Buzek ze Smolotel (Buzek z Smolotel, úředník) a jiní starší sirotčího vojska (jiní starší vojska sirotčieho) dávají Oldřichovi II. z Rožmberka (Oldřichovi z Rozmberga) a jeho průvodu o velikosti 10 až 100 jezdců (od desěti až do sta koní, a tolikéž osobám) glejt k bezpečné cestě na jednání na hrad Velešín (na Volešieně) a zpět, pod ztrátou cti a s platností až do příštího čtvrtka (až do čtvrtka nynie najprv příjištieho) 19. března.
- Na rubu (15. století): Úmluvní listové i na příměřie mezi panem a sirotky.
- Na rubu: 3. Matii. Literae conuentionales.
- Na rubu: Tregrae undt verträg des herren Ultichen von Rosenberg mit dem Czapek von Saan undt Buzek von Motolel führern undt auch altisten den orphanorum taboritorum de anno 1433 (1435) segg.
- Toman 1898, s. 223.
- Urbánek 1934, s. 200, pozn. 94.
- Castelin 1953, s. 152.
- Bartoš 1964, s. 85‒88.
- Hrady, zámky 1986-V, s. 204.
- Šmahel 1993-III, s. 218‒219.
- Kavka 1998, s. 169.
- Jánský 2001-II, s. 108.
- Šmahel 2002-III, s. 1592.
- Kubíková 2004, s. 70‒71.
- Papajík 2011, s. 60, 296.
- Šmahel 2021, s. 151.
Podle líčení pramenů vydal Buzek ze Smolotel, úředník sirotčího vojska, Oldřichovi z Rožmberka a jeho průvodu glejt na hrad Velešín. Zde byl o den později (viz regest ) sepsán koncept dohody mezi Oldřichem a vrchním velitelem sirotků Janem Čapkem ze Sán, jeho úředníkem Buzkem ze Smolotel a jinými představiteli sirotčího vojska. Podstatou tohoto návrhu bylo uzavření příměří. Poté (viz regest ) Oldřich vydal na Českém Krumlově listinu, z níž plyne, že 18. března 1433 uzavřel dohodu s představiteli sirotků. Oldřich slíbil (viz regest ) přijmout do příměří učiněného mezi ním a sirotky i Jana Smila z Křemže, a to na návrh Jana Čapka ze Sán a sirotčí obce. Jan Smil z Křemže se následně (viz regest ) zavázal zachovávat s Oldřichem z Rožmberka příměří, které Oldřich uzavřel se sirotky. Papajík 2011, s. 60‒61, 231.
Přepis regestovaného dokumentu
My Buzek z Smolotel, úředník, a jiní starší vojska sirotčieho, polem pro vysvobozenie pravd Božích pracující, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšěti budú, že jsme dali a mocí tohoto listu dáváme naše jistý a bezpečný glejt sami přěd sebú, přede všěmi pomocníky, služebníky a lidmi poddanými (kteříž) i přěde vší naší stranú, kteříž podle nás a vojska našěho ujednostajné pomoci stojie a trvají, urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberga et cetera i tiem všiem, kteříž s ním pojedú od desěti až do sta koní a tolikéž osobám, a to od dánie tohoto listu až do čtvrtka nynie najprv příjištieho a ten den cělý až do západu sluncě během svým přirozeným. Tak aby v tom času s námi na Volešieně mohl sě bezpečně ať sjeti a zasě otjeti bez úrazu osoby i statkóv jeho i těch všěch, ktož by s ním v tom času přijeli, slibujíce sami zasě za všěcky našě služebníky a poddané i za všicku naši stranu, kteříž sě nás a našěho vojska ujednostajné pomoci přidržějí, naší dobrú cti a věru, že ten glejt svrchu psaný jakož jest nahořě psáno věrně ctně zdržán a zachován bude bez přerušenie všělikakého. Pakli bychom kterak (toh) koli toho nezdržěli a ten glejt, kterým obyčejem přěrušili, jehož pane Bože rač ostřěci, tehdy vyznáváme tiemto listem sami našě, že jsme svú čest a věru propadli proti věřiteli našemu svrchu psanému. A toho na svědomie a pro lepší jistotu i potvrzenie pečeť obecní vojska našěho nadepsaného k tomuto listu s dobrú volí naší jest přitištěna. Jenž dán a psán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého třetieho, v ten úterý přěd středopostím.