Pražané vyjadřují římskému králi IDZikmundovi (regis Romanorum Sigismundi) svou přízeň, podobně jako když on jim přál zdraví a útěchu úměrnou zásluhám a zvláště s přáním, aby se jen nedali odradit od viklefské svatosti (Wyglefistica sanctitate), také oni si navzájem přejí, aby se král IDZikmund dal odradit od antikristovské a pokrytecké svatosti a svatokupeckého kacířství církve, kterou předstírá zdáním, že mu jde o průchod pravdy.
Pokud jde o list, který jim byl poslán a na nějž hodlají odpovědět, snadno rozpoznali, že obsahuje obraznou ironii, což je nepřátelský výsměch a hanlivá kritika. Pro jejich věroučný spor ji rádi podstupují, neboť je spasitel v evangeliu utěšuje slovy: „Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost“ (si quid patimini propter justitiam, beati) Matouš 5, 10; a apoštol IDPetr (Petrus apostolus) ve své obecné epištole píše: „Tupí-li někoho pro jméno Kristovo, bude blahoslavený“ (si exprobramini in nomine Christi, beati eritis) I. Petrova 4, 14; a dále: „Blahoslavení jsou, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost“ (beati, qui persecutionem patiuntur propter justitiam) Matouš 5, 10; a dokonce: „Blahoslavení jsou, kdykoliv budou lidmi tupeni“ (beati, cum maledixerint vos homines et cetera) Matouš 5, 11.
Kde se však vzaly všechny ty zlé věci, které jsou obsahem řečeného listu, a co bylo jejich hlavní a největší příčinou? IDKrál to vše svaluje na husity, jako by všechny války, sekty, spory,rozkoly, pustošení a bludy vznikly v IDčeské zemi (in terra Bohemiae) proto, že se vymanili z poslušnosti římské církve (Romanae exxlesiae).
Proto všem oznamují, že pro čtyři evangelické články (quatuor articulos evangelicos), pro něž se mírumilovně vzepřeli ještě za života nejjasnějšího krále IDVáclava (regis Wenceslai), neodstoupili od poslušnosti římské církve, nýbrž se přilnuli k řečeným čtyřem článkům (articulos IV), aniž koho urazili nebo čemukoli způsobili škodu. Ty články mírumilovně zastávali a obhajovali, majíce ve svatém Písmu svou sílu i základ, a s odhodláním reformy podle vzoru prvotní církve usilovali o svou spásu. Když se však po smrti krále IDVáclava vetřel král IDZikmund nedovoleným způsobem do IDČeského království (in regnum Bohemiae), zprvu pouze z doslechu a později i sami zjišťovali, že se IDkrál, spoléhající příliš na radu některých jejich zavilých nepřátel, staví na odpor proti oněm pravdám, pro něž se mírumilovně a v dobré naději vzepřeli spolu s pány a ostatními obcemi, a že má i nadále úmysl jim odpírat. Proto na jeho pokyn a na pokyn knížat a jeho rady vyjeli poselstvem do IDBrna (in Brunnam), města v IDMoravském markrabství (civitatem marchionatus Moraviae), a vystavili se přitom velkému nebezpečí, aby přijali IDZikmunda za krále. V IDBrně jej chtěli žádat, aby je od těch svatých pravd žádným násilím ani mocí nechtěl odtlačit a vzdálit, nýbrž jim ráčil zjednat vhodné a důstojné veřejné slyšení tak, aby jim bylo povoleno a uznáno, cokoliv budou s to prokázat ze svatého Písma; a byli ochotni napravit to, co by snad prokazovali nebo zastávali proti smyslu Písma svatého. A to jim slíbil, s tím však, že pánům Pražanům (dominis Pragensibus) vytkl a nařídil, aby okamžitě zbořili a odstranili zátarasy v branách, sochory a překážky (valvae, statuae, obstacula id est šranky) nastavené v ulicích města IDPrahy (in civitate Pragensi). To vše na jeho rozkaz udělali, neboť mu chtěli vyhovět, a spoléhajíce se na jeho slova doufali, že jim bude milostivým IDkrálem a nedovolí, aby byli od oněch pravd jakýmkoli násilím tištěni.
IDKrál však mezitím, kdoví jakým duchem a na čí radu podnícen, přestože k nim doposud nepřijel, začal dovolovat, aby lidé byli za ony čtyři pravdy krutě mučeni, v tom i měšťané IDPrahy (nos). Tak horlivého vyznavače pravdy z IDPrahy (civitate nostra), IDJana Krásu (nomine Krasam), dal, když se objevil ve IDVratislavi (Wratislaviae), pro přijímání pod obojí způsobou, jehož se nechtěl vzdát, vláčet koňmi městem a poté upálit a tak zabít. Nadto dal i pozvednout křižáckou výpravu (cruciatam), dal ji ve IDVratislavi po kostelech zveřejnit a vyhlásit skrze IDlegáta Fernanda de IDPalacios (per legatum) a jiné preláty proti Čechům (Boemos) jako proti proradným kacířům a vzbouřencům proti církvi římské, a konečně svým úředníkům přikázal, aby zadrželi všechny přijímající pod obojí způsobou, aby je zabíjeli nebo jinými způsoby jim škodili, je trápili a vyvražďovali. Tak se potom také stalo, že v IDKutné Hoře (in montibus Cuthnis) bylo mnoho věrných křesťanů naházeno do stříbrných dolů, postínáno, hladem umořeno a jinými rozmanitými tresty trýzněno a skupováno.
Nadto pak nade vše, hromadě zlo a chtěje pošlapat a zničit ony svaté pravdy, napadl a vtrhl do IDČeského království (regnum praefatum) s velkým nashromážděným vojskem nejrůznějších národů (magna armorum diversarum gentium) a posléze zejména zaútočil na město IDPrahu a oblehl je a tady nelidským a neslýchaným způsobem dal krutě přepadat, soužit, mučit a zabíjet lidi obojího pohlaví. Tím tedy vznikla a rozmnožila se ona neslýchaná zla a ony veliké nepořádky, plenění, války, rvačky, neposlušnost, svévole, zcizování, bludy a více dalších přehmatů, které se jim připisují a jichž na velkou hanu a potupu IDČeského království dodnes král IDZikmund zneužívá, ne však jejich král, neboť oni k němu přišli s požadavky spravedlivými a poctivými, ale jejich splnění se jim nepodařilo dosáhnout.
Naposledy jim bylo dokonce upřeno i veřejné a pokojné slyšení, které jim král přede všemi slíbil zajistit později v IDBrně, kde se s ním měli sejít, a jež jim bylo zaručováno knížaty (principes) a IDmagdeburským arcibiskupem Güntherem II. von IDSchwarzburg (archiepiscopum Mayburgensem). Teď však řekli: Slyšení jim nebude dáno, protože tyto články, které zastávají, odsoudil kostnický koncil (per sacrum concilium Constantiense) jako bludné, nesprávné a podezřelé. Z toho tedy může vyrozumět každý člověk zdravého rozumu, proč došlo k věcem, které jim král IDZikmund připisuje. Nezpůsobili je oni, ale krutý vpád do království, podniknutý IDkrálem, který si usmyslel jako druhý IDHerodes (Herodes) pobít a vyvraždit matky i s dětmi. Avšak všemohoucí Bůh (deus omnipotens) nedopustil, aby se to stalo, a vytrhl je a vysvobodil z jeho rukou.
- Bezold 1872, s. 35‒36
- Tomek 1879-IV, s. 24‒25
- Tomek 1899-IV, s. 24‒25
- Pekař 1930-III, s. 23, pozn. 3
- Pekař 1933-IV, s. 17‒18
- Macek 1955-II, s. 152
- Bartoš 1965, s. 77
- Šmahel 1993-III, s. 21‒22
- Kavka 1998, s. 38‒39
- Mezník 1999, s. 416‒418
- Čornej 2000, s. 225‒230, 241‒243
- Šmahel 2002-II, s. 1037‒1039
- Válka 2005, s. 13‒14
- Coufal 2012, s. 106‒107
- Bar 2015, s. 163‒178
- Čornej 2019, s. 537
Jedná se o odpověď na satirický list registrátora IDVáclavovy kanceláře IDKašpara z IDLewbicz, dříve považovaný za list IDkrále Zikmunda (viz regest). Bartoš 1933, s. 258, má za to, že se v husitské reakci popisují události do srpna 1420, kam opatrně klade i vznik odpovědi. Proti tomu vystoupil Pekař 1930-III, s. 23, pozn. 3 (1933-IV, s. 17‒18), který druhou zmínku o IDBrně vztáhl až k roku 1425, a to kvůli uvedení arcibiskupa IDGünthera; tohoto závěru se později přidržel Mezník 1990, s. 246, pozn. 114. Takové vročení je však nepravděpodobné, neboť vyvolává otázku, proč by husité váhali s odpovědí šest let, a navíc nedává příliš smysl, aby zmiňovali události z roku 1420 a poté hned přeskočili k roku 1425. Pekař se snažil podložit svůj závěr domněnkou, že husitská reakce neobsahuje celou odpověď. S ohledem na to, že se s magdeburským arcibiskupem IDGüntherem setkáváme již v lednu 1420 na říšském sněmu ve IDVratislavi (viz DRTA VII, s. 387), je možné, že se poté zdržoval na dvoře IDZikmunda během křížového tažení, a při dosavadních znalostech o průběhu jednání v IDBrně v květnu 1425, kam nelze vztáhnout slova z listu „promisit ... in plena congregatione“, která náleží do závěru roku 1419, je možné klást vznik odpovědi již do roku 1420, nejdříve však po 30. červenci. Viz i Coufal 2012, s. 106‒107.
Quemadmodum Serenitas regis Romanorum Sigismundi affectum suum exprimit pro salutatione et consolatione salutem condignam meritis et maxime non resilire a Wyglefistica sanctitate: itidem optantes affectamus, regem Romanorum Sigismundum resilire ab Antichristina et ypocritica sanctitate simoniacaque hæresi ecclesiæ, quam prætendit ad viam veritatis intendendo. Ad subscriptam autem literæ nobis directæ copiam respondere cupientes, cognoscimus bene committi figuram ironiam, quæ dicitur hostilis derisio et vituperatio, libenter ob causam fidei eam sufferimus, salvatore in evangelio nos consolante: si quid patimini propter justitiam, beati, et Petrus apostolus in sua Canonica: si exprobramini in nomine Christi, beati eritis; item: beati, qui persecutionem patiuntur propter justitiam; insuper: beati, cum maledixerint vos homines ᴐc. Unde tamen prædicta mala, quæ in tenore ejusdem literæ continentur, acciderint, principalisque et potissima causa horum fuerit, Serenitas regia nobis frequenter asscribit, quod propter abstractionem nostram ab obedientia Romanæ ecclesiæ orta sunt talia bella, sectæ, rixæ, seditiones, vastationes ᴐc. erroresque in terra Bohemiæ. Quapropter notum sit omnibus et singulis, quod propter quatuor articulos evangelicos, propter quos pacifice nos opposuimus adhuc vita comite divæ memoriæ Serenissimi regis Wenceslai, domini nostri gratiosi, ab obedientia ecclesiæ Romanæ nos non abstraximus, sed habentes robur in scriptura sacra et fundamentum, adinstar etiam ecclesiæ primitivæ se conformare volentes et suam salutem in hoc quærentes, præfatos articulos IV sine offensa quarumlibet personarum atque rerum amplexati sumus et eosdem pacifice duximus tenendum atque defendendum. Sed dum post mortem bonæ memoriæ regis Wenceslai, domini nostri gratiosi, rex Sigismundus in regnum Bohemiæ eodem modo, quo non decet, se intromisit, audientes et post opere comprobantes, quod ejus Serenitas illis veritatibus, pro quibus nos pacifice cum baronibus et ceteris communitatibus in spe bona opposuimus, freta consilio aliquorum nostrorum specialium æmulorum, contradicit et contradicere omni modo proponit, nos in Brunnam, civitatem marchionatus Moraviæ, annuitione ipsius et aliorum principum sui consilii equitavimus, magnis periculis nos se submittentes, et ejus Serenitatem pro domino nostro gratioso cupientes, ibidemque gratiam ejus precari volentes, ut ab illis veritatibus sacris nulla vi aut potestate nos velit gravare et removere, sed decentem horificamque audientiam publicam dignaretur nobis ad hoc procurare, ut quidquid ex sacra scriptura deducere possemus, hoc nobis concedatur et admittatur; si vero aliquid contra sacram scripturam duceremus aut teneremus, libenter emendare vellemus. Et hoc nobis promisit, istud autem dominis Pragensibus adjecit et mandavit, ut valvæ, statuæ, obstacula, id est šranky platearum catenæque ferreæ earundem in civitate Pragensi laboratæ protinus evertantur et procul ejiciantur. Hoc totum ad ejus mandatum fecimus, ejus Serenitati complacere volentes, et de gratia ejus sperantes secundum verbum suum, quod erit dominus noster gratiosus et ab illis veritatibus nulla violentia nos amovere pertinet (sic) ᴐc. Interea autem, quo spiritu ductus, quove fretus consilio nescimus, ad nos adhuc nondum perveniens, permittere coepit homines, cives nostræ civitatis, propter illas veritates crudeliter torqueri, sicut quendam zelatorem veritatis de civitate nostra, nomine Krasam, pro tunc Wratislaviæ existentem, propter communionem utriusque speciei, a qua noluit recedere, equis fecit per civitatem trahere et post eundem flammis urere et mortificare. Insuper et cruciatam erigere disposuit, eandemque in Wratislavia per legatum et alios prælatos contra Boemos veluti contra hæreticos perfidos et ecclesiæ Romanæ rebelles per ecclesias fecit publicari et proclamari, et tandem suis officialibus præcepit, ut omnes sub utraque specie communicantes captivent et mortificent et aliis modis impediant, torqueant et trucident; sicut post hoc opere est compertum, quod in montibus Cuthnis multi fideles Cristiani in argenti fodinas sunt projecti, decollati, fame mortificati et aliis variis poenis vexati et venundati. Super hæc autem omnia, mala malis accumulans, illas veritates sacras conculcare et delere volens, cum magna armorum diversarum gentium accumulatione regnum præfatum intravit et invasit, et tandem signanter civitatem Pragensem oppugnavit et obsedit, ibidemque modo inhumano et inaudito homines utriusque sexus crudeliter fecit invadi, vastari, torqueri et mortificari, per quæ inaudita mala tales deordinationes, invasiones, bella, lites ᴐc. inobedientiæ, sibivolentiæ, extraneitates, errores et alia plura, quæ nobis ascribuntur, orta sunt et multiplicata, quæ hucusque in magnam confusionem et infamiam vergunt hujus regni, ex parte ipsius regis Sigismundi et non nostri, quia nos ad omnia obtulimus justa et honesta ᴐc. quæ consequi nullatenus potuimus. Imo et audientia publica et pacifica, quam nobis disponere promisit postea (?) Brunnæ, in plena congregatione, ubi cum eo convenire debuimus, et quam nobis instituit per principes et per archiepiscopum Mayburgensem aliosque sui consilii legatos, nobis est finaliter denegata, dicentium: nec vobis aliqua dabitur, quia hi articuli, quos vos tenere profitemini, sunt per sacrum concilium Constantiense abjudicati tamquam erronei, falsi et suspecti. Jam ergo ex isto quilibet sanæ mentis intelligere potest, quare talia evenerunt, quæ nobis Serenitas regis Sigismundi ascribit, quia non per nos, sed per ejus crudelem invasionem regni, qui etiam matres cum filiis voluit ut alter Herodes occidere et mactare; sed deus omnipotens, justus judex, talia fieri non permisit, sed nos de manibus suis eripuit et liberavit.
Překlad moderní čeština
Tak jako nám Jasnost římského krále Zikmunda vyjadřuje svou přízeň s přáním zdraví a útěchy úměrné zásluhám a zvláště s přáním, abychom se jen nedali odradit od viklefské svatosti, přejeme si navzájem i my, aby římský král Zikmund se dal odradit od antikristovské a pokrytecké svatosti a svatokupeckého kacířství církve, kterou předstírá zdáním, že mu jde o průchod pravdy.
Pokud jde o list, který nám byl poslán a na nějž chceme odpovědět, snadno rozpoznáváme, že obsahuje obraznou ironii, což je nepřátelský výsměch a hanlivá kritika. Pro při víry ji rádi podstupujeme, neboť nás spasitel v evangeliu utěšuje slovy: „Blahoslavení jste, trpíte-li pro spravedlnost“ (Matouš 5, 10); a apoštol Petr ve své obecné epištole píše: „Tupí-li vás pro jméno Kristovo, blahoslavení jste“ (I. Petrova 4, 14); a dále: „Blahoslavení jsou, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost“ (Matouš 5, 10); a dokonce: „Blahoslaveni jste, kdykoli vás budou lidé tupit“ (Matouš, 5, 11).
Kde se však vzaly všecky ty zlé věci, které jsou obsahem řečeného listu, a co bylo hlavní a největší jejich příčinou? Královská Jasnost to všecko svaluje na nás, jako by všecky tyto války, sekty, spory, rozkoly, pustošení a bludy vznikly v české zemi proto, že jsme se vymanili z poslušnosti římské církve.
Buď proto známo všem a každému, že pro čtyři evangelické články, pro něž jsme se mírumilovně vzepřeli ještě za života nejjasnějšího krále Václava božské paměti, našeho milostivého pána, jsme neodstoupili od poslušenství církve římské, nýbrž jsme přilnuli k řečeným čtyřem článkům, aniž jsme koho urazili nebo čemukoli způsobili škodu. Ty články jsme mírumilovně zastávali a obhajovali, majíce v Písmu svatém svou sílu i základ, a chtějíce se reformovat po vzoru prvotní církve, usilovali jsme o svou spásu. Když se však po smrti krále Václava dobré paměti, našeho milostivého pána, král Zikmund vetřel do Českého království způsobem nedovoleným, zprvu jsme se doslýchali a později si vskutku ověřovali, že Jeho Jasnost, spoléhaje příliš na radu některých našich obzvláštních nepřátel, se staví na odpor proti oněm pravdám, pro něž jsme se mírumilovně a v dobré naději vzepřeli spolu s pány a ostatními obcemi, a že má i nadále úmysl jim odpírat. Proto jsme na jeho pokyn a na pokyn knížat a jeho rady vyjeli poselstvem do Brna, města v Moravském markrabství, a vystavili se přitom velkým nebezpečím, abychom Jeho Jasnost přijali za svého milostivého pána. V Brně jsme chtěli Jeho Milost žádat, aby nás od těch svatých pravd žádným násilím ani mocí nechtěl odtlačit a vzdálit, nýbrž nám ráčil zjednat vhodné a důstojné veřejné slyšení tak, aby nám bylo povoleno a uznáno, cokoli budeme s to prokázat z Písma svatého; a byli jsme ochotni napravit to, co bychom snad prokazovali nebo zastávali proti smyslu Písma svatého. A to nám slíbil, s tím však, že pánům Pražanům vytkl a nařídil, aby okamžitě zbořili a odstranili zátarasy v branách, sochory a překážky, to jest šraňky a železné řetězy, nastavěné v ulicích města Prahy. To vše jsme na jeho rozkaz udělali chtějíce vyhovět Jeho Jasnosti, a spoléhajíce na jeho slova jsme doufali, že nám bude pánem milostivým a že nedovolí, abychom byli jakýmkoli násilím od oněch pravd tištěni.
On však zatím, kdoví jakým duchem štván a na čí radu, ačkoli k nám dosud ani nepřijel, začal dovolovat, aby lidé byli za ony čtyři pravdy krutě mučeni, v tom i měšťané naší obce. Tak horlivého vyznavače pravdy z našeho města, jménem Krásu, dal, když se objevil ve Vratislavi, pro přijímání pod obojí způsobou, jehož se nechtěl vzdát, vláčet od koňů městem a potom upálit a tak zabít. Nadto dal i zdvihnout křižáckou výpravu, dal ji ve Vratislavi po kostelech zveřejnit a vyhlásit skrze legáta a jiné preláty proti Čechům jako proti proradným kacířům a vzbouřencům proti církvi římské, a konečně svým úředníkům přikázal, aby schytávali všechny přijímající pod obojí způsobou, aby je zabíjeli nebo jinými způsoby jim škodili, je trápili a vyvražďovali. Tak se potom také stalo, že na Kutných Horách bylo mnoho věrných křesťanů naházeno do stříbrných šachet, postínáno, hladem umořeno a rozmanitými jinými tresty trýzněno a skupováno.
Nadto pak nade vše, hromadě zlo na zlo a chtěje pošlapat a zničit ony svaté pravdy, napadl a vtrhnul do jmenovaného království s velkým nashromážděním zbrojných sil nejrůznějších národů a posléze zejména zaútočil na město Prahu a oblehl je a tady nelidským a neslýchaným způsobem dal krutě přepadat, soužit, mučit a zabíjet lidi obojího pohlaví. Tím tedy vznikla a se rozmnožila ona neslýchaná zla a ony veliké nepořádky, pleny, války, rvačky, neposlušenství, svévole, zcizováni, bludy a více dalších přehmatů, které se nám připisují a jichž na velkou hanu a potupu tohoto království dodnes zneužívá tento král Zikmund, ne však král náš, neboť my jsme přišli ve všem s požadavky spravedlivými a poctivými, ale jejich splnění se nám nepodařilo dosáhnout.
Naposledy nám bylo dokonce upřeno i veřejné a pokojné slyšení, které nám přede všemi král slíbil zajistit později v Brně, kde jsme se s ním měli sejít a jež nám zaručoval knížaty a arcibiskupem magdeburským. Teď však říkají: Nebude vám dáno slyšení, protože tyhle články, které zastáváte, odsoudil kostnický koncil jako bludné, nesprávné a podezřelé. Z toho tedy může vyrozumět každý člověk zdravého rozumu, proč došlo k věcem, které nám Jeho Jasnost král Zikmund připisuje. Nezpůsobili jsme je my, ale krutý vpád do království, podniknutý králem, který jako druhý Herodes si usmyslel pobít a vyvraždit matky i s dětmi. Avšak všemohoucí Bůh, soudce spravedlivý, nedopustil, aby se to stalo, a vytrhl nás a vysvobodil z jeho rukou.