IDOldřich II. z IDRožmberka (Oldřich z Rosenberka), IDJan Brus ze IDZahrádky, hejtman v IDTřeboni (Brus s Zahrádky, v tu chvíli hautman na Třeboni), a IDBeneš z IDChotěmic (Beneš z Chotěmic) vysvědčují, že IDJan Kbelec z IDLužnice (Jan řečený Kbelec z Lužnice) před nimi postoupil své dvory a lidi a všechen majetek v IDLužnici (v Lužnici) svému bratru, knězi IDJanovi, opatu IDaugustiniánského kláštera v Třeboni (knězi Janovi, opathovi v tu chvíli cláštera Třeboňského), a zavázal se dát vložit toto postoupení do zemských desk, jakmile budou otevřeny. Zemře-li IDKbelec dříve, bude mít tato listina stejnou platnost jako zápis v deskách.
- IDOldřich II. z IDRožmberka: sigillum:ulrici:de:rosenberg (LOR I, s. 3, č. 2 ); červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDBrus ze IDZahrádky: .sigillum.brussonis.de.zahradka; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDBeneš z IDChotěmic: s.benessii.de.chotiemicz.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
My Oldřich z Rosenberka, Brus s Zahrádky, v tu chvíli hautman na Třeboni, a Beneš z Chotěmic vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že slovutný Jan řečený Kbelec z Lužnice před nás přišel a dobrovolně vyznal, že v Lužnici což má na dvorciech na lidech s tiem se vším, což k tomu příslušie, a tak, jakož sám držal, mocně jest vzdal a vzdává bratru svému, nábožnému a poctivému knězi Janovi, opathovi v tu chvíli cláštera Třeboňského, tak aby za Kbelcova života jeho zdravého aneb i po jeho smrti s tiem se vším mohl jakožto s svým vlastním učiniti, což by sě jemu zdálo. Kteréžto vyznánie a vzdánie před námi proto sě stalo, neb jest v tu chvíli pro búři a pro nepokoj v zemi ke dckám zemským přístup nemohl býti; než když by dcky otevřeny byly a k nim přístup mohl býti, že jest pan Kbelec nahořepsaný slíbil knězi opathovi, bratru svému, to vzdánie svrchupsané dckami ujistiti a utvrditi podle řádu a běhu země této. Pakli by jeho buoh neuchoval, tehdy aby toto vyznánie a vzdánie tak mocno bylo, jakož by sě dckami stalo a před úředníky. Tomu na svědomie svú jsme pečeti s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Třeboni léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého třetieho, ten čtvrtek po světie Martě.