosti (tedy Zikmunda Lucemburského), zatímco Jan z Lomnice na zemské desky a na listinu markraběcí milosti, kterou markrabě (tedy Albrecht V. Rakouský) má na tuto zemi (viz LCit III/1, s. 169‒170, č. 236 ). Terminus ante quem pro rekonstruované deperditum můžeme bezpečně posunout k 24. květnu 1437, kdy uvedený spor započal půhonem Jana z Lomnice na Jana z Pernštejna (LCit III/1, s. 147, č. 664b ). S vysokou mírou pravděpodobnosti však můžeme vydání Zikmundovy listiny položit ještě hlouběji do minulosti. Protože se hovoří o královském listu, zřejmě byl vydán již před Zikmundovou císařskou korunovací dne 31. května 1433. Dále musíme vzít v potaz donační listinu vévody Albrechta V. Rakouského pro Jana z Lomnice z 12. dubna 1432 (viz regest ), kterou Albrecht daroval Janovi z Lomnice markraběcí práva k Pyšolci, Zubštejnu a Bystřici se vším příslušenstvím, které se tehdy nacházely v zástavě Jana z Pernštejna. A právě tento údaj o zástavě zřejmě můžeme spojit s rekonstruovaným deperditem. Zikmund mohl uvedená panství zastavit Janovi, anebo již jeho otci Vilémovi z Pernštejna. Je pravděpodobné, že se tak stalo až někdy po 1. říjnu 1423, kdy Zikmund předal Moravu vévodovi Albrechtovi, ale jak víme z řady dokladů, nepřestal příležitostně disponovat s moravskými zeměpanskými statky. To by vysvětlovalo, proč se Jan z Lomnice v červenci 1437 ve sporu s Janem z Pernštejna odvolával nejen na zemské desky (do nichž byla v únoru 1437 intabulována donační listina vévody Albrechta; viz ZDB I, s. 349, kniha XII, č. 325), ale také na listinu, kterou má vévoda Albrecht na moravské markrabství (viz 1423_10_01b). Jan z Lomnice se tedy nejspíše pokusil napadnout platnost Zikmundovy zástavní listiny pro pány z Pernštejna tím, že byla vydána až po předání Moravy Albrechtovi. Z právě řečeného by vyplynul pravděpodobný interval pro Zikmundovu zástavní listinu mezi 1. říjnem 1423 a 12. dubnem 1432, i když vyloučit nelze ani její vydání na počátku 20. let (nevíme totiž jistě, jakou funkci měla před zemským soudem hrát listina, kterou měl vévoda Albrecht na moravské markrabství ‒ výše uvedený výklad je jen hypotézou). Jisté je, že Zikmundova listina byla nepochybně zástavní a nikoliv lenní (jak se domníval Elbel v komentáři regestu v RI XI NB/1, č. 176).