Pražský arcibiskup Konrád z Vechty (Konrad boží milosti arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legat), Jan starší z Michalovic (Jan starší z Michalowic), Čeněk z Vartenberka a z Veselé (Čeněk z Wartenberka jinak z Weselé), Aleš Škopek z Dubé (Aleš z Dubé seděním na Úšči), Jindřich Berka z Dubé na Housce (Jindřich Berka z Dubé seděním na Húsce), Albrecht z Dubé na Kostomlatech (Albrecht z Dubé seděním na Kostomlatech), Smil Holický ze Šternberka na Zaječích u Pyšel (Smil ze Šternberka seděním na Zaječicich), Aleš ze Šternberka na Týřově (Aleš ze Šternberka seděním na Týřowě), Jan Puška z Kunštátu na Kostomlatech (Jan Puška z Kunstatu seděním na Kostomlatech), Jan Měštecký z Opočna (Jan z Opočna), Hašek z Valdštejna (Hašek z Walšteina), Půta III. z Častolovic (Puota z Častolowic), Mikuláš Zajíc z Házmburka na Budyni (Mikuláš z Hasenburka seděním na Budyni), Hynek Krušina ze Švamberka (Hynek Krušina z Šwamberka), Hynek Koldštejnský z Valdštejna (Hynek z Kolšteina jinak z Walšteina), Fridrich z Kolovrat (Fridrich z Kolowrat), Hynek Krušina z Lichtenburka (Hynek Krušina z Lichtenburka), Jan mladší z Michalovic (Jan mladší z Michalowic), Heřman z Landštejna na Borotíně (Heřman z Lanšteina jinak z Borotína), Hanuš z Koldic na Krupce (Hanuš z Koldic seděním na Krupce), Zdeněk Medek z Valdeka a Týnce nad Sázavou (Zdeněk Medek z Waldeka seděním na Týnci), Václav, Markvart, Petr a Beneš ze Zvířetic (Wáclaw, Markwart, Petr a Beneš bratřie ze Zwieřetic), Voksa z Valdštejna (Wok z Walšteina řečený Woksa), Plichta ze Žerotína (Plichta z Žirotina), purkmistři, konšelé a celá obec pražských měst (purkmistři, konšelé a obce měst Pražských), Diviš Bořek z Miletínka (Diwiš z Miletinka), Vilém Kostka z Postupic na Hrádku (Wilém z Postupic seděním na Hrádku), Bohuněk z Hořovic na Rabštejně (Bohuněk z Hořowic seděním na Rabšteině), Jan ze Smiřic (Jan ze Smiřic), Zdeněk z Drštky (Zdeněk z Drščky), Hlas z Kamenice (Hlas z Kamenice), Duc z Vařin, purkrabí na Nečtinách (Duc z Wařin purkrabie na Nečtinách), Petr z Chrástu a Vížky (Petr z Chrastu) a jiní páni, rytíři, panoši, města i obce Českého království (jiní páni, rytieti, panoše, města i obce země České) zastoupení na sněmu v Praze (města Pražského) uzavírají příměří až do svatého Martina následujícího roku (do Swatého Martina w rok, jakožto i příměřie, a nic déle) 11. listopadu 1424, neboť tak chtějí napravit mnohé velké nesnáze a bezpráví, které vznikly v Českému království kvůli nesvornosti vůle a rozumu k božím pravdám:
1 Předně v návaznosti na úmluvy přijaté na sněmu v Kolíně (w Kolíně) potvrdili řádné slyšení, pod patronací krále Zikmunda, o božích pravdách (ty kusy prawd božiech), které se má konat v Brně (w Brně městě markrabstwie Morawského) před laickým sborem, složeným z českých a moravských šlechticů, oprávněných posuzovat přesvědčivost argumentů, předložených znalci Bible, a vynést konečný výrok. A tato disputace se má konat v některém ze dvou termínů (z těch dwú rokú jmenowaných), buď na Nový rok 1424 (na Nowé léto nynie najprwé přištie) 1. ledna 1424 nebo uprostřed postu (o středopostí tehdy příštieho). Přičemž čtyři neděle (čtyři neděle napřed) před dohodnutým termínem slyšení má královská strana dodat glejty (listy gleitownie) ve znění, v jakém je předtím vydá kancelář Starého Města pražského (na rathauze města Pražského welikého) pro pány, pražany, rytíře, panoše, města, mistry a kněze (pány, Praženy, rytieře, panoše, města, mistry a kněze) a jejich doprovod, k jejichž ochraně na cestě tam i zpět se jmenovitě zavazují Jan starší z Michalovic, Čeněk z Vartenberka, Aleš Holický ze Šternberka, Mikuláš z Házmburka a na Kosti a Fridrich z Kolovrat. Pokud by na slyšení v Brně nedošlo k dohodě, mají uspořádat do jednoho roku (rok na jiné miesto) další slyšení, na kterém by byl vynesen konečný verdikt.
2 Dále oznamují, že zvolili správce a hejtmany jakožto zemskou vládu (za mocné zpráwce a hauptmany země této wšie České), v níž má být za katolíky Jan starší z Michalovic, Čeněk z Vartenberka, Oldřich II. z Rožmberka (Oldřicha z Rosenberka), Aleš Holický ze Šternberka, Hynek Hlaváč z Lipé (Hynka řečeného Hlawáč z Lipého), Fridrich z Kolowrat; a za utrakvisty Hašek z Valdštejna (Haška z Walšteina), Heřman z Landštejna a Borotína, Hynek Koldštejnský z Valdštejna, Hynek Krušina z Lichtenburka, Diviš Bořek z Miletínka a Jan ze Smiřic. K tomu jim udělují plnou moc a kompetence, slibují jim poslušnost, zvláště pak v případě, že by od nich byli vyzváni k obraně země a stíhání zemských škůdců na vlastní náklady.
3 Dále je stanoveno, že pokud by někdo nechtěl k této úmluvě přistoupit, má být k tomu přinucen nebo považován za nepřítele, a přiveden k ní silou z rozkazu výše jmenovaných správců a hejtmanů. Podobně i statky všech, kteří by se k úmluvě nepřipojili, mají být dobyta a poskytnuta pro obecné dobré.
4 Dále je stanoveno, jestliže by některý ze zvolených správců a hejtmanů zemřel (neuchowal pán buoh) nebo by se znelíbil své obci (swé sě obci), může být onou obcí nahrazen někým jiným.
5 Dále je vymíněno, aby sporné statky (zbožie) pánů, rytířů, panošů a měst, které byly ve válce (w těch walkách) dobyty a odňaty, mají být podle úmluvy do dvou neděl od data tohoto listu (we dwú neděli od dánie tohoto listu úmluwného) postoupeny do rukou ustanoveného člověka, nebo propuštěny pod zárukou. Pokud by o ně mezi některými vznikl to spor, mají o tom rozhodnout co nejdřív správci a hejtmani, a nečinit dál překážky v opravě vypálených a zbořených tvrzí a hradů (twrzí i zámków). Pokud by nedošlo k dohodě, tehdy mají být postoupeny všechny takové statky na Dušičky po Všech svatých (na Dušky po Wšech Swatých) 2. listopadu 1424 zase těm, u nichž byly před těmito úmluvami.
6 Dále je vymíněno, že v případě vzniku sporu mezi kterýmikoliv ze signatářů o královské či církevní statky (zbožie kněžská anebo králowstwie), rozhodnutí náleží správcům; a na čem se jednomyslně nebo z většiny usnesou, tomu se strany podrobí (obwyknúti).
7 Dále pokud některý ze signatářů má na královské či církevní statky (kněžská, mnichowská anebo králowstwie dědičně nebo dožiwotně) listinu, vydanou králem Václavem IV. (krále Waclawa), nebo za jeho časů pražskými arcibiskupy, biskupy, preláty konventů, kapitol, klášterů a kostelů (arcibiskupa, biskupów, anebo jiných prelátów, konventów, kapitol, klášterów a kostelów w zemi našie za času krále Wáclawa), mají to správci prověřit; a pokud by někdo ony listy na druhé odkázal, nemá proti tomu nikdo vystupovat.
8 Dále je smluveno, že zajatci obou stran (wězňowé s obú stranů) mají zůstat bez upomínání po dobu platnosti příměří. V případě nedůvěry mají být propuštěni za složenou zástavu až do doby stanovenou dvěma hejtmany z obou stran v daném kraji (dwú hauptmanú s obú stranú w tom kraji přísedících).
9 Dále se zavazují, že pokud by některý ze signatářů upadl kvůli této úmluvě do zajatí, společně jej vysvobodí.
10 Dále se zavazují k bezprostřední vzájemné pomoci proti všem, kdo by se pokoušel úkladně dobýt či obsadit jejich hrady, tvrze a města, zvláště pak, pokud by se jednalo o pražská města.
11 Dále svolují k obnově ražby kvalitních stříbrných grošů pražského rázu (groš a peniez jednostajný Horský rázu Pražského, dobrý střiebrný a za sprawedliwy shledaný, s řádnú přísadú diela nynějšieho) z dob krále Václava IV.. Páni, rytíři i města slibují, že vyhlásí na trzích, aby jim lid prostřednictvím ustanovených přísežných pod pokutou odevzdal špatné mince. Každý, kdo do oběhu pustí minci špatné kvality (bez řádné přísady měděné groše anebo penieze), má být prověřen stanoveným úředníkem (ohledači a úředníky na to sazenými); pokud se prokáže zlý úmysl, bude takový člověk potrestán (hodnú pomstů) jako podvodník (jakožto na pokladače záleží). Zavazují se zakročit proti každému, kdo by razil mince mimo Kutnou Horu (Horu), k takovému budou přistupovat jako k zemskému škůdci (k falešníku peněz a škodci země této)
12 Dále je smluveno, že pokud by na některého ze signatářů kdokoliv zaútočil, jsou mu všichni povinni bezodkladně pomoci, a to na výzvu dvou nebo více hejtmanů (hauptmanów dwú anebo wiec).
13 Dále je zaručena svoboda na všech cestách v zemi, aby po nich mohli kupci bez překážek cestovat. Pokud by někdo na těchto cestách loupil, toho mají chytit a naložit s ním jako se zjevným lupičem a zemským škůdcem (jakož na zjewného lúpežníka a škodci této země záleží).
14 Dále je stanoveno, že všichni páni, rytíři, panoši a obce z Českého království, kteří nejsou v tomto listu jmenováni, ale chtěli by k úmluvě přistoupit, mohou tak učinit, a to v případě, že jsou v zemi, pak do tří týdnů od zveřejnění úmluvy (we třech neděléch) v Praze, a v případě, že se nachází mimo zemi, pak mohou až do tří měsíců (we třech měsieciech) od zveřejnění. A takovým má být umožněno k úmluvě připojit své pečetě (pečeti jich přiwěšeny byly) a jména (jména jich křestná).
15 Dále je vymíněno, že pokud by chtěli k úmluvě přistoupit páni, rytíři, panoši, města a obce Moravského markrabství (markrabstwie Morawského), tehdy jim to má být umožněno. Signatáři se zavazují k doslovnému naplnění všech bodů úmluvy. Pokud by ji v něčem kdokoliv přestoupil, a na to byl vydán nález správců a hejtmanů, tehdy bude zbaven cti, majetku, který má být určen pro obecné dobré, jako byl zapsán do desk zemských (w zemských dskách), a navíc má být vypovězen na věčné časy ze země.
- A: N/A
- B: AHMP; Sbírka rukopisů; sign. 7860; aktuální uložení neověřeno
- C: OLB; Milichsche Bibliothek; rkp 231; fol 5‒6; aktuální uložení neověřeno
- Palacký 1850, s. 516‒519.
- Bezold 1875, s. 32‒33.
- Tomek 1879-IV, s. 275, 293‒301.
- Windecke, s. 86.
- Tomek 1899-IV, s. 273, 286‒289.
- Jecht 1911, s. 71‒72.
- Pekař 1930-III, s. 230‒234.
- Hlaváček 1956, s. 71‒109.
- Hlaváček 1963b, s. 76‒79.
- Bartoš 1965, s. 187‒188.
- Šmahel 1987, s. 23‒24.
- Šmahel 1993-III, s. 143‒145.
- Kavka 1998, s. 112‒125.
- Čornej 2000, s. 331‒340.
- Šmahel 2002-II, s. 1303‒1305.
- Nikodem 2004, s. 301.
- Boublík 2006, s. 9.
- Čapský 2007, s. 597.
- Coufal 2012, s. 177‒179.
- Bystrický 2013, s. 168‒169.
- Beran 2014, s. 64‒65.
- Šandera 2015, s. 108.
- Elbel 2016, s. 11‒12.
- Janiš 2017, s. 251‒252.
- Čornej 2019, s. 542‒550.
- Čornej 2021, s. 191, pozn. 96.
- Šmahel 2021, s. 347.
We jméno božie, amen. My Konrad boží milosti arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legát, Jan starší z Michalowic, Čeněk z Wartenberka jinak z Weselé, Aleš z Dubé seděním na Úšči, Jindřich Berka z Dubé seděním na Húsce, Albrecht z Dubé seděním na Kostomlatech, Smil ze Šternberka seděním na Zaječicich, Aleš ze Šternberka seděním na Týřowě, Jan Puška z Kunstatu seděním na Kostomlatech, Jan z Opočna, Hašek z Walšteina, Puota z Častolowic, Mikuláš z Hasenburka seděním na Budyni, Hynek Krušina z Šwamberka, Hynek z Kolšteina jinak z Walšteina, Fridrich z Kolowrat, Hynek Krušina z Lichtenburka, Jan mladší z Michalowic, Heřman z Lanšteina jinak z Borotína, Hanuš z Koldic seděním na Krupce, Zdeněk Medek z Waldeka seděním na Týnci, Wáclaw, Markwart, Petr a Beneš bratřie ze Zwieřetic, Wok z Walšteina řečený Woksa, Plichta z Žirotina, et cetera purkmistři, konšelé a obce měst Pražských, Diwiš z Miletinka, Wilém z Postupic seděním na Hrádku, Bohuněk z Hořowic seděním na Rabšteině, Jan ze Smiřic, Zdeněk z Drščky, Hlas z Kamenice, Duc z Wařin purkrabie na Nečtinách, Petr z Chrastu et cetera i jiní páni, rytieti, panoše, města i obce země České, na obecném sněmu města Pražského we jméno božie sebraní, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie uslyšie: že znamenawše mnohé rozličné weliké nesnáze, bůře, záhuby, pálenie, násilé, bezprawie i jiné rozličné neřády králowstwi Českému škodliwé i ohyzdné, a w něm zwyklé pro neswornost wuole a rozumu ku prawdám božským w zemi našie z dáwna ohlášeným, žádajíce wší naši pilnosti, z přirozené našie powinnosti, ty neřády w řád, búře w poklid a swornost uwésti, a tady obecné dobré téhož králowstwie naprawiti a upewniti , učiniwše a swolawše sněm obecný České země wšichni wespolek a za jeden člowěk w městě hlawniem Pražském swrchupsaném, tak že po mnohých sněmiech častokrát námi dřiewe držaných w konečný mír a w upokojenie sworné a w jednotu wšie swornosti, jiežby tato země bohdá newinně zhyzděná a neprawě narčená, od takowých neřádných powěstí, ohyzd a narčenie najpoctiwějie mohla očištěna a wywedena býti, chtiece uhoditi, a dalších záhub a škodliwostí se nedopuštěti, w takowúto smlúwu a jednotu wnikli sme a wstúpili, i moci tohoto listu wnikujice i wstupujíce:
Najprwé: úmluw sněmu w Kolíně námi společně před tiemto sněmem Pražským učiněného potwrzujíce, slyšenie řádné, poctiwé, swobodné a bezpečné beze wšeho utištěnie, na ty kusy prawd božiech, těm kteříž sú sě o ně z nás zasadili a toho slyšenie z dáwna žádali, pod jistými gleity wedle zápisuow gleitownich mezi námi učiněných, kteříž jim od nás pánow druhé strany mají zjednáni býti, před sě abychom wedli a jeho neopúštěli; tak aby to slyšenie řádné a poctiwé, bezpečné a neutištěné, w Brně městě markrabstwie Morawského na Nowé léto nynie najprwé přištie anebo o středopostí tehdy příštieho, z těch dwú rokú jmenowaných na jednom, má držáno i přijato i jednáno býti, měsiec napřed těch dwú roków jmenowaných, anebo mezi těmi dwěma rokoma na určený den nám čtyři neděle napřed wěděti dadúc, listy gleitownie swrchupsané w táž slowa neb w týž rozum, jakož jest wydáno na rathauze města Pražského welikého, položiece, pány, Praženy, rytieře, panoše, města, mistry a kněze k tomu slyšení s jinými osobami jich, wydané w Kolíně na Labi, w moc a obranu naši wěrnú my Jan starší z Michalowic, Čeněk z Wartenberka, Aleš z Šternberka, Mikula z Hasenburka seděním na Kosti, Fridrich z Kolowrat, s jinými pány k nám přichylnými, máme a slibujeme přijeti a je swými žiwoty do Brna města swrchupsaného, i zasě na též miesto do Kolína nad Labem, dokonaj sě to slyšenie anebo nedokonaj w Brně uložené, kdyžbykoli toho na nás požádali, wěrně prowoditi wedle listów gleitownich. Na kterémšto slyšení ty prawdy swaté mezi námi ohlášené aby mohly býti swobodně wyznány a písmem swatým stálejším dolíčeny a dokázány, páni obojie strany, k těm prawdám swatým příchylní i jim odporní, přijmúce sobě z měst, rytieřów i panoší, každá strana zwláště kohož ráčí, a to toliko z našich zemí České a Morawské, máme a mají býti a přiseděti, a dówodów stálejšieho písma swatého kteráž strana powede, máme a mají pochwaliti jednostajně podlé swého řádu, a na tom má přestati, a s obú stranú máme k tomu přistúpiti, to držeti, twrditi a wedle pochwalenie hájiti i brániti. A kdyžby to slyšenie tak prowedeno bylo, jakož swrchupsáno stoji: tehdy o jiné swětské wěci ktožbykoliwěk z České i Morawské zemi které osobě z nás anebo my komu z druhé strany winu kterů dali, toho pány, rytieri i z měst z našie strany i z druhé strany k tomu přijatými společně mají mocni býti, jakož swrchupsáno stoji, a na nich s obú stranú má přestati. A jestližeby kterých wěci tu w Brně nedokonali: tehdy tíž páni, rytieři, panoše i z měst obú dwú stranú maji moc rok na jiné miesto, kamžby se jim zapodobné zdálo, odložiti, smluwiece sě jednostajně.
Item: že sme společně wywolili sobě a wywolujem moci této našie umluwy, urozené pány strany jedné: Jana staršieho z Michalowic, Čeňka z Wartenberka, Oldřicha z Rosenberka, Alše ze Šternberka, Hynka řečeného Hlawáč z Lipého, Fridricha z Kolowrat; a strany druhé: Haška z Walšteina, Heřmana z Borotína, Hynka z Kolšteina, Hynka Krušinu z Lichtenburka, Diwiše Bořka z Miletínka a Jana ze Smiřic, za mocné zpráwce a hauptmany země této wšie České; jim plnú moc a prawo dáwajice, tu zemi i nás wšech zprawowati, zřiediti a wšecky wěci jednati, cožby bylo k upokojení a w řád uwedení nám této zemi potřebného a užitečného. Klerýchžto zpráwci i hauptmanów máme i slibujem poslušni býti, a k nim wěrné zřenie mieti, cožby sě upokojenie této země a dobrého obecnieho dotýkalo; a zwláště w tom, kdyžbychom s obú stranu od nich společně, anebo ode dwú, neboli od wiece z nich, ku pomoci a k obraně země našie, ktožbykoliwek ji hubiti, neřády wésti a w ni búřiti chtěl, byli obesláni, našimi náklady wlastnimi wěrně a statečně sami osobně se wši swú moci pomáhati máme a na ty zhubce wzhóru býti, kamžby nám od zpráwci a hauptmanów swrchupsaných bylo přikázáno. A tiem každý z nás jest zawázán a powinen; lečby která hodná příčina w tom překážela, kterážby od těch zpráwcí anebo od jednoho z nich přijata byla: ale wždy moc naše, kteráž móž od nás jmiena býti, aby wyslána a wyprawena byla podlé každého z nás jměnie, a wedle těch zpráwci i hauptmanów rozkázanie a uloženie.
Item také znamenitě jest swoleno i uloženo, jestližeby kto nechtěl k této úmluwě našie proti zhubciem země této přistupiti a neřádów pomoci stawowati, ten anebo ti má anebo mají k tomu připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, a podlé rozkázanie zpráwci swrchupsaných k tomu je připrawiti. Také jestližeby která zbožie na těch, kteřížby s námi w těchto úmluwách býti nechteli a na zhůbce zemské pomáhati odpierali, anebo na kterých jiných našich nepřietelech dobyta byla, ta na obecné dobré mají obrácena býti, podlé rozkázanie zpráwci a hauptmanów swrchupsaných.
Dále jest také swoleno a ustanoweno, jestližeby neuchowal pán buoh koho z těch zpráwcí nebo hauptmanow driewe jmenowaných, anebo že by některý z nich swé sě obci nelíbil: tehdy ta obec, z kteréž jest zpráwce nebo hauptman wolen, móže a bude moci na jeho miesto jiného téhož řádu postawiti.
Item jest znamenitě wymieněno, aby wšecka zbožie pánów, rytierów, panoší a měst, wynimajíce měšťany wyšlé, wlastnie a dědičná, w těch walkách s obů stranú dobytá a odjatá, w těchto úmluwach we dwú neděli od dánie tohoto listu úmluwného bez dalšieho pomčenie byla postúpena a k wěrné ruce člowěka hodného té strany, o něhož by sě smluwili, anebo pod wyručením hodným a podobným těch zámków wedle zápisuow mezi stranami o ty zámky a zbožie učiněných. Pakliby který ústrk mezi nimi byl, to mají mezi nimi hauptmané a zpráwce ohledati, a na jich wyrčení s obú stranú mají přestati, a twrzí i zámków wypálených i zbořených s obů stranú w těch úmluwách neoprawujíce, a zdělaných po wyjití těch úmluw i w tom času a nastupowání nerušiece. Paklibychom w příměří mezi námi uloženém u konečnú smlúwu newstúpili a konečně sě neumluwili: tehdy na Dušky po Wšech Swatých před wyjitím příměřie ti zámkowé i ta jistá zbožie wlastnie a dědičná zasě těm, ktožby kterých w této mieře před těmito našimi úmluwami w držení byl anebo byli, mají s obú stranú tak, jakož swrchupsáno stoji, bez odpornosti wšelikteraké a beze lsti zasě postúpena býti, wedle wyručenie a slibów i zápisów mezi námi dále učiněných.
Item jest znamenitě wymieněno a s obú stranú swoleno, jestližeby kteří ústrkowé mezi námi anebo mezi kterými z nás wznikli o která zbožie kněžská anebo králowstwie, o to na zpráwciech mají jednostajně přestati; a na čemžby těmi jednostajně anebo wětší stranú zuostaweni byli, tomu obwyknúti mají beze wšie odpornosti.
Item jestližeby kto z nás sě na která zbožie anebo zápisy, kněžská, mnichowská anebo králowstwie dědičně nebo dožiwotně táhl kterými listy majestátowými krále Waclawa slawné paměti anebo listy arcibiskupa, biskupów, anebo jiných prelátów, konventów, kapitol, klášterów a kostelów w zemi našie za času krále Wáclawa paměti slawné swrchupsaného řádně wyšlými a obdrženými, toho tiež zpráwce swrchupsaní mají mocni býti; a kteréžby listy při moci zostawili aneb nezostawili, proti tomu ižádný odpierati nemá.
Item jest také s obú stranú swoleno, že wězňowé s obú stranů mají rok mieti, a bezewšeho upominánie i šacowanie w pokoji státi do wyjiti příměřie mezi námi s obú stranú uloženého. Pakliby kto swým wězňóm swěřiti nechtěl, ten je na hodné rukojmě dáti má do času swrchupsaného wedle rozkázanie dwú hauptmanú s obú stranú w tom kraji přísedících.
Item jestližeby kto z nás v těch úmluwach anebo pro tu úmluwu kde jat byl, o toho zproštěnie společně a wěrně waši i naši pilnosti státi máme, kudy bychom je z té wazby wyswoboditi a zprostiti mohli.
Item jestližeby w těch úmluwach našich který hrad, twrz nebo město komu z nás nebo z našich ztečen, aneb kterákkoliwěk úkladně dobyt anebo obehnán byl: tehdy inhed bez meškánie wšichni společně zhóru býti máme, sobě stále a wěrno pomáhati proti takowým úkladom, jeden druhého nečakaje, kdyžby to nás došlo a o to byli obesláni. A zwláště bylo-li by které potřebie městu Pražskému hlawniemu proti kterým jich ukladačom, a jimi byli obesláni a požádáni, tehdy wšeho nechajíce jim ku pomoci se wší naší mocí hotowi býti máme bezewšeho prodlewanie i omluw wšelikterakých, aby to město hlawnie w celosti a w swé moci bylo zachowáno a při swém řádu zuostaweno.
Item aby tato země pro rozličnost mincí před chwílí zniklých dále zahubena a zklamána nebyla, swolili sme a moci tohoto listu zápisného swolujem společně jednostajně, chtiece, aby pro obecné dobré a zasě oprawenie i zwelebenie této země České, groš a peniez jednostajný Horský rázu Pražského, dobrý střiebrný a za sprawedliwý shledaný, s řádnú přísadú diela nynějšieho, i kterýž před časy za slawné paměti krále Waclawa i po jeho smrti sprawedliwý a střiebrný dělán jest a obecně. A aby od každého za wšelikterakú kúpi bez odpornosti po wšech obchodech byl brán jednostajně: my wšichni páni, rytieři, panoše i města napřed je sami od swých poddaných za úroky i za jiné poplatky berúce, k témuž je braní peněz tak připrawiti slibujem i po trziech hlasem biřicowým prowolati kážemy; takowý na to řád ustanowiece, aby po wšech městech a trziech někteří přísežní, na penězích a na groších sprawedliwych sě znajíce, wydáni byli pro lidi sprostné, ačby sě kto neznal, ale aby dojda k přísežným k tomu wydaným, a podlé jich rozeznánie a kázanie takowý groš a peniez bral beze wšie odpornosti; a ktožby toho učiniti nechtěl, aby k tomu byl připrawen pod některú hodnú pokutu, w každém městě i městečku na to uloženú. A jestližeby kto bez řádné přísady měděné groše anebo penieze mezi dobré wmiesil beze lsti, takowému ti penězi mají přestřiháni býti ohledači a úředníky na to sazenými; pakli to z úmysla které penieze měděné nebo olowěné nebo které jiné, ježby w sobě žádné přísady neměli, wměšowal by mezi dobré, a to naň hodným dowodem shledáno: nad takowým aby pomstěno bylo hodnú pomstů, jakožto na pokladače záleží. A jestližeby kto kde jinde w kterémkoliwek miestě mimo Horu od staradáwna wysazenú groše nebo penieze kowal nebo dělal na škodu a na záhubu této země: proti takowému slibujeme wší naší moci společně sě postawiti, k jeho hrdlu i statku hlediece, jakožto k falešníku peněz a škodci země této a obecného dobrého.
Item jest umluweno a swoleno, ktožbykoliwěk na nás wšecky, anebo na některého z nás, ježto w této smluwě zápisu s námi jest anebo potom bude, bezprawím nebo mocí kterákkoliwěk sahal: tehdá my wšichni se wší naší moci inhed, jeden druhého nečakaje, máme a slibujem našimi žiwoty a s našimi lidmi k obeslání hauptmanów dwú anebo wiec na takowé bezprawce sáhnuti a wzhóru býti bez meškánie.
Item také pro uwarowanie budúcie drahoty a zpuštěnie země našie chcme, aby wšecky silnice od staradáwna obyčejné z jiných zemí i w našie byly odewřeny a swobodny, tak aby kupci a obchodníci bez překazy wšelikteraké swé kúpě mohli jednati a wésti. Pakliby kto na swobodných silnicech lúpil a překážel, na takowého máme sobě pomoci a sáhnúti tak, jakož na zjewného lúpežníka a škodci této země záleží.
Také toto jest znamenitě přidáno, ustaweno i swoleno, že wšichni páni, rytieři, panoše i obce země České, kteříž w tomto listu nejsú jmenowáni a popsáni, a kteříž po této našie smlúwě k těmto našim úmluwám a ku příměří a k nám budú chtieti přistupowati, ti wšichni we wšecky kusy w tomto listu hlawniem uložené a sepsané mají podniknúti a podstúpiti, listy swými s pečetmi wisutými ku potwrzení a ku pokutám sě w tomto listu uloženým zawázati, tak aby ti, ktož jsú w zemi we třech neděléch, a ktož jsú z země we třech měsieciech odedne prowolánie těchto umluw w Praze i po krajinách učiněného a ohlášeného počítajíc, konečně učiniti a přistúpiti mají. A těm my wšecko w tomto zápisu sepsané držeti máme, jakoby jména jich křestná w tomto listu byla úplně popsána a pečeti jich přiwěšeny byly.
Item také jest znamenitě wymieněno, jestližeby páni, rytieři, panoše, města a obce markrabstwie Morawského s obú stranú mezi sebů listy umluwnie w táž slowa učinice k nám přistupiti chtěli: tehdy my jim a oni nám máme sobě s obú stranú radni i pomocni býti. Slibujíce naší dobrú wěrú beze wšie zlé Isti společné a jednostajně wšichny kusy w této úmluwě položené a sepsané i každý z nich wěrné wésti a držeti i skutečně zachowati úplně a docela. Paklibychom na čem přestupili anebo nedrželi, anebo kto z nás přestúpil a nedržal, jehož pane bože nedaj, a toho wedle nálezu zpráwci a hauptmanuow swrchupsaných anebo wětšie strany obapolně oprawiti nechtěli anebo nechtěl, a to naň anebo na ně očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno: tehdy každý z těch přestupujících a nedržících čest, wieru a práwo řádu swého beze wšeho naň wyznánie jest ztratil a propadl, a zboží takowých i statkowé jich jim odjati mají býti a na obecné dobré připadnúti, jakoby w zemských dskách bylo zapsáno, a k tomu z země České wěčno mají nebo má wypowěděni býti beze wšeho prodlewanie. A k tomu my, ktožbychom úmluwu tuto swrchupsanú drželi, na takowé na nedržície máme a slibujem sobe wěrně a společně pomáhati a je k tomu připrawiti, kterýmižkoli obyčeji budeme moci. A tyto wšecky úmluwy swrchupsané mezi námi učiněné mají mezi námi též trwati do Swatého Martina w rok, jakožto i příměřie, a nic déle. Anno domini M°CCCC°XXIII°, in die Omnium Sanctorum.
Překlad
In gotes namen, amen. Wir Conrad von gotes gnaden erczbischoff der kirchen zu Prage und des Babistlichen stules eyn legat, Jan der elder von Michilsberg, Czenke von Wartenberg andirs von Wessels, Alsso von der Duben gesessen zu Usstcz, Heinrich Berka von der Duben gesessen uff der Huska, Albrecht von der Duben gesessen zu Costemblat, Smyl von Sternberg gesessen zu Zagiczicz, Aless von Sternberg gesessen zu Tirzaw, Jan Puska von Kunstat gesessen zu Costomlat, Jan von Opoczen, Hassko von Waldenstein, Potha von Czastolowicz, Mykolas von Hazenberg gesessen zu Budynye, Hynek Crussina von Swanberg, Hinke von Waltstein andirs von Goldenstein, Fredrich von Colowrat, Hinko Crussina von Lewchtenberg, Jan der junger von Michilsberg, Hersman von Lantstein andirs von Boratyn, Hannus von Koldicz gesessen zu Graupen, Zdenko von Waldeck gesessen zu Tyncz, Wenczlaw, Marquard, Petir und Beness von Swyriticz, Wocko von Waldstein gnant Wokza, Plichta von Zyrotyn, burgermeister, scheppfen unde gemeine der stat zu Prage, Dywisch von Mylytyn, Wilhelm von Postupicz gesessen zu Hradku, Bohunek von Horzowicz gesessen uff Rabstein, Jan von Smyricz, Zdenko Drzka, Hlass von Kamenicz, Ducz von Warzyn purgrave off Neczstein, Petir von Chrast et cetera und andir herren, ritter, knechte, stete unde gemeinschaft des landes zu Beheim off der gemeinen sampnunge der stat zu Prage in dem namen gots gesampt doselbist bekennen mit desim brive allen den, die in sehen adir hören lesen, das wir merken manchirleie unde grosze unfertikeit, unstumekeit, vorterbusse, brende, unrechte, gewalt und sust vil ander unordenkeit, dy dem kunigreych zu Beheim schedlich und obil ansteen unde sich do erhaben hant von untrechtikeit wegen des willen in der vornunft und beger zu den gotlichen warheiten, die in unsem lande zu Behem vor langen zeyten geoffenbart sint. Begernde mit allem unserm fleysse von unser angeborn zuneigunge diselben unordenunge in eyne ordenunge, untrechtikeit in eyne eynunge und stillunge ynzubrengen und domit den gemeinen nocz desselben kunigreychs widir anrichten unde befesten; machende unde beruffende eyne gemeine sampnunge des landes zu Behem allir mitenander vor eynen man in der houptstat zu Prage alzo, das noch manchen sampnungen, die do oft vorgehalden sein, in eyne enthaftige berichtunge und yn eyn eyntrechtigen frede unde in eyne ganze eynunge, domit dasselbe lant, ap got wil, ane schulde geschendet ist und an recht angesprochen ist, von solichen unordenlichen leunemunden unde beflekungen und anspruchen allirerlichste mochte gereynigit und doraus brocht werden; wellende eyn mittil vyndene und nicht mer in grossen schaden und vorterbunge komen lossen, in eyne soliche eynunge und eyn berednuss seyn wir getreten und in craft dicz brives intretende:
Zum ersten: die berednusse der sampnunge zu Coln, die wir do mitenander vor dese sampnunge zu Prage gemacht haben, bestetigende geben wir eyne ordenliche behörunge, dy do frey sey, sicher unde erlich an allen twank, off die stucke der gotlichen worheit den, die sich aus uns umb diselben stucke gesaczt haben und dieselben behörunge langest begert haben, undir den gewissen gleiten noch der vorschreybunge derselben geleite, dy do zwischen uns gemacht seyn, dy do in von uns herrn des andern teils sollen geschickt werden uf das, daz wir vor uns das füren sollen und nicht abelassen, alzo das diselbe ordenliche, erliche, sichere unde unbetwungene vorhorunge in der stat zu Brunne der marggraveschaft zu Merhern uff das neue jar iczunt zuneste zukunftig adir uff die mittevasten desselben jares komende derselben zweier vorgenanter tage an einem sal gehalden, ufgenomen unde getedingt werden, einen monden zuvor derselben zweier vorgenanten tage adir zwischen denselben zweien tagen uff eine gnante zeyt unde vier wochen zu wissen tuende mit gleits briven noch den wortern adir in demselben synn, als diselben brieffe ausgegeben seyn uff dem rathause der grossen stat zu Prage, benůmende dy herrn Pragere, ritter, knechte, stete, meistre und pfaffen zu derselbin vorhörunge mit andern iren personen, die do dorzu gesaczt seyn zu Coln uff der Elbe. Denselben geleitsbrieff sind wir legende in unsre macht unde in unsre getreue beschirmunge wir, Jan der elder von Michilsberg, Czenko von Wartenberg, Alsso von Sternberg, Jane von Opoczna, Potha von Czastolowicz, Mikolass von Hazenberg gesessen uff Kost, Fredrich von Colowrat mit andern herrn, die zu in geneiget seyn sollen, und globen ufzunemen unde sie mit iren leyben in die stat zu Brunne unde widir von dann in die stat zu Coln uff der Elbe, is werde volendet die vorhörunge adir nicht volendet doselbest zu Brünne, zu welchir zeit sie das an uns begeren werden, getreulich beleiten noch den geleitsbriven; uff den die heiligen worheiten, die zwischen uns geoffenbaret seyn, das diselben mochten frey dirkant werden unde mit bestentlicher heiliger schrift bewert unde vorsichert. Bey welchir vorhörunge die herren von beiden teilen ‒ dieselben, die dozu zu denselben warheiten geneiget sint, und die andern herren, die dorwieder sint nemende zu in aus den steten, rittern und knechten eyn iczlichsteil besundern, wen sie wollen, und doch sundirlich unde nur aus unsern landen zu Behem unde Merhern, doselbist seyn sollen und dobey siczen. Unde bewerunge bestentlicher heiliger schrift weliches teil furen wirt, sollen wir unde sie loben eintrechticlich noch seynem wesen und doran sollen ofhören unde von beiden teilen sollen wir zutreten, dasselbe halden, festen und noch derselben lobunge dasselbe vollfuren, weren unde beschirmen. Unde wenne diselbe vorhörunge zo volfurt wirt, alz oben geschriben ist, denne umb andrer werntliche sache, wer der were auz Behem und aus Merhern, welicher person aus uns oder wer ymandis an dem andern teile, keine schult geben wurden denselben herrn, ritter und knechte von unserm teil und von dem andirn teile, mitenander sollen mechtig seyn, als oben geschrieben stet, und an demselben sal usgehort werden von beiden teilen. Unde ist das, das ettliche sache doselbest zu Brunne nicht volendet werden, denne diselben herrn, ritter und knechte und aus den steten von beiden teilen macht haben uff eine andir stat, wo sie das gut dunket, zu legen, wes sie sich eyntrechtlich voreynen werden.
Item das wir uns mitenander erkoren haben und kisen in craft deser unsrer berednusse die edeln herrn von eyme teil: Jane von Michilsberg, Czenke von Wartenberg, Ulrich von Rosenberg, Hlawacz von der Leypen, Jane Holsky, Fredrich Colowrat unde von dem andern teil: Aless Skopko, Hasko von Waldenstein, Hinko von Goldenstein, Pussko von Kunstat, Smyl von Sternberg und Hinko Crussina vor mechtige vorwesere und houptleute des ganzen landes zu Behem, in volle macht und recht gebende dasselbe lant und uns, welicherley wesen die weren, keinen nicht beschuczende. Denselben vorwesern und houptleuten sollen und globen wir gevolgik zu seyn und zu in eyn treues ufsehen zu haben, was sich zu befredung dicz landes neigen worde unde beruren den gemeinen nucz und sundirlich in dem: Wen wir von beiden teilen von in mitenandir adir von zwein adir meren teil von in zu hulffe und zu beschirmunge unsers landes, wer der were, der das vorterben welde und unordenung unde betemerunge doryn treybin welde, wenne diselbin besant wurden mit unsern eigenen uflegungen, getreulich fleysiclichen und redelichen yderman mit seynes selbis leybe mit unserer ganzen macht helffen sollen unde off soliche vorterber des landes ofseyn sollen, wo uns die vorwesere unde houptleute heissen unde gebieten werden, und dohin ittlicher uz uns schuldig ist gehorsam zu seyn, es were denne eyne redeliche sache, dy einen doran hinderte, die von den selben vorwesern und houptleuten vor eyn redeliche sache ofgenomen wurde; ader in unser macht, die wir vermugen, das diselbe ausgesant und ausgericht wurde noch dem, als yderman vormag, und noch der vorweser und houptlůte geheisse unde saczunge.
Item, ez ist auch nemelich gewilkuret und ausgetragen, were is sache, das ymandes nicht welde zu treten zu desem unserm berednusse wider dy vorterber dicz landis und nicht helffen welde, soliche unordenung zu dempfen, der adir dy sal oder sollen dorzu genötiget werden, und wir sie vor unse viende halden sollen und noch geheisse der obgeschreben houptleute dorzu nötigen. Auch were es sache, das etliche guter weren derselben, die mit uns in solich berednuss nicht seyn wolden unde sich wedirten zu helffen wider dy vorterbere des landis adir sust andir unsre viende gewunnen wurden, soliche guter uff den gemeinen nucz gewendet sollen werden noch dem geheisse der obgeschreben houptleute.
Fürbas ist auch gewilkurt und gesaczt, wer is sache, das got behute, das derselben vorweser und houptleute eyner abginge adir das etlicher aus in der gemeine nicht gevyle, denne dieselbe gemeine mag und sal einen andern vorweser ader houptman an desselben stat kisen, der demselben gleych were.
Item is ist nemlich aufgenommen, das alle guter der herrn, ritter und knechte und stete, ausgenommen die burger, dy von dem ihren gegangen seyn und eigene erbegüter, die in desen krigen von beiden teilen empfremdit und gewunnen seyn, in diesem berednuss ynwendig in zwen wochen von gebunge dicz brives an allen langen verzok sollen abgetreten werden und zu getrowir hand eynem wolgehalden manne desselben teiles, umb welchen sie sich voreynten, ader noch eyner gewonlichen ausburgunge derselben sloss noch geheisse der herrn: des herrn Czenken, des herrn Hassken unde zweier herrn von Prage und zweier landleuthe von beiden teilen, die dorzu geruft werden, sollen gegeben werden, alzo das der festen unde slosser, dy vorbrant und zubrochen seyn, von beiden teilen in denselben berednussen nicht gebessert werden, und dy slosser, dy unzubrochen seyn, wenne dese berednusse eyn ende werden haben, unde in der zeyt und an der abetretunge unvorstort bleyben sollen. Were ez abir sache, das wir in dem frede, der zwischen uns gemacht ist, nicht treffen in eyn ganz ende, adir daz wir uns nicht enthaffticlichen voreynten, denne uff aller zelen tag 2. November 1424 noch allirheiligen tage, ewenne der frede ausgeht, die slosse und eigen und erbegåter sollen erwidern denselben, die sie vor desem berednusse inne gehat haben, von beiden teilen alzo das sie, als oben geschreben stet, an alle wederunge und an gever abegetreten werden noch dem aussproche, globde und schreibunge, die doruff seyn gemacht. Item es ist nemlich ufgenomen unde von beiden teilen gewilkurt, were is sache, daz keyne zweitracht sich zwischen uns erhübe umb ettliche pfaffen gutere adir der closter guter, umb diselbin guter sal is bleyben bey den vorgenanten vorwesern und woruff sie alle eintrechtlichen adir das grössere teil bleiben wirt, doran sie in gnugen sollen lossen an alle widerrede. Item were is sache, das ymant aus uns uff etliche gutir adir vorschreybunge der pfaffen adir monche ader des kunigs guter, es sey erblich adir zu leybgedinge, das sich ymand dorzu zöge adir hilde mit majestat briven des kunigs Wenczlawes des selegin gedechtnisse adir mit briven des erczbischoffs, der bischoffe adir ander prelaten, conventen, capiteln, clostern und kirchen unsres landis bey den zeyten des kunigs Wenczlawes selegin gedechtnisse redelich ausgegangen, derselben brife die oben geschreben vorweser mechtik seyn sollen, und welche brife bey iren creften behalden ader nicht behalden werden, dowider sich nymand widern sal in keynir mosze.
Item is ist von beiden teilen gewilkurt worden, das dy gefangen von beiden teilen tag haben sollen und an alle muunge und widerstellunge sten, unc bis der frede ausget, der zwischen uns gelegit ist worden von beiden teilen, und were ymand, der seinem gefangen nicht gleuben wolde, derselbe solle in ausgeben uff erbere burgen uncz zu der obgenanten zeit noch geheysse der houptleute von beiden teilen in demselben creisse gesessen.
Item were is sache, das ymand aus uns in desim berednisse adir durch desir berednisse willen gefangen wurde, umb ledigunge desselbin sollen wir alle mitenander getreulich mit allem unserm fleysse sten, wie wir in adir sie aus dem gefenknisse ledig und loz machen mochten. Item wer is sache, das in desen berednissen kein haus, festen adir stat ymant aus uns adir der unsern dirloffen adir mit listen gewunnen adir berant wurde, denne alzuhant an seumnisse alle mitenander off sollen seyn unde uns bestendiclichen und getreulich helffen sollen wider solich argelist, eyner des andern nicht beitende, wen wir das gewor adir dorumb besant wurden; unde sunderlichen were is not der stat Prage zu hulffe komen widir die egenanten argelisten; und das sie dorumb besant wurden, denne alle dinge lossende sollen wir in bereit seyn mit allir unsir macht an allen verzok unde widerrede, das diselbe houptstat mochte behalden werden ganz unde unvorseret in seynir ordenunge.
Item das dicz land zu Behmen von manchirleye muncze wegen, dy vorzeiten entstanden seyn, nicht vorterbit und vorfurt werde, zo haben wir uns voreynt und yn craft dis brieffes eyntrechticlichen gewilkurt und gefunden durch des gemeinen nuczes willen und das sich dasselbe land wider bessere und zuneme, das eyn Behmisch groschen unde phennynk, der uff dem Perge geslagen ist, Pragische muncze gut silbryn und rechtfertik mit eynem ordenlichen zusacze des iczenden slages und auch, der vor zeyten bey kunig Wenczlaw selegir gedechtnisse unde seynem tode rechtfertig und silberyn gemacht ist unde gemeineclich gegangen ist und genomen, unde das eyn solicher groschen unde pfennynk von eynem iczlichen umb allerley kauffmanschacz an widirrede uff allen merkten und handelungen sal eintrechticlich genommen werden, wir alle herrn, ritter und knechte und stete zuvoraus wir selber von unsen undirtan am zinse unde andern gulden nemen wollen, unde zu nemunge solicher pfennynge globen wir diselben unse undirtan dorzu zu halden und uff den merkten ruffen heissen, ein soliche ordenunge dorynne haldende, das in allen steten unde merkten, ettliche gesworne gesaczt werden, die sich an rechtfertigen pfennyngen und groschen wol erkennen durch der einfeldigen leute willen, were ymant, der sie nicht dirkente, das er gee zu denselben geswornen, dy dorzu gesaczt seyn; noch iren dirkenntnisse und noch iren geheisse soliche groschen und pfennige sollen genommen werden an alle widirrede. Und were ymands, der das nicht tun welde, das man denselben dorzu halde und eyne busseyn iczlicher stat unde merkte man doruff saczte. Unde were ymand, der do kupferynne groschen adir pfennyge ane redelichen zusacz undir gute groschen und pfennynge myschte, an gefere demselben soliche pfennige unde groschen sollen zusnetin werden von denselben scheuern unde ampleuten, dy dorzu gesaczt seyn. Und were abir ymand, der von rechtem vorsacze kupferynne pfennige adir bleyeynne adir sust andirley, die do keynen zusacz nicht hetten, myschen wurde undir die gute und dasselbe beweyst wurde uff in mit wirdiger gewisseheit, eyn solicher gestroft werden sal mit solicher straffunge, als eyn argelisten teuscher unde serter angehöret. Unde were is sache, das ymandes andirs wo, in welcher stat das were ausgenommen den Perck, der von alders her dorzu gesaczt ist, groschen adir pfennige munczte unde slüge zu schaden und vorterbnuss des landes, widir eynen solichen globen wir mit unsrer ganzen macht sich zu saczen zu seynem halse und zu seynen gutern, sehende also zu eyme felscher der muncze und einem schedelichen manne des landes und des gemeinen nuczes.
Item is ist ausgetragen und gewilkurt: Were ymandes, der uff uns alle adir uff etliche aus uns, die do in desz berednuss und vorschreybunge mit uns ist ader hernochher seyn wird, mit keynerleye ungerechtikeit ader gewalt angreyffen wurde, denne wir alle mit unsrer ganzen macht alzuhant eyner des andern nicht beitende sollen und globen mit unsen eigen leyben unde mit unsen leuten sollen besant werden, und zu dem geschreie desselben ader derselben, uff welichen ader uff weliche soliche unrechtfertige leute griffen werden, wir bereit und uff sollen seyn an alle seumenusse.
Item ouch durch bewarunge der zukunftigen teuerunge unde vorwustunge disz landes wollen wir, dass alle lantstrassen, dy von alders her gewonlich gewest seyn aus andern landen unde in unser land, das die uffen und freye sein sollen, also das die kaufflute adir die, dy sich ubir land generen, ire kauffmanschaft unde handelunge treyben und furen mugen an alles hindernuss. Wer aber ymant, der uff der lantstrassen rauben wurde, uff denselben sollen wir uns alle mitenander behulffen seyn und zu im tun, als eyme dybe und reuber angehöret.
Auch ist das nemlichen zugegeben, gesaczt und gewillkurt, dass alle herrn, ritter, knechte und gemeine des landes zu Behmen, dy do in desim brife nicht genant noch geschrebin seyn und dy noch deser unser vorrichtunge zu desen unsern berednussen und zu uns werden zutreten wellen, diselben alle umb allirley stucke unde bussen, die in desim houptbrive benumet und beschrebin seyn, sollen doryn treten und dorzu wilküren mit iren brifen unde zu bestetigungen mit iren anhangenden ingesigeln und zu den bussen, dy in desim brive berurt seyn, sich vorbinden, also das dy, die in dem lande seyn, in dreyen wochen, und dy, die aussen des landes seyn, in dreyen monden, von dem tage der usrufunge dieszer berednusz zu Prage und yn andern creissen zu rechen, enthafticlichen tun sollen und zutreten und diselben, die das tun werden, wir all daz, das in desim berednuss vorschreben ist, halden sollen, gleycherweyse als ir cristliche namen in desim brive benant weren unde beschriben.
Item es ist ouch nemlichen aufgenommen: Were is sache, daz die herrn, ritter und knechte und gemeine der marggrave- schafft zu Merhern von beiden teilen zwischen in und underenander soliche brive mit solichen worten machten und zu uns treten wolden, denne wir in und sie uns sollen von beiden teilen behulffen und råtlich seyn sollen, globende bey unsern guten treuen an alle argelist alle mittenander, eintrechticlichen alle stucke, die in desim berednusse gesaczt und beschriben seyn, unde ein iclich stucke besundern getreulich furen, halden und mit den werken volfuren genzlichen und folliglichen.
Were aber sache, das wir an ichte ubirtreten ader nicht hilden adir ymant aus uns ubirtrete unde nicht hilde, do got vor sey, und dasselbe noch erkentnusz der obgeschriebenen vorweser ader hauptleuthe ader des merer teiles zu beiden seyten nicht bessern welden adir wolde, und dasselbe uff dy adir uff den erberlichen mit redelichen und wirdigen gezeuknisse bewyst wurde und scheinbarlich dirkant, denne alle diselben ubirtreter die ere, treue und recht seynes wesens an allir dirkenntnisse ubir einen solichen hat vorloren und das gut vorvallen, wen die guter und habe solicher leute yngenommen sollen werden unde uff den gemeinen nucz gefallen, gleychirweyse als soliche guter in die landtofil gelegit und verschrebin weren, und dorzu aus dem lande zu Behem ewiclich sollen adir sal vorzalt werden an alles verzihen. Des zu eynem bekenntnisse haben wir angehangen unser ingesigel et cetera.
Und demgemäss sollen wir, die wir die oben geschriebene Verabredung gemacht haben, und geloben wir gegen solche Nichthalter uns treu und gemeinschaftlich zu helfen und sie dazu zu bringen, auf welche Art und Weise nur immer wir können werden. Und alle diese oben genannten, zwischen uns geschehenen Verabredungen sollen zwischen uns auch dauern bis sanct Martini übers Jahr, wie auch der Waffenstillstand, und nicht länger. Anno domini 1423 in die omnium sanctorum.