Král Zikmund odvolává a ruší (cassamus, irritamus et nullius vigoris facimus) zástavní listinu, díky které Matěj Brus z Kovářova (Mathie Brus) převzal za služby, které prokázal Zikmundovi při obléhání hradu Karlštejna, do zástavy následující statky: vesnice Pechova Lhota (Lhota) a Dobrošov (Dobrussow), svobodný dvůr v Kovářově (curiam allodialem in Kowarzow) se třemi poplatníky (cum tribus censitis) a vesnice Hrejkovice (Hraykowicz), Jedle (Giedl), Vladyčín (Wladyczin) a Dmýštice (Dmyssticz) kláštera milevského (claustri nostri Milocensis ... monasterii de Milewsk).

Král Zikmund se totiž dozvěděl od Oldřicha z Rožmberka (nobilis Ulricus de Rosenberg), že ten svým majetkem a penězi sice vykoupil hrad Zvíkov (castrum nostrum Clingberg) ze zástavy podle královského mandátu (castrum nostrum Clingberg exsolvit cum suis bonis et paratis pecuniis ex mandato nostro), ale Kunát Kaplíř ze Sulevic (Kunat) odmítl Oldřichovi uvedený hrad vydat. Kunát svůj postoj odůvodnil tím, že zástavní listina je nyní v držení Jana Předbora z Radešína (Johannes Przedbor), a že on sám vystupuje jako zmocněnec zemřelého Matěje Bruse (dicens, quod Johannes Przedbor habet literam istam obligacionis nostre et quod ipse est commissarius Brussonis pie memorie). Oldřichovi poslové směřující za Kunátem, totiž Mikuláš z Krchleb (Nicolaum de Krchleb) a další členové Oldřichovy rady, kteří měli hrad převzít (isti, quos misit ad eum, sicut Nicolaum de Krchleb et alios de consilio suo, ut intromitterent se de castro), se museli dohodnout s Janem Předborem a slíbit mu roční splátky až do vyplacení zástavní částky 300 kop grošů, uvedené v zástavní listině (oportebat eos componere cum Johanne Przedbor, ut annuatim darent sibi certam summa pecuniarum usque ad exsolucinem trecentarum sexagenarum, sicut in litera nostra inpignoratum est). Zikmund proto nechal prohledat královské knihy register (in registris nostris), v nichž bylo zjištěno následující: Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabí na Karlštejně (Zdeslaus, purgravius noster in Karlsstein), prodal nějaké klenoty, které byly určeny jako odškodnění pro obránce hradu Karlštejna. Mezi těmito obránci byl i Matěj Brus a jemu zastavené zboží pak Zdeslav vykoupil (eciam exsolvit ab illo supradicto Mathia ista bona supradicta per nos sibi obligata).

N/A

1. Zikmund Lucemburský: uherská sekretní pečeť (falzum); červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku

• Vpravo dole: Ad mandatum domini regis Caspar Slik

• A: domnělý originál; pergamen
• B: prostý opis ze 16. století
• C: prostý opis z 19. století

• A: SOA Třeboň; Velkostatek Orlík nad Vltavou; inv. č. 43, sign. I A α 10/2, kart. 1
• B: SOA Třeboň; Velkostatek Orlík nad Vltavou; inv. č. 140, fol. 5v (tzv. Zvíkovský kopiář)
• C: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato

• A: N/A
• B: N/A
• C: N/A

• AČ XV, s. 296, č. 11  (bez podezření)
• LOR I, s. 268‒269, č. 376  (falzum)

• RI XI, č. 7776 (falzum; částečně citována)
• ZR, s. 221‒222, č. 1625  (čeština; falzum)
• RI XI NB/3, s. 344‒347, č. 245 (falzum)

• Tyl 1888, s. 54‒55 (pravá)
• Šimková 1976, s. 45‒46 (falzum)
• Maráz 1998, s. 56 (falzum)
• Šimůnek 2005, s. 61‒62 (falzum)
• Bar 2014, s. 77‒79 (falzum)

Viz RI XI NB/3, s. 345‒347, č. 245.