Papež Martin V. sděluje římskému králi Zikmundovi Lucemburskému (Sigismundo, Romanorum regi), že když se nedávno dostala k apoštolskému stolci určitá podezření a nyní již jistá zpráva o snaze litevského knížete Alexandra Vitolda (Allexandri, Litwanie ducis) týkající se ochrany českých heretiků (circa Bohemorum hereticorum), snažil se papež zmíněného knížete listinami i prostřednictvím vyslanců odvrátit od jeho záměru a současně neopomenul napomenout a vyzvat polského krále Vladislava II. Jagella (Wlatislaum, Polonie regem), aby obrátil jeho úmysl proti českým heretikům a aby je vyloučil navždy ze svazku svého království. Papež také připomíná, že vyzval také polské preláty (prelatos insuper Polonie), aby všemi možnými způsoby vyvíjeli snahu, ať Poláci (aput Polonos) pro klid ve svém království a pro bezpečí věřících nepřijímají Čechy; tím vším se papežský stolec snaží, aby zmínění heretici byli zbaveni ochrany a odstraněni ze společenství věřících. Přestože jsou snahy a činnost papežského stolce v očích všech věřících zjevným odrazem papežské vůle, není možné se vyhnout nesprávným výkladům lidí; papežský stolec se totiž nedávno dozvěděl, že v Německu (per Allmaniam) byly některými zástupci (a nonnullis familiaribus) řečeného litevského knížete veřejně rozsévány pomluvy, podle kterých hodlá litevský kníže Alexander Vitold přijmout české heretiky do své ochrany se zachováním jejich bludů na základě papežského svolení a rady. Papež zdůrazňuje, že takové svolení ani radu mu nedal, ani nikdy dát nehodlá, stejně tak není možné souhlasit s přijetím heretiků pod jakýmkoliv jejich slibem, protože ty apoštolský stolec trvale považuje za vyobcované ze svazku věřících; papež pak připomínal řečenému litevskému knížeti, že by bylo nepatřičné mít s Čechy (cum Bohemis) setrvávajícími v hanebném bludu přátelský vztah, ani s nimi uzavírat spojenectví, protože nechtěl, aby řečeným heretikům zmíněný kníže sliboval pod nějakými podmínkami pomoc a podporu. Dále papež zdůrazňuje, že špatně činí ti, kteří chybně vykládají a překrucují jeho zbožné a zdravé mínění ve snaze ukázat, že je papež přesvědčen o tom, aby často uváděný litevský kníže přijal zmíněné heretiky za jistých podmínek pod svou ochranu, protože opuštěním záležitosti víry by papež také nečinil ve spravedlivé věci řečeného římského krále Zikmunda, kterou však papež nechce nijak potlačovat, ale naopak ji chce potvrdit a rozšířit. Papež Martin V. proto apeluje na římského krále Zikmunda, aby nevěřil zlořečeným špatně vykládaným zprávám o výše uvedených jednáních, zároveň ho ujišťuje, že papeži vždy byly a jsou vzdáleny úvahy o tom, že by Češi (Bohemi) měli mít jakéhokoliv ochránce jejich bezbožnosti, naopak zdůrazňuje, že se vždy s veškerým úsilím staral o to, aby byli heretici zbaveni vší podpory, přivedeni na správnou cestu víry a byli podřízeni moci zmíněného římského krále.
- A: N/A
- B1: opis v rukopise z 15. století
- B2: opis v rukopise z 15. století
- C: prostý opis z 19. stol.
- A: N/A
- B1: APH; AMKP; sign. XXVII 3
- B2: ZAO-OL; MCO, sign. 530
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- A: N/A
- B1: N/A
- B2: N/A
- C: https://mega.nz/folder/gkdgxboK#g0aKh4-PniJwVBBvn-LSRA/folder/Bx0HgIwb