IDEliška z IDHradce (Eliška z Hradce) odkazuje s povolením vévody IDAlbrechta V. Rakouského1 (Jana Albrechta vejvody Rakúského a markraběte moravského) své věno v IDMiroslavských Knínicích (Knihnicích), v IDRakšicích (Rakšicích) a IDPetrovicích (Petrovicích) IDMenhartovi z IDHradce (Menhartovi z Hradce) a tento list i list s povolením IDAlbrechta V. položila k věrné ruce u IDArkleba z IDDrahotúš a z IDDeblína (Arkleba z Drahotúž a z Deblína), aby ty listy vydal IDMenhartovi, pokud vyplní její další odkazy.
1: AČ IX, s. 258‒259, č. 16 obsahuje zjevně chybu v přepisu, neboť rakouského vévodu jmenuje coby Jana Albrechta Jana Albrechta vejvody Rakúského a markraběte moravského.
- IDJošt Hecht z IDRosic (Jošt Hecht z Rosic)
- IDJaroslav z IDŠelmberka (Jaroslava z Šelmberka)
- IDRacek z IDCetechovic (Racek z Četochovic)
- IDSemislav ze IDStrabenic (Semislav z Strabonic)
- IDJan Horčice ze IDSrbic (Jan Horčice z Srbic)
- IDJan z IDModlan (Jan z Modlan)
- IDEliška z IDHradce: N/A; N/A; oznámeno přivěšení, ztracena2 Dvorský 1869, s. 27‒28, č. 24 uvádí, že první, třetí a sedmá pečeť jsou utrženy, není ale ověřeno, zda pořadí přivěšených pečetí odpovídá pořadí uvedeném v listině.
- IDJošt Hecht z IDRosic: N/A; N/A; oznámeno přivěšení
- IDJaroslav z IDŠelmberka: N/A; N/A; oznámeno přivěšení, ztracena
- IDRacek z IDCetechovic: ?; N/A; oznámeno přivěšení3 Sedláček – Růžek 2003, s. 7
- IDSemislav ze IDStrabenic: N/A; N/A; oznámeno přivěšení
- IDJan Horčice ze IDSrbic: N/A; N/A; oznámeno přivěšení
- IDJan z IDModlan: N/A; N/A; oznámeno přivěšení, ztracena
- A: SOA Třeboň; Rodinný archiv pánů z Hradce; inv. č. 84 (stará sign. 108)
IDMenhart z IDHradce nebyl bratrem IDElišky, jak zmiňuje listina, ale synem jejího bratrance. Vsi Rakšice, Petrovice a Knínice jí věnem zapsal roku 1399 její první manžel IDJan z IDKravař a IDKrumlova (viz ZDB VIII, s. 228, č. 223).
Eliška z Hradce svědomo činím všem, kdož tento list uzřie neb čtúce uslyšie, že z dobrým rozmyslem a dobrých lidí a přátel svých a radú, jenž siem dávno sě rozmyslila a na tom siem konečně ostala, tak že jsem dala i mocí tohoto listu dávám s povolením jasného kniežete a pána, Jana Albrechta vejvody Rakúského a markraběte moravského, pána našěho milostivého, věno své, keréž jmám v Knihnicích, v Rakšicích a v Petrovicích, s plným právem a s plným panstvím, jakož siem já sama jměla a držela do siej doby, urozenému panu Menhartovi z Hradce, bratru mému věrnému a milému, i tudyž v poručenstvie nad svým rozkázáním jej činím mocna, což siem jměla svého zbožie málo nebo mnoho. A ten list od nahořepsaného a jmenovaného jasného kniežete ec i s tiem listem, na kerémž stojí rozkanie sic mého poručenstvie, položila siem k věrné ruce u urozeného pana Arkleba z Drahotúž a z Deblína, aby ty listy vydal panu Menhartovi bratru mému milému, ale však takúto měrú: když pan Menhart, bratr mój milý a častopsaný, svolí svým listem to vše mé rozkázanie, jakož napsáno, učiniti a vyplniti, tehdy aby jemu ti listové svrchupsanie byli vydáni od nadepsaného pana Arkleba; a jestliže by již ty listy jemu byly vydány, a pan Menhart bratr mój milý, jsa mocen toho mého panstvie, jakož sě svrchu jmenuje, toho všeho neučinil rozkání, kteréž siem rozkázala z toho svého panstvie učiniti, tehdy bych toho chcela v súdný den žalovati před spravedlivým súdcí živých i mrtvých, to jest před Pánem Bohem; a z toho aby mi před tím počet učinil, a to takým úmyslem, aby má vuole poslednie skutečně byla naplněna. A tej věci na svědomie má pečeť jest přivěšena k tomuto listu; a připrosila siem urozených pánův, pana Jošta Hechta z Rosic, v ty časy markrabstvie Moravského podkomořie, a pana Jaroslava z Šelmberka, a slovutných panoší Racka z Četochovic, Semislava z Strabonic, Jana Horčice z Srbic, a Jana z Modlan, že jsú pečeti své vlastní podle mej přivěsili k tomuto listu na svědomie; jenž jest dán v Brně leta po narozenie syna Božieho po tisíc po čtyřech stech třidcátého čtvrtého leta, ten úterý pamatujíce den svatého Urbana.