Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje řezníkům žijícím na Starém Městě pražském (Grossen Stat zu Prag), kteří před něj předstoupili, i jejich dědicům a potomkům na jejich přání všechna jejich, práva, svobody, privilegia a listiny, které obdrželi od jeho předchůdců, a také jejich staré dobré obyčeje, které právoplatně užívají, a jmenovitě i vložené privilegium jeho bratra, krále Václava IV., ve všech bodech, článcích a významech:
Král Václav IV. potvrzuje a obnovuje pražským řezníkům všechna jejich práva, svobody a obyčeje. Řečení řezníci před něj totiž předstoupili a přednesli mu, že privilegia, která obdrželi od jeho děda, krále Jana, jeho otce, Karla IV., a jiných jeho předchůdců, shořela, a požádali ho o jejich obnovení. Václav stanovuje, že řezníci a jejich dědicové a potomci, kteří vlastnoručně vykonávají své řemeslo, mají nerušeně užívat stejná práva a milosti, které užívali od časů jeho předchůdců krále Jana a císaře Karla IV., na základě jejich privilegií. Dovoluje však, aby řezník nebo jeho synové, kteří nechtějí vykonávat vlastnoručně své řemeslo, mohli místo sebe postavit pacholky, kteří budou pracovat na jejich místě. Dále Václav stanovuje, že nikdo nesmí z masného krámu prodat věčný důchod a tím krám zatížit, aby tím nebyla jeho královská komora zkrácena o roční poplatek, tj. jedné marky neboli 56 grošů z každého masného krámu. Pokud někdo svůj masný krám zatížil věčným důchodem nad rámec královského poplatku, rozkazuje Václav pod hrozbou pokuty vlastníkům takového důchodu, aby ho během jednoho roku uvolnili. Aby byl zabezpečen bezproblémový odvod ročního poplatku z masných krámů, slibuje Václav za sebe a své nástupce, že nebude na Starém Městě pražském zřízen žádný další masný trh, kromě stávajícího trhu s masem, který se koná již dlouhou dobu každou sobotu na novém trhu u kostela sv. Havla (Newen Markte bey sand Gallen kirche). Václav nařizuje všem svým úředníkům a jmenovitě purkmistrovi, radním a přísežným Starého Města pražského a všem ostatním poddaným a věrným jeho a České koruny (Cron czu Behem), aby nebránili staroměstským řezníkům a jejich dědicům a potomkům v jejich právech a obyčejích, pokud se chtějí vyhnout jeho těžké nemilosti a pokutě 10 marek čistého zlata, která má být z poloviny zaplacena do jeho královské komory a z poloviny poškozenému. Dáno 14. srpna 1417 v Praze.
Zikmund stanovuje, že řezníci mají věčně a neomezeně užívat řečené listiny, práva, svobody a zvyklosti. Zikmund dále potvrzuje a obnovuje staropražským řezníkům a jejich cechu jejich znak, který poctivě získali již jejich předkové a zobrazili ho na svých štítech a korouhvích: v červeném poli bílý dvouocasý lev. Řezníci mají tento znak nadále nerušeně zobrazovat na svých štítech a korouhvích a užívat ho podle libosti. Zikmund jim i jejich dědicům a potomkům uděluje milost, že jejich děti, synové i dcery, vdovy, potomci a muži jejich vdov a dcer mají plné právo v řeznickém cechu a mají bez překážky vykonávat řemeslo, ať už sami nebo skrze své pacholky, jako jiní mistři řeznického cechu v Praze. Nakonec jim dává plnou moc a nařizuje jim, aby si volili své přísežné, kteří mají kontrolovat maso v masných krámech. Pokud tito přísežní najdou nepřípustné a nečisté maso, mají viníka potrestat a zamezit prodeji takového masa, aby ochránili všechny lidi, chudé i bohaté, od takového masa. Pod hrozbou pokuty, která je stanovena v privilegiích řezníků, zakazuje všem svým úředníkům, purkmistrovi, radním, konšelům a všem měšťanům Starého Města pražského, stejně jako všem jiným jeho a České koruny poddaným a věrným porušovat listiny, práva, svobody a obyčeje řezníků, stejně jako jeho konfirmační listinu.
- A: N/A
- B: Záznam v rukopise českých královských register Zikmunda Lucemburského z let 1436‒1437
- C: Opis z 15. století v „Cancellaria regis Georgii“
- D: Opis z 18. století
- E: Insert v konfirmační listině Jiřího z Poděbrad z 9. června 1459 dochovaný v opisu z 18. století
- F: Insert v konfirmační listině Vladislava II. Jagellonského z 20. března 1472 dochovaný v opisu z 18. století
- G: Jednoduchý opis
- H: Opis z 19. století
- A: N/A
- B: Lobkovická knihovna v Nelahozevsi (dříve v Roudnici nad Labem); sign. VI Fb 19; pag. 61‒65
- C: NK ČR Praha; oddělení rukopisů; sign. XXIII D 163; fol. 665r‒668r (stará fol. 641r‒644r)
- D: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 2694; sign. P 106/P 154; kart. 1787
- E: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 2694; sign. P 106/P 154; kart. 1787
- F: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 2694; sign. P 106/P 154; kart. 1787
- G: ANM Praha; F ‒ Topografická sbírka; kart. 143; sign. Praha cechy ‒ řezníci, sub dato
- H: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- A: N/A
- B: N/A
- C: Manuscriptorium
- D: N/A
- E: N/A
- F: N/A
- G: N/A
- H: N/A
- Čelakovský 1890, s. 127, č. 58
- RI XI, č. 11772
- RI XI NB/6, v tisku
Ohlášena majestátní pečeť.
Snad ještě opis v AHMP, Cech řezníků Praha (č. katalogu 340), Sign. Řezníci 1a, fol. 4v‒9r.