Prokop Svachův (Procopius Swachonis), pražský kněz (presbiter Pragensis), žádá papežský stolec, aby mu udělil zvláštní milostí provizi na farní kostel sv. apoštolů Petra a Pavla v Úsobí (ecclesia ss. Petri et Pauli apostolorum in Wssobie) v pražské diecézi (Pragensis diocesis), jehož roční důchod nepřevyšuje 11 hřiven stříbra, a od něhož byl násilně vyhnán viklefskými heretiky a husity. Svou žádost zdůvodňuje následovně: zmíněný kostel se uvolnil smrtí Jana řečeného Úsobec (Johannis dicti Wssobecz). Následně ho přijal na základě zvláštní milosti učiněné prostřednictvím papežské listiny vydané v prvním roce pontifikátu papeže Martina V. Bartoloměj řečený Bartoš z Jílové (Bartholomeus dictus Bartoss de Elaw) v pražské diecézi. Po jistém čase ho Bartoloměj směnil se zmíněným Prokopem za kostel sv. Jana Křtitele v Kališti (ecclesia s. Johannis Bapt. in Kalysst), což jim na jejich žádost a bez námitek potvrdil generální vikář in spiritualibus pražského arcibiskupa (per vicarium in spiritualibus archiepiscopi Pragensis). Oba pak spravovali své kostely bez překážek po čtyři roky, tedy do doby, než byli klerici vyhnáni husitskými a viklefskými heretiky. Jistý Martin řečený Kašek z Lipnice (Martinus dictus Kassek de Lypnycz), kněz pražské diecéze, však tvrdí, že po smrti Jana řečeného Úsobec si vyžádal zmíněný kostel v Úsobí.

Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad (Concessum ut petitur).

N/A

N/A

N/A

• A: N/A
• B: opis v papežských registrech suplik

• A: N/A
• B: AAV; R. Suppl. 173 (lib. II de vacantibus per concessum a. septimo)

• A: N/A
• B: N/A

• MVB VII/2, s. 493, č. 1205