Purkmistr Matyáš (Matyáš purgmistr) a přísežní konšelé města Bělé pod Bezdězem Václav Kruh (Václav Kruh), Petr Tachovský (Petr Tachovský), Kříž (Kříž), kovář Petr (Petr kovář), kovář Šimon (Šimon kovář), Mařík Šťáva (Mařík Šťáva), Budek (Budek), krejčí Macek (Macek krejčí), česíř Jan (Jan češieř) Jeník (Jeník) a kovář Mařík (Mařík kovář) oznamují, že Janek z Oken (Janek z Oken), jeho manželka Barbora (Barború manželkú svú) a Petr Tachovský požádali o tento zápis. V něm se Janek z Oken a jeho manželka Barbora zavazují, že si z majetku Pánka z Oken (nebožce Pánka z Oken) a po něm pozůstalých dětí (od těch sirotkův) nevezmou více než pět kop grošů (pět kop gr.) ve dvou termínech; jednu kopu hned (jednu kopu hned) a čtyři kopy grošů (čtyry kopy gr.) během roku po nejbližších Vánocích (od těchto vánoc nynie přišlých) 24. prosinci 1436; Barbora ponechává svým dětem a sirotkům Pánka deset kop grošů (desět kop gr.). Pokud by zemřely před dosažením zletilosti, připadne částka opět Barboře.
- A: SOA Praha ‒ SOkA Mladá Boleslav; AM Bělá pod Bezdězem; kniha 1417; fol. 16r; aktuální uložení neověřeno
Přepis regestovaného dokumentu
My Matyáš purgmistr, Václav Kruh, Petr Tachovský, Kříž, Petr kovář, Šimon kovář, Mařík Šťáva, Budek, Macek krejčí, Jan češieř, Jeník a Mařík kovář, vyznávámy nynějším i budúcím, že přědstúpivče přěd nás poctivý muž Janek z Oken s paní Barború manželkú svú, a Petr Tachovský spolusúsěd a přísežný náš, takové paměti vkladu žádali jsú: Najprve že taká smlúva stala sě jest mezi nimi: že svrchu psaný Janek z Oken s paní Borború manželkú svú nemají nic vzieti z toho statku nebožce Pánka z Oken i od těch sirotkův, než jedno pět kop gr., rozdielně, jednu kopu hned, a od těchto vánoc nynie přišlých v rocě čtyry kopy gr.; a když to vyberú Janek svrchu psaný s svú manželkú svrchupsanú, nemají tu nic viece jmieti. A za ty svrchupsané peniezě rukojmie jsú Petr Tachovský, Řehoř z Luk, Kříž a Vaněk Chřípek z Bělé. Ten zápis křížem přeškrtnut a připsáno: Splněno jest.
Toto však sobě vymienili: že svrchupsaná paní Barbora, manželka již psaného Janka z Oken, poostavila svým dětem a sirotkóm nebožce Pánka desět kop gr., jestliže by živy jsúce, své moci došly, aby to při nich zóstalo; pakliby Buoh jich neuchoval dřieve, než by své moci došly, aby těch kop desět zasě na ni spadlo. A ten zápis stal sě anno Dom. mill.° CCCC°XXXVI° feria II ante festum s. Barbare virg. To přeškrtáno mnohými čarami, a připsáno: Proto wymassano gest, že vo to konečná smlúva vo to jest za purkmistra Maříka.