Hanuš z Kolovrat a na Žebráku (Hanušem z Colovrat seděním na Žebráce) a Přibík z Klenového (Přibíkem z Clenového) uzavírají dohodu mezi Oldřichem II. z Rožmberka (Oldřichem z Rozenberga) z jedné a knězem Bedřichem ze Strážnice (knězem Bedřichem z Strážnice) a vší obcí Tábora (vší obcí Hradištskú aneb města Tábora) z druhé strany o věčném míru za stanovených podmínek: smluvní strany se zavazují skoncovat se všemi projevy zášti a sporů, což má být během trhů oznámeno ve všech městech a městečkách. Všechny zápisné a jiné listy ke škodě jedné z obou stran mají být k tomuto datu prohlášeny za umořené. Dále zástupci města Tábora spolu s knězem Bedřichem závazně slibují postoupit Oldřichovi hrady Příběnice (o Přiběnicích), Příběničky a podhradní městečko (obú hradú) do svatého Prokopa (na den svatého Prokopa) 4. července a po jejich zboření je více neosazovat. Oldřich se zavazuje do svatého Jiljí (na svatý Jiljí) 1. září vyplatit Bedřichovi 350 kop grošů (pól čtvrta sta kop grošov hotových) v hotovosti, z nichž 100 kop grošů (sto kop grošov) má složit v domě táborského písaře Peši ze Sedlčan (u Peše písaře), a dědicky postoupí táborským měšťanům jako odškodné svobodné dědiny v okolí Tábora, lesy, chrastiny a podací právo se záduším fary v Klokotech (v Klokotech), ves Náchod, Všechov a Čelkovice s jednatřiceti osedlými a s celkovou výměrou dvaadvaceti a půl lánů, to vše v úhrnné částce 500 kop grošů (za pět set kop grošov). Pro případ sporné těžby dřeva se ustanovuje rozhodčí Jiřík z Dráchova (Jiřík Drachovský). Oldřich se navíc zaručuje, že oba hrady zboří na své náklady a že táborským povolí bez překážek vybrat svatojiřské úroky, vylovit rybníky, odvézt vápno a do zboření hradů těžit dřevo v příběnických lesích. Dřevo má dát Oldřich dopravit třiceti vozy (XXX vozóv) svých poddaných na Tábor, Bedřich si může, pokud by měl zájem, opatřit dřevo na vlastní náklady. Všechno zboží, zvláště čtyři vsi a mlýny pod Klokoty, má Oldřich zapsat táborským do desk zemských.
- Hanuš z Kolovrat: N/A; N/A; přitištěná (odpadla)
- Přibík z Klenové: s.przibiko//enowe; černá; přitištěná
- Zap 1868, s. 341.
- Slavík 1884, s. 12.
- Sedláček 1890-VII, s. 75.
- Reichertová 1956, s. 181.
- Šmahel 1982a, s. 62, 109‒110.
- Hrady, zámky 1986-V, s. 160.
- Kubíková 1989, s. 148.
- Šmahel 1990, s. 484, 502‒503.
- Novák – Nováková 2001, s. 39.
- Durdík – Sušický 2002, s. 98‒101.
- Kubíková 2004, s. 78.
- Šimůnek 2005, s. 77, 346.
- Reitinger 2018, s. 90.
Léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, ten pondělí po Božím těle stala se jest úmluva plná, celá a dobrovolná urozenými pány, panem Hanušem z Colovrat seděním na Žebráce a panem Přibíkem z Clenového mezi urozeným pánem, panem Oldřichem z Rozenberga strany jedné a poctivým knězem Bedřichem z Strážnice a vší obcí Hradištskú aneb města Tábora strany druhé. Najprve umluvili jsme, aby všechna záštie, kyselosti a nechuti, kteréž sú koli byly vznikly mezi stranami nadepsanými a lidmi i poddanými jich od počátka až do sie chvíle, to má všeckno pominúti a na věky viece nemají sobě toho vzpomínati, buď to z stavu duchovnieho neb z světského, a to trhem aby bylo provoláno v městech a v městečkách. Také listové a zápisové všichni přímiřní i jiní, kteří jsú aneb měli by býti k škodě stranám, ti aby s vobú stranú mezi nimi minuli a úmluvami těmito aby umořeni byli. Item o Přiběnicích jest umluveno, aby kněz Bedřich a táborští měšťané pánu aneb úředníkóm jeho v moc jich obú hradú i s lidmi jeho opanovanými konečně na den svatého Prokopa nynie najprv příštieho bezmatku zstúpili a z svého drženie propustili a na to viec aby nesahali a hradóv s vobú stranú aby neosazovali, kteříž mají zbořeni býti, jenžto sobě na to zvláštnie listy zdělati mají, aby ti hradové od nižádné strany osazováni nebyli; a zase pan z Rozenberga knězi Bedřichovi má pól čtvrta sta kop grošov hotových dáti a to rozdielně na stúpení hradóv, to jest na den svatého Prokopa má pán knězi Bedřichovi sto kop grošov na Táboře u Peše písaře v jeho domu položiti a na ostatnie penieze má jemu list na svatý Jiljí, aby plněny byly, udělati. A týž pán dále táborským měšťanóm má za pět set kop grošov dědin svobodných okolo Tábora s lesy a s chrastinami odhádati a postúpiti dědicky a farářstvie a panstvie podačné v Klokotech, kteréž na tom má, postúpiti a to jim má ve dsky zemské vložiti, jakož obyčej toho jest. A na to odkrajovánie těch dědin a lesóv svrchupsaných mají mezi sebú přátely s vobú stranú vydati; a jestliže by ti se v čem dělili a smluviti jich nemohli, tehdy pan Jiřík Drachovský má toho úplně mocen býti a což ten mezi nimi vypovie, to mají s vobú stranú bez úmluvy přijieti. Také zdi a věže o městečku v Přibenicích mají zbořiti a to má pán na svój náklad hraddy i městečko bořiti; a ti, kteří by chtěli tu v městečku neb jinde lidé býti, prvnie záštie a nechuti nemá jim zpomínáno býti ani kterých lidí pro Táborské hindrovati, kteříž by pro ně zašli. A dokud Přibenic neobořie, Táborští mohú sobě lesů k své potřebě přivésti, rybníky nasazené mají sobě ještě na podzim sloviti a potom mají jich stúpiti. A úroky tyto svatojiřské vedle milosti mají dobrati a setie všeckna mají sebrati, vápno mají sobě odvésti a páně lidé XXX vozóv lesů z Přibenic na Tábor mají dovésti. A kněz Bedřich, což mu se bude zdáti viece lesů z Přibenic vzieti, to má na svój náklad učiniti. A já Přibík svrchu psaný, což mezi nimi jest o náklady, kteréž jest kněz naložil, a škody pro zachovánie Přibenic vzal, mám mezi nimi, což budu moci, najspieš vypověděti. Kteréžto všecky věci svrchu psané přijali sú s vobú stranú a slíbili sobě to držeti bez přerušenie. A toho na svědomie a pro další paměť my nahoře psaný úmluvce své jsme pečeti k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán v Praze let svrchupsaných.