Moravský zemský hejtman Vilém z Pernštejna (N. haubtman), Petr z Kravař a ze Strážnice (Petr z C. et cetera), nejvyšší brněnský komorník Jan z Lomnice a další moravští páni uzavírají se zástupci města Prahy (města Pražského), českými pány (s urozenými pány), Táborem (obcí Táborskú), zemany, rytíři, panoši, městy i obcemi Českého království strany podobojí (s zemany, rytieři, panošemi, městy i všemi obcemi královstvie Českého k zákonu Božiemu příchylnými) a přijímají čtyři artikuly pražské (čtyři kusy pravé a spasitedlné a Písmem svatým stále pevně utvrzené):
1 Svobodné a řádné kázání slova Božího v celém Českém království (po království Českém) a Moravském markrabství (markrabstvie Morawském), bez jakýchkoliv překážek ze strany duchovních.
2 Svobodné přijímání eucharistie pod obojí způsobou nejen duchovními, ale i prostými věřícími.
3 Odnětí statků duchovním, aby nebyli odváděni od svého původního poslání.
4 Potírání zjevných smrtelných hříchů se zaručenou rovnou trestní odpovědností pro světskou a duchovní šlechtu i poddané, očištění dobré pověsti země a konání bohoslužeb v mateřském jazyce.
Dále se zavazují během šesti týdnů (v šesti nedělích) obeslat uherského krále Zikmunda (krále Sigmunda Uherského) a přijmout pátý artikul pražský:
5 Dále nepřijímají uherského krále Zikmunda za krále či dědičného pána Českého království a Moravského markrabství, leda by o tom rozhodl Bůh, Praha, čeští páni, Tábor, rytíři, panoši, města i jiné obce podobojí. Král Zikmund je označen za nehodného trůnu, neboť je zjevný hanobitel svatých pravd, vrah cti, osob i jazyka českého. Kdo by krále přesto podporoval slovem i skutkem bez souhlasu signatářů usnesení a ani po jejich napomenutí od toho neupustil, ztratí čest, statky a bude navěky vypovězen ze zemí Koruny české (země a Koruny české).
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Historica Třeboň; inv. č. 258; sign. 228
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- A: N/A
- B: https://digi.ceskearchivy.cz/111255/3
- C: N/A
- Tomek 1879-IV, s. 162‒163.
- Tomek 1899-IV, s. 160‒161.
- Bretholz 1893–1894, s. 283.
- Hlaváček 1956, s. 82‒83, pozn. 51.
- Kejř 1956, s. 156, pozn. 155.
- Šmahel 1993-III, s. 85.
- Kavka 1998, s. 101.
- Mezník 1999, s. 418‒419.
- Válka 2005, s. 26‒27.
- Šmahel 2001, s. 438, 442.
- Šmahel 2002-II, s. 1176.
- Elbel 2014, s. 42.
- Čornej 2019, s. 388, 391.
Palacký datoval list pražanů, adresovaný jejich hejtmanům do Poličky, Hrádku u Jevíčka a Svitav, do května (regest ), stejně jako výslednou smlouvu mezi Čechy a Moravany až do doby čáslavského sněmu, a Bretholz naznačil, že jde o dokument ze sněmu brněnského. Tím se pražská relace východočeským hejtmanům posouvá až do června. Tomek 1879, s. 162‒163; Bretholz 1893–1894, s. 283; Válka 2005, s. 26.
Přepis regestovaného dokumentu
My N. haubtman, Petr z C. et cetera vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že sme takovúto úmluvu a smlúvu s múdrými a opatrnými pány i obcí slavného města Pražského a s urozenými pány zemskými, obcí Táborskú, s zemany, rytieři, panošemi, městy i všemi obcemi královstvie Českého k zákonu Božiemu příchylnými učinenie (sic) mocí tohoto listu činíme, že ty čtyři kusy pravé a spasitedlné a Písmem svatým stále pevně utvrzené, o kteréž sú sě svrchu psaní páni i obce věrně zasadili, dobrovolně sme přijali a k nim přistúpili a mocí tohoto listu přijímáme a přistupujeme. Kteřížto čtyřie artikulové slovo od slova takto stojie psáni: Najprv aby slovo Božie po království Českém a markrabstvie Morawském svobodně a bez překazy od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno. Druhé aby velebná svátost těla a krve Pána našeho Jezu Krista pod dvěma spósobama chleba a vína všem věrným křesťanóm, starým i mladým svobodně byla rozdávána podlé jeho ustanovenie a přikázánie. Třetie, že mnozí kněžie a mnišie světským řádem panují nad velikým zbožím tělesným proti Kristowu přikázaní a na překazu svému kněžskému úřadu a k veliké škodě stavu světského, aby takovým kněžím pro to neřádné panovánie odjato a staweno bylo a aby podlé čtenie nám živi byli a navedeni byli k stavu Kristowu a apoštolskému. Čtvrté aby všichni hříchové zjevní, smrtedlní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádně a rozumně od těch, ježtoť úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá i křivá pověst v těchto zemiech České i Morawské aby očistěna byla, tak aby sě obecné dobré královstvie a markrabstvie jazyku českému dálo. Slibujíce ty kusy svrchu psané naší dobrú, čistú věrú pode ctí bez všie zlé lsti věrně a skutečně zachovati a držeti, a své všecky poddané světské i duchovnie, což najdále moci budeme a uměti, k témuž vésti a připraviti, a všecky takové, kteříž by sě kusóm pravd svrchu psaných protivili, neústupně na našich panstvích netrpěti, leč bychom Písmem svatým světleji a stáleji od jiných zpraveni byli a naučeni, jemuž by sě mistři pražští Písmem svatým opřieti a odolati nemohli. A hned ote dne úmluvy svrchu psaní my páni učiněné těch čtyř kusóv napředpsaných máme i slibujem stále a pevně hájiti a brániti věrně, vší mocí proti každému člověku, ktož by je anebo nás kterého od těch pravd napředpsaných kterúkolivěk mocí aneb kterýmžkolivěk obyčejem tiskl anebo nutil, anebo nutiti a tisknúti mienil, do těch hrdel i našich všech statkóv. Také znamenitě toto jest vymíněno, abychom od neděle nynie příštie v šesti nedělích pořád zběhlých řádným poselstvím krále Sigmunda Uherského obeslali a svú čest proti němu ohradili, a to učiniece svrchu psaným pánóm i obcem v tom času na pátý kus v dole psaný odpověď dali, a k němu beze všie výmluvy a otpieránie přistúpili, a se pány a obcemi českými sě za jeden člověk utvrdili a spojili. Kterýžto kus anebo artikul pátý takto zní: aby krále Sigmunda Uherského za krále a pána dědičného královstvie Českého a markrabstvie Morawského nižádnú měrú nepřijímali, lečby Pán Buoh ráčil a vuole i hlas najprvé k tomu byly slavného města Pražského, všech pánóv českých, obce Táborské, rytieřóv, panoší, měst i jiných obcí země české, kteříž a kteréž sú přistúpili a ještě přistúpie ku pravdám artikulóv svrchu psaných; neb jest tupitel těch pravd svatých často psaných, Písmem svatým jasně dolíčených, a vrah cti a osob jazyka českého. Pakli by kteří páni a zemané města nebo obce kteréžkoli od jiných sě pánóv, zemanóv nebo obcí vytrhnúce, ku pravdám Božích (sic) příchylných, tomu králi nákladní a pomocni byli, buďto radú nebo skútkem, bez svolenie obce Pražské, pánóv, zemanóv i obcí jiných svrchu psaných, a to na ně dovedeno bylo dobrým svědomím, a jsúce napomenuti posly neb listy jistými, toho i hned skutečně neodpadli, tehdy aby ten nebo ti čest a vieru ztratili a jich zbožie aby na obecné dobré spadlo dědičně, jakoby to v zemských dskách bylo zapsáno, a aby ten nebo ti z země a Koruny české hnáni a puzeni byli, jakožto nectní a nevěrní a zrádce Koruny české.