Král IDZikmund oznamuje IDOldřichovi z IDRožmberka, že obdržel jeho listy. Oceňuje, že IDOldřich pozval tábority na svůj hrad IDChoustník (k sobě na Chusnyk), promluvil s nimi, poznal jejich záměry (a na nich prozradil), a také se pokusil o smírnou dohodu (a tak svú snažnost učinil, zda by mohl co dobrého zjednati). IDZikmund děkuje IDOldřichovi, že odmítl žádost táboritů o příměří (a že jsú příměří na tobě požádali a že jsi jim toho povoliti nechtěl, toho jsme velmi od tebe vděčni).
Dále IDZikmund chválí IDOldřicha za jednání, která vedl s městem IDPísek (s Pieseczkymi) i s městy v jeho svazu (a s jinými městy, která sě jich drží). IDZikmund oceňuje, že správně zareagovali na IDZikmundovy návrhy (že jsú na to pěknú odpověď dali) a vyjádřili ochotu přijít k němu (pravíc, že by k tomu chtěli rádi jíti), kdyby si mohli být jisti svým životem (by jedno hrdly svými bezpečnými před námi byli). Král neustále nabízel husitům, že jim odpustí všechny jejich skutky proti jeho osobě a garantuje jim bezpečnost, kterou jim mají poskytnout i kurfiřti a sousední říšská knížata. IDOldřich může Písecké osobně ujistit o tom IDZikmundovým jménem.
IDZikmund chválí IDOldřicha rovněž za to, že obeslal Pražany, ačkoli jejich odpověď ještě nedorazila. IDZikmund vyjadřuje naději, že by se mohli vrátit do církve, pokud se chtějí chovat rozumně (znad by sě mohli navrátiti, chtie-li pravého rozumu požívati).
Závěrem IDZikmund také chválí IDOldřicha za uzavření smlouvy o vzájemné pomoci a podpoře IDPlzeňského kraje, protože je to velmi užitečné pro obě strany.
IDZikmund se také vyjadřuje k IDOldřichově záležitosti, o které mu psal. IDZikmund velmi lituje, že věc neproběhla tak, jak se s IDOldřichem dohodl (věz, že nám to milo není, že tvá věc tak před sě nešla, jakož jsme s tobú byli smluvili); nebyla to však králova vina (a to sě nynie stalo bez našie viny). Každopádně nyní poslal do IDVratislavi (do Wratislaui) důrazný list, aby Vratislavští IDOldřichovi záležitost rychle vyřídili (než jsme v nově opět do Wratislaui velmi přísně psali, aby tobě tvú věc pod naší milostí dokonali). IDOldřich by proto neměl vůči IDZikmundovi chovat žádný hněv; může se spolehnout, že vše bude tak, jak se dohodli.
Nakonec IDZikmund odpovídá na IDOldřichovu žádost, aby hájil jeho věc (tak jakož nám píše, prosě, abychom tvú věc ohrazovali a patrovali etc.). IDZikmund přiznává, že o IDOldřichovi skutečně kolují různé pověsti (věz že druhdy divné řeči o tobě jdú), ale on jim nevěří a vždy jim odporuje (ale to vždy odmlúváme a nechceme věřiti a opravujem tvú věc); IDOldřich by však měl dbát i na svou vlastní pověst (jedno ty sám s své strany také oprav).
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 274
- B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart 8; sub dato
- UB I, s. 430, č. 382
- RI XI, č. 6500
- RI XI NB/3, s. 169‒171, č. 114
- Palacký 1851b, s. 405
- Palacký 1851, s. 31
- Schmidt 1908, s. 242
- Kejř 2006, s. 429, pozn. 70
- Šmahel 1993-III, s. 176‒177
- Šmahel 2002-II, s. 1379‒1380
- Kubíková 2004, s. 61